ČLÁNKY AUTORA
Rod Malých 2.Dělení na reálky Rody Malých.Léta předškolní a školníOkupace 1939-1945Němci 1936-1938.Rok 1939Generál František Patera (1906-1986)Energie a myJosef Brousek - Umělecké knihařstvíGenerál Gibiš r.1918Život r.1925 - 1938Pokračování vzpomínek 2VzpomínkyV nemocniciZ první světové války, generál Gibiš.Kariéra KSČ Být pamětníkem - 1935-1938.JAK SE PRALO VE 20. STOLETÍ. Psací stroj a počítačIng.Jiří PerglDopis z roku 1997Prachatice 1938 - UnhošťSENIOŘIVÝHAZOVJak se žilo za RakouskaJak se žilo za RakouskaVEDENÍPrvní světováVyřazené knihyŽivotopis mých rodičů.Setkání po 25 letech100 let školy v UnhoštiSokol po roce 1948SOKOLOVÉHostivice v roce 1944-45ROD SLÁNSKÝCHRevoluce 1945 UnhošťDůsledky válkyJak to bylo s NěmciRuzyně za válkyCesty venkovského kluka k uměníDrogerieMandlováSokol - sestry ValtrovyWaltrovkaTyfus v UmhoštiRomské rodinySvětová válkaVýroba adres Rod BubeníčkůBrigády (1945 - 1953)Zdravotnictví I.Zdravotnictví II.historie městaZÁMEČEKCECHY 2ZdravotnictvíMUDr. Rudolf ŠkeříkkoželužnaCechyKONEČNĚ MÍRPohnuté dnyAmerika IIIKoželužnaLetiště Ruzyně po válcePraha letiště 1.Ruzyně za válkyLetiště RuzyněSpolupergloviKlecan - FučíkOtec a syn ExnerovéO rybnícíchČin šílené odvahy podruhéKuratoriumSokolovna - Unhošť Josef Brousek - živnostníkJosef BrousekSvátek matekVzpomínky na vojnuPrvní světováFirma HIEKEPovzdechZačátky divadlaTři ŠidlíkovéTotální nasazení Divadlo v UnhoštiŠidlíkovéÚtěk r. 1938Noviny ze zářijových dní 19383x VánoceZámečnictví v roce 1890Kolem světaVzpomínky mojí tchyněDopis ŠrámkoviHostiviceÚderStbSlovní úlohamatkaPÉZETKYSeznam soukromých tisků Josefa Brouska.Morava - Kunoviceklášter HájekJosef BrousekL.Bradáč,J.Brousekknihařkou

Zámečnictví v roce 1890

Naděžda Stejskalová 15:36 0 komentářů

zámečnictví - černé řemeslo a vyznamenání

ZÁMEČNICTVÍ
                            Josef Ševčík * 27.8.1853 v Unhošti  + 15.2. 1926 v Unhošti
Vyučil se a šel na zkušenou do Vídně. Když se vrátil  zakoupil chalupu ve Feldekovské ulici č.151  roku 1889 požádal městskou radu v Unhošti o stavbu zámečnické dílny a úpravu domku. Dům byl v té době pod došky. Dal novou střechu- tašky bobrovky a  dílnu  která měla výheň. Výraběl   čerpadla  všeho druhu. Největšího rozmachu dosáhla  strojovna  v Unhošti v období před  1. světovou válkou za Rakouska   Uherska . V   tomto období  získal celkem pět medailí  první  bronzovou, čtyři stříbrné.  Čtyři  byly  v rámci ústřední hospodářské společnosti pro králoství Čech.  A nejcenější   získal  na jubilejní výstavě v Praze. Rok 1891 stříbrná v rámci celé monarchie -poznávacím znakem,  nebo-li značkou byla  rukověď pumpy zakončena hadí hlavičkou, Vypracoval se sám bez jakékoliv  podpory svých předků. Podnikal až do své smrti v roce 1926. Na úmrtním oznámení bylo psáno zesnul tiše, tak jak žil život jeho vyplněn byl prací pro svůj závod a rodinu. Všichni  kdož  znali jeho skromnou, poctivou povahu, zachovají jej v milé vzpomínce. Byl velký patriot a vlastenec – v době stavby Národního divadla přispěl  částkou 60 zlatých Byl pokrokový a na  zahradě,  od stavení do mírného vršku, vybudoval  reservátor na vodu kam se napumpovala voda samospádem tekla až do kuchyně domu, měl tehdy první vodovod do bytu v Unhošti.
Za manželku si vzal Annu Havlovou * 1868 o 15 let mladší. Která také podnikala – byla švadlenou velmi šikovnou  měla i několik učednic. Vše se  odehrávalo  v  této na dnešní poměry malé chalupě, ale vládla zde pohoda, láska a vzájemná úcta. Měli spolu dvě děti syna Josefa * 1896 do 1. třídy šel v pěti létech, protože byl živé dítě a nikdo neměl na něj čas. První měsíc nechtěl do školy chodit a tak ho tam služka nosila v nůši na zádech. Záhy se však ukázalo, že nebyl problém v jeho brzkém chození do školy,  měl  samé jedničky  byl premiant, ale dvojku z mravů..V  Unhošti jako dnes byla jen základní škola. V té době byla na Kladně postavena Reálka dnešní gymnazium nikdo z Unhoště reálku nenavštěvoval,  Josef tedy čekal na  souseda  Josefa Mejstříka, který byl o dva roky mladší. Nastoupil tedy do tercie  (třetí  ročník reálky) a chodili s Josefem  Mejstříkem  každý den pěšky do reálky,  nebyli chudí,  šetřilo se  tak,  v  létě chodili bosí a před reálkou se obuli. Tam se bosky nesmělo. Úspěšně dokončil  studia   v  roce 1914 na základě zkoušky  dospělosti,  úspěšně zakončil reálná  studia byl všemi hlasy  uznán  k návštěvě vysoké školy technické. Vypukla 1 světová  válka  a bylo po studijích nastoupil na frontu.  Dostudoval až po válce a myslím, že  byl jedním  z prvních  strojních  inženýrů  v Unhošti. V  podnikání  otce  nepokračoval. Pracoval v ústavu technického dozoru v Praze.  Ve 2. Světové válce učil na průmyslové škole v Českých Budějovicích.
 Sestra Marie chtěla také studovat  účitelský ústav. Otec jí to nedovolil, že má velké věno, aby to  přenechala  děvčatům z chutších  poměrů. Měl  totiž  velké sociální cítění. Ta vystudovala Hospodářskou školu.
Napsala dcera Josefa Ševčíka * 1896.  Anna Fialová.
                                                                                                                Přepsala N. Stejskalová