Zač jsem televizi vděčná.

Jmeno Prijmeni

Televize je celý život někde okolo mne,ale sama ji nemám.

Celý život jsem televizi vděčná za krásné okamžiky.Už když každý večer odcházela matka se sestrou a bratrem na televizi k sousedům,zůstala jsem doma s gramofonem a spoustou desek
s vážnou hudbou,dodnes si pamatuji co jsem poslouchala.To byly sváteční chvíle.
Brzy jsem se odstěhovala,sama jsem si ji nepořídila,ale sledovala jsem ji jen příležitostně.
Vdala jsem se a můj nastávající si přál tři věci :televizi,stěnu a sedačku.Prostě klasika.
A také jsme měli děti,a při žehlení plenek jsem sledovala hejbací obrázky,jak říkal nejmladší
synek.Po deseti letech manžel stále více odlétal,až odletěl z hnízda docela.Sedačku jsem prodala,stěnu rozebrala,jen televize nám zůstala.Moc času jsem na ní neměla,ale 3kluci ji sledovali,kdyžjsem nebyla doma.Byla ještě teplá,když jsem se vracela,a nejmladší uměl všechny reklamy a to mne dost štvalo.
Vymyslela jsem si na chlapce fintu.Věděla jsem,že brzy dojde v televizi
pojistka,a tak jsme se dohodli,že až televize klekne už jiná nebude.Chapci souhlasili,a za týden
blikla a byl konec.A tak šla z domu,koupila jsem pojistku a televize putovala za tatínkem,byl šťastný,a děkoval,že ji dostal,jak říkal,na služby.Šla jsem ji odhlásit a poštovní úřednice to nemohla pochopit,že ji už nechci.Musíte napsat pádný důvod,ukažte vzala mi z ruky formulář.
A napsala,,Nechce sledovat televizi výce!"Napsala  výce,koukala jsem na to,a nezmohla jsem
se na nic,než,že to bych nezvládla.A ona dodala:,,To víte 20 let na poště.!"
 Tak nejstarší synek mluví pěti jazyky,mladší hraje na několik nástrojů a nejmladší je vášnivý čtenář,který bez knihy neudělá ani krok.
Vidíte,že musím být televizi vděčná za mnohé,občas na ni juknu u sousedky,a znovu žasnu,kde na ni lidé berou čas.Zatím mi nezbývá,ale třeba nastane situace a odříkaného chleba největší krajíc,budu na ni koukat,jako ležící pacient,ne že bych si to přála.
B.Kolská