ČLÁNKY AUTORA
Rod Malých 2.Dělení na reálky Rody Malých.Léta předškolní a školníOkupace 1939-1945Němci 1936-1938.Rok 1939Generál František Patera (1906-1986)Energie a myJosef Brousek - Umělecké knihařstvíGenerál Gibiš r.1918Život r.1925 - 1938Pokračování vzpomínek 2VzpomínkyV nemocniciZ první světové války, generál Gibiš.Kariéra KSČ Být pamětníkem - 1935-1938.JAK SE PRALO VE 20. STOLETÍ. Psací stroj a počítačIng.Jiří PerglDopis z roku 1997Prachatice 1938 - UnhošťSENIOŘIVÝHAZOVJak se žilo za RakouskaJak se žilo za RakouskaVEDENÍPrvní světováVyřazené knihyŽivotopis mých rodičů.Setkání po 25 letech100 let školy v UnhoštiSokol po roce 1948SOKOLOVÉHostivice v roce 1944-45ROD SLÁNSKÝCHRevoluce 1945 UnhošťDůsledky válkyJak to bylo s NěmciRuzyně za válkyCesty venkovského kluka k uměníDrogerieMandlováSokol - sestry ValtrovyWaltrovkaTyfus v UmhoštiRomské rodinySvětová válkaVýroba adres Rod BubeníčkůBrigády (1945 - 1953)Zdravotnictví I.Zdravotnictví II.historie městaZÁMEČEKCECHY 2ZdravotnictvíMUDr. Rudolf ŠkeříkkoželužnaCechyKONEČNĚ MÍRPohnuté dnyAmerika IIIKoželužnaLetiště Ruzyně po válcePraha letiště 1.Ruzyně za válkyLetiště RuzyněSpolupergloviKlecan - FučíkOtec a syn ExnerovéO rybnícíchČin šílené odvahy podruhéKuratoriumSokolovna - Unhošť Josef Brousek - živnostníkJosef BrousekSvátek matekVzpomínky na vojnuPrvní světováFirma HIEKEPovzdechZačátky divadlaTři ŠidlíkovéTotální nasazení Divadlo v UnhoštiŠidlíkovéÚtěk r. 1938Noviny ze zářijových dní 19383x VánoceZámečnictví v roce 1890Kolem světaVzpomínky mojí tchyněDopis ŠrámkoviHostiviceÚderStbSlovní úlohamatkaPÉZETKYSeznam soukromých tisků Josefa Brouska.Morava - Kunoviceklášter HájekJosef BrousekL.Bradáč,J.Brousekknihařkou

Zdravotnictví

Naděžda Stejskalová 16:14 0 komentářů

Zdravotnictví v Unhošti

Naděžda Stejskalová, Jiří Pergl

Z d r a v o t n i c t v í   v   U n h o š t i

 
2 0 0 4

 

Kapitola první

 
v níž se laskavý čtenář doví málo o Unhošti, ale získá dokonalý zmatek v přehledu lidí, kteří se zabývali nemocemi svých bližních.
 
Mohli bychom  začít otřepanou frází „Už staří Řekové...“, kdyby historie léčitelství nebyla daleko starší, tak stará jako lidstvo samo. Bývalo výsadou šamanů, kmenových kouzelníků, mágů všeho druhu. Proto bylo plné  iracionálních představ o původu nemocí, tajemných obřadů a nesmyslných praktik a přece u primitivních národů nacházíme některé postupy, které svědčí o dobrých pozorovacích schopnostech a zkušenostech s léčením  nemocí  a  ran  a naopak ještě dnes se setkáte s názory, které si s fantazií starých šamanů nezadají.
Textové pole: Obr.1:     Odznak  boha   Asklepia
i jeho  choti Hygieai – Eskulapovu hůl užívají lékaři i lékárníci dodnes
jako znak svého stavu
Textové pole:  Vraťme se ale do antiky. Tady jsou kořeny lékařství i ostatních s ním souvisejících disciplin jako vědy. I tady se setkáváme s mytologickými počátky. Lékařství se soustřeďovalo u Řeků v rukou lidí, kteří svůj původ odvozovali od boha Asklepia (Eskulapa), který měl léčení v popisu práce. Dopracovali se značných úspěchů, shromáždili dosavadní kladné poznatky, které oprostili od tajemného nánosu. Tvořili sektu, vázanou přísahou. Jedno jméno za všechny – Hippokrates (460 – 380 př. Kr.). Zanechal sbírku spisů, v kterých se ostře ohradil proti tehdejším domněnkám o nadpřirozeném původu nemocí. Hippokratovy léčebné zásady i jeho morální názory na poslání lékaře jsou dodnes platné i přes nesmírný pokrok medicíny,   Jeho význam byl nadlouho zapomenut a vývoj léčitelství v Evropě šel mnohdy velmi klikatými cestami. Teprve křižácké výpravy, poznatky o arabském léčitelství a pozdější překlady řeckých děl z arabštiny, v níž se zachovaly tento obor posunuly dále.
 
Textové pole:  Textové pole: Obr.2:Ledňáček a věník,stočená plena
k ovívání v horké lázni, Znak lazebníků od doby Václava IV., jejich příznivce
  Paleta lidí, kteří se léčení věnovali je neobyčejně pestrá. Kromě kněží a mnichů  to byli lidé oborů nepříliš ceněných, dokonce opovrhovaných.    Sníženým řemeslem ( tak jako kati a pohodní) bývalo i lazebnictví. V lázních se scházela společnost, jejímž cílem nebyla vždy jen očista těla, pověst i skutečnost vytvářely v očích počestných občanů nelichotivé představy o tomto řemesle Lazebníci bývali oprávněni k řemeslnému prová- dění nižších úkonů ranlékařských, zejména v době učení o původu nemocí z nečistotě tělních tekutin, léčených pouštěním žilou, sázením baněk a přikládáním pijavek k obvazo- vání ran a léčení kožních nemocí                                      
Připomeňme si některé pojmy z lékařství dávných věků:
:Lazebník. Lazebnictví,  lázeňská  živnost, bývalo spojeno často
s  bradýřstvím - holičstvím. Proč zrovna lazebníci plnili úlohu zdravotníků? I to mohlo být dědictvím antiky, Vždyť choť boha lékařství Asklepia byla Hygiaeia, bohyně zdraví, ke kterému patřila u Řeku neodmyslitelně čistota těla. Křesťanství ve středověku  péči o tělo zavrhovalo, bylo pro něj nádobou hříchu. Proto bylo lazebnictví opovrhováno. (Oblíbená přezdívka lazebníků byla „řiťomyji“)
Teprve  roku 1848 bylo oprávnění k ranlékařským úkonům bradýřům odebráno zcela a tak jim zůstalo jen stavění krve z ran způsobených jejich břitvou.
Felčar (z německého Feldschärer)  polní lazebník, polní ranhojič, původně holič, najímaný pro polní tažení na dobu války, na velmi nízkém vědeckém stupni, obyčejně jeden u pluku. Až v 18. 19. století podřizováni graduovaným lékařům.
Chirurg, ranlékař, ranhojič zabýval se léčením zevních onemocnění, z vnitřních těmi, které vyžadovaly operativní zákrok. Býval považován za nižší druh lékaře, původně se nelišil od lazebníka či bradýře. Teprve Karel V. uzákonil titul chirurga, který po vyučení v oboru skládal státní zkoušky na univerzitách, nebo chirurgických školách.Od roku 1873 v Rakousko-Uhersku je vzdělání chirurga obsaženo v lékařském studiu. Nezbývá, než přiřadit k  zdravotníkům empirikům -  kováře. Není to pokus o žert.  Mistři tohoto řemesla se starali o zuby bližních – tedy tím, že bolavé Textové pole:  a zkažené trhali.
Textové pole:                Obr. 3  Chirurg amputuje pacientovi nohuTextové pole:                   Obr. 3  Chirurg amputuje nohuLékař ( říkalo se též fysi- kus) – osoba oprávněná na základě odborného vzdělání k léčení. Studuje na samostatných školách lékařských jejich, pravzo- rem byla lékařská fakulta v jihoitalském Salernu, proslulá již v 11. a 12. století Univerzity požívaly    téměř úplnou nezávislost, Postupně jejich svoboda byla  omezována státními zkouškami. Tyto zkoušky opravňují v evropské praxi užívat absolventovi titul MUDr – Medicinae Universae Doctor – tedy doktor veškerého lékařství.  (V prvé polovině 19. století se užívala zkratka titulu doktora mediciny MDr., také u prvních dvou vysokoškolsky vzdělaných lékařů, přitom druhý v průběhu let už užíval titul MUDr.).
Pro úplnost – některé staré názvy lékařů byli v moderní době použity pro označení medicínských úředníků, např.:  Fysikus jako označení lékaře – krajský fyzik, On i krajský chirurg  byli pomocným
orgánem krajské správy, informovali úřady o zdravotním stavu obyvatelstva, každý na své úrovni (od doby Marie Terezie do 1918).
 
( Vše, co bylo dosud řečeno, pochází z Ottova slovníku naučného, kde u patřičných hesel naleznete další informace )

Kapitola druhá

 
mohli bychom jl  nazvat historickou fikcí, totiž spojuje několik málo známých faktů z historie Unhoště s obecnými poznatky platnými pro dané doby..
 
Textové pole:  První zmínka o veřejných lázních v Unhošti je z roku 1409. Tehdy byly majetkem lazebníka Jakeše. O představě, že i v Unhošti byla tato  lázeň střediskem roz--verných měšťanů a štěd- rých  lazebnic možno pochybovat Nato si sousedé příliš dokonale viděli do talíře.
Textové pole:                          Obr. 4 Lazebnice při práciJakeš se staral asi i o brady bližních S jistotou můžeme našeho lazebníka pokládat  i za prvního profesionálního zdravotníka Unhoště. Jistě sázel baňky a  přikládal pijavice. Melichar klade jeho lázeň do míst domu   číslo popisné 46. Je to dům přiléhající k  budově Městského úřadu.  Splňuje všechny představy o lázeňském domě, kolem něho protékal potok, poskytující dostatek vody pro tuto mokrou živnost., možná, že tu byl už i rybníček, z něhož dnes zbývá louže, která je domovem vzácných a chráněných čolků. Měl více jmen – říkalo se mu Koželužka  podle mistra tohoto řemesla, který tu provozoval živnost. Na mapě stabilního katastru z roku 1840 přes germanizaci pomístních jmen je  uváděn jako  „Gezírko“ (Tehdejší česká transkripce G = J ). Kolem dokola nebylo stavení, Náměstí bylo ukončeno až domy v Hájecké ulici  Lázeň mohla být pouhá bouda o samotě při potoku. Zdědil ji syn Jakeše  Jan, ale asi nemohl živnost provozovat, protože byl knězem ( i když je známo, že kněží provozovali daleko horší domy a Václav IV. prohlásil lazebnictví za živnost počestnou už v roce 1406). Přesto Jan lázeň prodal městu. Sloužila svému účelu  hezky dlouho, protože až v roce 1713 žádal město majitel sousedního domu, který tu mezi tím vyrostl, o odprodej „staré lázně“, protože je místu pro ostudu. Z toho možno vyvodit, že dnešní dům č.p. 46, ač také není od včerejška, nebyl postaven na místě zbořené lázně, alespoň ne pokud jde o výškovou úroveň. . Potok u něhož lázeň stála je dnes  v troubách a kryje ho  vrstva zeminy, o čem je možno se přesvědčit pohledem z východního kraje dnešního parkoviště.Téměř dvoumetrová navážka měla zřejmě zasypat bažinu, kterou tu potok vytvářel. I tak je budova dnešního Městského úřadu postavena na pilotech. Po potoku dále byl další rybník, jímž protékal (Bubeníčkův)  Ani ten  tu není, z jeho zvýšené plochy je hřiště u garáží Automotoklubu. 
 
 
Textové pole:  Textové pole:    Obr.5  Dům číslo popisné 46, kam Melichar klade starou městskou lázeň. Vedle nízkého stavení
   je vidět stavidlo Bílého potoka, který byl tehdy v hluboké strouze, dnes je v potrubí
Kde se očisťovali občané Unhoště po roce 1713, není známo,
i když se ví, že v tom roce  tu byl lazebník Jan Bruner. Živností nezbohatl - bydlel v nájmu u některého měšťana. U něho musíme předpokládat, že provozoval více ranhojičskou část lazebnické činnosti,  přímých zpráv o tom není.
 

Kapitola třetí

 
se konečně přiblíží prvním známým zdravotníkům a pokusí se je vyjmenovat, tak jak šli za sebou.
 
K naší velké lítosti nebude to nic jiného, než seznam osob a jejich profese. Jak  co léčili nevíme a musili bychom se obrátit na obecný popis medicíny toho kterého času, k tomu je lépe, taková díla prostudovat přímo, nemáme tolik místa.
Textové pole:  Přechod od  neracionálních praktik  k zárodkům léčitelství, byl velmi pomalý a bolestný. Přežívalo zaříkávání, vykuřování, užívání léků s nesmyslným a neúčinným složením, směsi starých pohanských
a lidovým výkladem křesťanského učení nově vznikajících pověr
Sem patří asi zmínka o ženě, jménem Jitka, která v roce 1380 zaříkávala nemocným oči v unhošťském kostele před oltářem Panny Marie, jíž žádala o pomoc.
V roce 1405 se uvádí Jana lékařka, žena Matouše z Unhoště. (oba zlomky máme ze sborníku 200 let města)
Pak už shledáváme jistý pokrok, když léčení se ujímají lazebníci a bradýři – mnohdy v jedné osobě.
Textové pole: Obr.6  Pouštění žilou, dole pijavice O lazebníkovi Jakešovi nevíme víc, než bylo  uvedeno  v předcházející   kapitole.
V malostranských  knihách  je  záznam
 k  roku 1436  o Martinovi,  synovi  lazebníka Lidera (Sborník  200 let města).
K roku 1626 uvádí Melichar v Monografii jako obecního staršího Martina Najbra, lazebníka. Znovu se v představenstvu města jako obecní starší objevuje v roce 1629 a to jako pomocník rychtáře – opatrně můžeme spekulovat, že při takových případech, kdy  tekla krev.
 Pak více jak sto let historie mlčí. Sem bychom mohli snad zařadit historku, která pobouřila Unhošť již v roce 1534. Ukazuje, že lidé byli z nouze odkázáni na „lidové léčitele“, mezi nimiž vedle skutečných dobrodinců, využívajících znalosti a zkušenosti dlouhých věků. Byli i takoví, kteří halili svoje podvodné praktiky do mystérií a věřili  ve  svoje nadpřirozené schopnosti.
 To bylo tak:
Jistá Markéta Hamtasová v Unhošti byla obviněna, že se po mnoho let  obírá čarodějnictvím a škodí lidem na zdraví. Když byla žena křivoklátského purkrabí Jiříka z  Podhoří se sestrou na Bílou sobotu o půlnoci v kostele a modlily se, viděly tuto ženu vysypat za sebou hrst hlíny a slyšely ji říkat čarodějná slova, kterými je omámila. ( jak to bylo asi doopravdy ?) Jiřík žaloval panovníkovi a žena byla odvezena k soudu do Prahy..
Prvním známým zdravotníkem je v roce 1685 Václav Libenský, felčar. Kde získal zkušenosti ve svém oboru nevíme, snad ještě v závěru třicetileté války, protože o jeho vojenském působení lze těžko pochybovat. Jak se snášel s lazebníkem Janem Brunerem, shora zmíněném ?
V tereziánském katastru z roku 1748 jsou uvedeni dva lazebníci
(při  nejasně vymezených hranicích mezi povoláním felčara, bradýře a lazebníka mohlo jít i o oba  níže uvedené felčary.)
.  . Libenský mohl dokonce ve stáří  působit ještě za dalšího  felčara, uváděného v roce 1725 jménem Kamenický. Ke konci
téhož roku je v Unhošti ještě felčar František  Ludwig
Od roku 1770 platil v  Rakousku zdravotní řád, který nahradil původní Generální zdravotní řád z roku 1750 - 53.  Autorem byl osobní lékař císařovny Marie Terezie, Holanďan Gerhard van Swieten,  Určuje  práva a povinnosti   všech stupňů zdravotníků, zavádí také zdravotnickou prevenci, opatření při  epidemiích Generální zdravotní řád platil v novelizované podobě již třetí rok, když do Unhoště přišel Jan Koch, Dá se  soudit, že  tento městský fyzikus   již   má vyšší vzdělání ukončené zkouškou dle ustanovení.řádu, Nezkoušeného chirurga  Šebestiána Mantla, roku 1780 obeslal před městskou radu. Mantl se uvolil platit Kochovi měsíčně 17 krejcarů  náhrady.
Textové pole:     Obr.7  Zdokonalený Zdravotní řád z roku 1773Roku 1783 nastoupil Josef Hermann, chirurgus juratus, tedy již s   titulem, potvrzujícím dosažené vzdělání, ne ještě rovnocenným lékařům, absolventům lékařské fakulty. Bydlel na radnici (a zřejmě zde také ordinoval)  Od města nedostával nic. Odešel roku 1813 do Hainspachu. ( dnes Jedlová u Šluknova). Šel asi za lepším,  okresní město v hejtmanstvím Šluknov sice   velikosti Unhoště, ale s průmyslem rozvinutějším a
 okresní nemocnicí.
Od roku 1813 asi do roku 1848 je v Unhošti městský ranhojič a zvěrolékař Jan Fübich. Nově utvořený rozsáhlý unhošťský okres uživil  dva a zdá se i tři zdravotníky  Podle všeho od roku  1826  byl  v  Unhošti rovněž od roku 835 Jan Rosenblüh, dříve vrchnostenský lékař Tachlovického panství.. .
--------------------------------
*) Tachlovické panství bylo ve vrchnostenské správní soustavě základní jednotkou. Byl to soukromý fideikomisní (nezcizitelný) majetek Habsburků, vrchností bylo samo jeho apoštolské veličenstvo František Josef I. Patřily k němu obojí Dobrá, Doksy, Družec, obojí Přítočno, Červený Újezd, Rymáň, Svárov, Podkozí, Libečov, Nenačovice, Netřeby, Ptíce Dolní, Nučice, Tachlovice, Jinočany, Hostivice, Hradištko (zaniklé - jen polnosti a mlýn, Zličín, Řepy, Sobín, Litovice, Jeneč, Jeneček, Břve, Hořelice, Chrustenice, Drahelčice, Dolany., rozsahem téměř okres unhošťský, který je jako správní jednotka nahradil. Panství zůstaly jen dvory, které po roce 1918 vytvořily síť Státních statků)         
 
 
Roku 1838 nastupuje první absolvent lékařské fakulty MDr Josef Haupt. Jako městský fyzikus měl z obecní pokladny roční příjem 100 zlatých, z kontribučenské*) také tolik  a  4 sudy piva. To nebylo
tak málo, protože krajský fyzik pobíral tehdy  z  erární pokladny 233 zlatých  (chirurg dokonce jen asi polovinu ).  To byly ovšem peníze vedle příjmu z vlastní praxe
 Potom už se v Unhošti potkáváme jen s vysokoškolsky vzdělanými lékaři. 
Od roku 1848 se s koncem vrchnostenského režimu   změnila i organizace zdravotnictví a stát převzal zcela  péči o jeho organizaci i na bývalém panství tachlovickém. Změna nebyla okamžitá a mnohé dlouho přežívalo, tak v roce 1848  nastoupil v Unhošti MDr Vincenc Mifka, jako městský  a    vrchnostenský lékař (což původně znamenalo, že léčil jak měšťany unhošťské, tak i poddané panství tachlovického *) nyní tedy v  tom smyslu, že byl lékařem na nově vzniklém okrese unhošťském, jehož převážná část bývala tachlovickou doménou  .
(Ještě dlouho i v století 20. v době, kdy panství tachlovické bylo dávno nahrazeno státními statky, se říkalo polím „na panském“)
Pádem feudalizmu nastala nová éra i ve zdravotnictví  Nastala tím rovnost mezi bývalými poddanými a měšťany.  Pro vrchnost Poddaní představovali určitou formu majetku a starost o jejich zdraví byla na vrchnosti. Problémy s úhradou lékařské péče a podporou v nemoci se zabývala charita a „Vzájemně se podporující spolky“. Řešení přineslo až všeobecné zdravotní pojištění téměř po čtyřiceti létech. ( snahu takovou situaci řešit nacházíme v Horních řádech a Hornických bratrstvech už ve středověku)
-----------------------------------------
 
*) Kontribučenská pokladna byla   dotována   zřejmě   prodejem přebytků obilí z  tzv kontribučenských sýpek, kam odváděli rolníci  obilí (kontribuci) jako určitou formu pozemkové daně. Vytvářela se tak rezerva, ze které v létech neúrody, nebo při přírodních katastrofách bylo půjčováno osivo. Finanční prostředky sloužily k úhradě léčebné péče pro potřebné poddané tachlovického panství. Až v druhé polovině 19. století byla tato zastaralá instituce nahrazena Okresními hospodářskými záložnami, výnos z prodeje obilí tvořil počáteční kapitál

Kapitola čtvrtá

 
v které poznáme poměry nejen na soudním okrese unhošťském, ale i na  hejtmanství smíchovském v roce 1855.
 
K  hejtmanství smíchovskému náleželo 142 obcí a 116  osad.. Severně Holubice u Kralup, na jihu až Slapy., na východě Běleč, na západě Modřany, Ovenec (Bubeneč), Smíchov, to byly hraniční body. V tomto rozsáhlém území bylo jen 10 lékařů a 14 ranhojičů, na jednoho tedy připadalo plných 11 sídel. 
Nemocnice v politickém okrese*)  Smíchovském nebyla
Vyjmenujme pouze zdravotníky, okresu kteří sloužili v městě a obcích unhošťského okresu
 
Na okrese unhošťském:
V Unhošti.: MDr.Josef Haupt
MDr. Vincenc Mifka                    
V Hostivici MDr. František Rubeš (?) 
Na pozdějším okrese kladenském
ve Vrapicích Rudolf Hoser
To bylo vše
 K tomu ranhojiči:
V Dušníkách (Rudná) Josef Kotouč
V Chyňavě Salomon Obernik
 
Na kladenském okrese:
V Kladně Bernard Stern
V Holubicích Josef Rosenwasser
V Hostouni Adalbert Seligmann 
 
--------------------------------------
*) Politický okres – hejtmanství sdružoval několik okresů soudních a berničních. Postupně až do konce 19.století ztrácely původní samosprávné okresy svoje pravomoci ve prospěch větších okresů politických. Také unhošťští měšťané si stěžovali na tyto ztráty, ačkoli Kladno zpočátku patřilo k jejich okresu, průmyslovým rozvojem na sebe strhlo hejtmanství.  tak zpočátku měl unhošťský okres 37obcí a .kladenský  sedm
 
Co v této situaci zbývalo nemocným? Leckdy pomohl zkušený lékárník. ( O těch si řekneme v příští kapitole). Kladnou úlohu sehrály také baby kořenářky, pokud jim sláva nevstoupila do hlavy a pak více neškodily než prospívaly. Lékaři se bránili nežádoucí konkurenci, jak ukazuje následující příklad:
 
 Městské radě v Unhošti !
 
U příležitosti krajské lékařské porady bylo zjištěno, že manželka bednáře Anna Jedličková v Unhošti se zabývá mastičkářstvím  a s nestoudnou drzostí vnucuje sama svou pomoc takovým nemocným, kteří jsou právě v lékařské péči. Kromě podávání mastiček, náplastí, výtažků a pod. prostředků prý též osoba nad to
ještě tak zvaným zaříkáváním a j. mystickými procedurami zneužívá lehkověrnosti nezkušených lidí a z toho má nikoli bezvýznamný zisk. K zastavení této neplechy nechť městská rada obrátí svůj bdělý zřetel k tomuto individuu a nechť zavede neodkladné vyšetřování a upozorní příslušné orgány na její sledování. Nechť je tato věc oznámena sanitnímu personálu a v případě přistižení buď dán bezodkladně průchod úřednímu jednání                
      Smíchov 6. prosince 1863                  
                                           Okresní hejtman Miller
 
 Do dnešních dnů udržela tradice lidových léčitelů, kteří se obvykle těší velké důvěře lidí. Dnes jsou pod kontrolou medicínských úřadů a mnozí spolupracují s nemocnicemi a lékaři.