Z válečných dopisů

Z válečných  dopisů..
28. 6. 1943   Na  zahradě  u Lípy hrála Kmochova kapela z Kolína
23. 9. 1943   není  droždí Karel ho vozí z Ústí.
17. října 1943 na fotbalovém  hřišti  „ Slovan“  od rána vyhrávají, zapojen městský rozhlas. Dopoledne cvičí děti,  hrají házenou a fotbal. Zpívají písně, které se učí v Kuratoriu. Odpoledne cvičí psy
31. 10. 1943   Naďa.  Chodím vysazovat  písmenko po písmenku  na   výstavu  „Modlitbu za vlast“ Dopoledne jednu stránku odpoledne druhou.
1 9 4 4
9. únor 1944. Naďa. Četníci  zatkli , Čandu, Hanzlíka , také někoho z Kročehlav a Chyňavy. Kradli husy, prasata a co jim přišlo pod ruku. Nedivím  se, byla,  válka. Kdy se vrátili nevím.
Karel. 7. březen 1944  Ústí. Byli  jsme půl hodiny na kopci byl hlášen poplach, byli někde v Sasku. V pondělí a v úterý po dvou hodinách na kopci. Včera nám dali pokoj. Až večer nás  navštívili  nic se nedělo.
Naďa. 29.2. 1944         Velmi často nálety na Prahu.
 
Karel.14. 5. 1944  . Karel  - Budou čistit lágr od štěnic.
21.  června 1944 dnes  od 17.30  apel , mluvil k nám  vedoucí továrny ohledně lágru., ubytovny a chování na něm. Je nové nařízení do 22.00 musíme být na lágru. Pak se lágr zamkne.  Kouřit se smí jen do 21 hodin, kdo  chce  kouřit,  musí na dvůr.  Ohledně  pořádku a cestování. Doporučeny  cesty jen do protektorátu, nedoporučuji nám  do jiných měst v Sudetech ani žádné výlety po okolí. Je prý nyní mimořádná doba. Hrávali jsme  volejbal, fotbal, pink-ponk, v okolních vesnicích a také často v Drážďanech.
2.8.44     Máme dvě cigarety na den. Nekouřím měním za jídlo
28.8. 1944 v  novinách píší, že bude konec války.  Otec má na stěně mapu, denně sleduje jak rychle Němce ženou domů
 13.9. 44  Ústí -  poplach  od  11 do 11.30 utekl jsem na kopec.
12. září 1944 Nálet u Dubí. Zahynuli tam z Unhoště.
 Josef  Ungr, Josef Zyka, Ladislav Jiřele. Václav Pospíšil, říkal: padaly stromy, viděl jsem tři mrtvé a, na nic nečekal a utekl. Lídě Mesánové se nic nestalo. Věra Brdková provdaná Vaňková  byla zasypaná, koukala jí ruka, někdo prý  jí vyhrabal , zemřela  v Unhošti  letos 2018 v 95 létech. 16. Září měl pohřeb Ungr a Zyka.  Jiřele se měl ženit zůstal tu pohrobek .Matka Josefa Sedláčkov měl a před svadbou.
Ten den bylo poledne šla jsem  na oběd, byla jsem na kopečku u Domeckých., začala houkat siréna. Za chvíli hukot a létadla zde, slyšela jsem tři rány  ahned v dáli kouř. Říkalo se, , jeden z protiletecký obrany vystřelil  oni se vrátili a shodili několik bomb. Mrtvých bylo 34.
19. ZÁŘÍ 1944 Ústí.  Od 10.30 do 12.45 byl jsem ve sklepě.
28. září 1944 Ústí -  štěnice mne můžou sežrat, jsou všude, pracuji raději v noci – tolik  neštípou.
 
19.9. 44   Ústí,   nálet 10.30 -  12. 45 byl jsem ve sklepě
24. září včera nálet trval 13.30 – 14.30  celou  hodinu létali velmi nízko.
25.9. 44    Ústí,    kriminálka prohlíží kapsy oděv, tašky, kufry, šatník i   
   čtou  některé dopisy. Pracuji 72 hodin týdně.  
            
26.9. 44   Ústí -  nálet jen hlášen. 20 chlapců odchází dělat na dráhu.
28. 9. 44  štěnice  mně mohou sežrat.
6. 10. 44   Ústí-    za ně má přijít 40 ruských děvčat. Mají strach, aby je nedali vojákům pro potěšení.
Otec  má na stěně  velkou mapu  a píchá špendlíky jak rychle  se vracejí  Němci domů.-
 
1 9 4 5.
7. březen 1945 u  Jenče  zapomněli stáhnout závory, byl usmrcen Plešner   Nestrstovým přejelo auto čtyřletou holčičku. Má zlomenou nohu.
12. března 1945  z  Polska a Slovenska se začínají stěhovat  německé rodiny. Strýček v Turnově  musel uvolnit manželské postele sám spí na otomaně v kuchyni.
Ani Unhošť nebyla ušetřena, není tu kousek chleba. Ještě , že se dlouho nezdržují. Spěchají  k  západním hranicím.
Tento den byl nálet  na  továrny  ve Vysočanech a  Libni. Jarda Pechač se tam jel podívat, z továrny nic nezbylo. Trať  na  Nymburk  rozbitá.
 4. dubna  Ústí, hlášen  čtvrtý nálet.  Létají kotláři,  bombardeři zde ještě nebyli.
11.  dubna  každou chvíli  houká siréna létají, hlavně v noci. Pomalu si toho nikdo nevšímá.
 19. dubna   navštívili  Kladno brzy ráno si osvítili prostor a odpoledne přiletěli v plné kráse. Vypadalo to jak letecký den. Dívali jsme se na to z dílny. Nad  námi pouštěli  kouřové  bomby. Začínali nad Pleteným Újezdem směrem k Výhybce. Zasaženy byly topírny, autobusové garáže, dva domy a hlavní trať. Koleje přes silnici jsou rozbité. Ještě večer bouchaly nevybuchlé bomby. Nádražní budova není poškozena. Nebylo moc mrtvých. Také navštívili Beroun. Málo kdy vzlétne německé letadlo, ale okamžitě se vrací.   U  Fafejtů na půdu dopadl nějaký kanistr, nic se nestalo, jen díra ve střeše. Blízko  dílny,  s námi to jen hnulo.
Nevím,   kdy už to bylo, byla jsem doma na obědě, blízko rána, lezla jsem pod stůl. Máti říká, to už by bylo pozdě.  Bomba  padla  nedaleko  za námi   v   zahradách. Později tam byl rybník.
 
24. května Dnes lituji, že zlikvidovali Martina Hoška. Věděl  hodně věcí právě na ty  co  se  podíleli na jeho smrti.  Z  Anglie  byl prý dotaz, co se  sním stalo. Odpověděli padl  hrdinskou smrtí
25. května  Jsou zavřeni, Pochmann,  Majer vedoucí pošty, ing. Šefčík, Macourková  z dcerou, ještě další.
Macourková dostala trest  smrti,byl vykonán. Velmi často chodila na gestapo. Co od nich chtěla nevím. Jako protislužbu jim  prozradila kde se scházeli komunisté. Nikdo z nich se nevrátil.