Ze vzpomínek staré generace.

"Toho dne rozezněl se zvon v kostele a všichni říkali, to je Julče Zábranských, ale mě si  neodvedl anděl  zvonili Pepíčkovi Šímů,  ale nade mnou se skláněl  doktor a zachránil ve svém  zázračném poslání a tím mi zachránil  život. o dalších sedmdesát  let. Který už dávno  umřel a  a  umřeli i  další jiní bližní,  babička  z  rodu Hudců. Obchodníků, co měli v Liboci sodovkárnu, maminka  Antonie  Pospíšilová z Drnova u Slaného  a  hlavně tatínek Josef Zábranský  který pocházel z Lidic  řezník a hostinský,  takový divoch  jací hostinští i řezníci  v Čechách bývali,  silák  i furiant. Dědek Pospíšil se bál o dceru,  nechtěl mu vyplatit věno, aby je mladý Zábranský  nepromarnil v kartách, ale kdepak  můj tatínek  byl z dobré rodiny a všechny nás  pohromadě udržel.
 
Z  Hostivice  ale nepocházím. .Narodila jsem se v Černčicích  u Loun a  křtěná jsem  v  Oborském  kostelíku, v tom kamenném,  venkovském, který stojí ve stínu lípy v chladivé vody řeky Oharky.. Tatínek který se  chtěl v Černicích  nebo v Lounech  usadit si nakonec věc rozmyslel  a tak jsme  přes příbuzné Hudce  přišli v roce  1910 do Hostivice a já tu žiji dodnes. ( * 1901  + 1991 nedožitých).

Zájezdní hostinec U koruny. Na dvoře stáje, přístřešky a dřevěné koryto pro koně. V patře sál a dva pokoje pro hosty. Ti nejchudší spali se zvířaty. Tuto hospodu měli naši  pronajatou od roku 1910  do roku 1918. Říkalo se tu také u Šoušů. Po nějakém dřívějším majiteli, ale ten krát před světovou válkou měl hospodu v držení  ing. Čermák, takový podivím.