Z činnosti 11. Stlp v Chebu

Naděžda Stejskalová

11. stlp stavěl v Chebu hotovost dvou párů stíhacích letounů Jak 23. Byl horký letní den a piloti i mechanici hráli nohejbal jen v trenyrkách, protože byli ze zkušenosti přesvědčeni, že nebude hlášen start. To se však stalo a pilot jedné party,  která byla v ostré hotovosti - měl sedět v letadle a na povel nastartovat a okamžitě vyjet na dráhu ke startu, poručík Nalezínek, obecně pro svoje tělesné rozměry zvaný Bublina, skočil do kokpitu tak jak byl, tedy v trenýrkách. Mechanik ho pomohl přikurtovat a obléknout popruhy padáku a pak odstartovat..

Naštěstí se brzy vrátili a Nalezínek vylezl z letadla modrý od chladu. Všichni byli rádi,  protože se celou dobu třásli, aby hotovost neposadili na některém z letišť v Čechách, nebo dokonce v NDR, což se sice velmi vzácně, ale přeci někdy stalo. A copak teprve kdyby zakufroval a přistál v NSR  nebo v Rakousku – té ostudy, že Varšavská smlouva  už nemá ani na oblečení pro svoje piloty!
O kufrování obecně.

Svého esu bylo ve zvyku, oslavovat piloty, kteří sestřelili letadla, která přeletěla hranice. Vyšla docela publikace „ Sedm a půl sestřelů“. Piloti, ale ty  „hrdiny“ nenáviděli. Nebylo totiž zvláštnosti , že i náš pilot se dostal za hranice. Korunu tomu nasadil arabský pilot  který se svým Migem 15 si spletl  svátého Víta se  svatáým Štěpánem a přistál  místo ve Kbelích  -na Schwechatu u Vídně.

Na letišti v Žatci se  obvykle v neděli dopoledne připravily ke startu dva Migy,  které pak létaly kdesi na Krušnými horami a dělali cíl proti  létadlovcům.  Jedné neděle jsem vytáhl svého Miga 15 FK 32 pro kapitána Antalíka  v druhém mě letět „ letovod“ (nvigátor) pluku, kapitán Kožoušek, jeden z nejvíce oceňovaných pilotů pluku. Mrzutě jsem dokončil přípravy a piloti odletěli. V udaný čas  po nich ani  zdechu. Těsně před vyčerpáním paliva dosedli a vypnuli motory na konci dráhy. To už k nim jelo auto  z divize, sebralo je a odvezlo. Vztekle jsme  dojeli pro letadla, odsrojili je a uložili do hangáru a pak po ztracené  neděli odešli na ubytovnu. Teprve v pondělí jsem se od Antalíka dozvěděl co se stalo. Oni zakufrovali až někam k Norinberku a chystali se přistát na letiště které měli za Žatec. Antalík si všiml, že na stojánce  je hotovost z nějakých divných ér s rovnmi křídly. Byli to Thunderjety  nějaké americké jednotky, která operovala  z letiště dosti hluboko v „nepřátelské zemi. Otočili a upalovali v kursu na Žatec, aniž je kdo pronásledoval, i když o nich museli vědět, od samého přeletu hranic. Kolik sestřelů by museli vykazovat v  éře  chebských hotovostí, kdy po vzletu  pravidelně mašiny točily za hranicemi!  Proto také po příchodu Migu 15 bylo chebské letiště opuštěno. I tady po vzletu na západ museli piloti točit téměř okamžitě, aby se nedostali do  blízkosti hranic, nebo dokonce za ně. A rto byly podzvukové mašiny, co teprve Migy od 19. výše!

Směju se a pláči nad nedostatečnou ostrahou hranic ze vzduchu a tvrzení o nutnosti vlastnit nadzvukové stíhačky – vždyť dvoumotorový stihač přelétne republiku v deseti minutách a sotva se nad jejím území otočí. Jediná naděje je ve vývoji  s vektorovým tahem motorů a i potom bude nutná spolupráce v rámci NATO nebo jiné nadnárodní dohodě. Z toho důvodu jsou řeči o snížené suverenitě bez nadzvukových stihačkách   nesmyslné, Řešení: nabídnout výměnou za ostrahu nadzvukovými stroji služby, které jsou tradičně naší domenou – výcvik, průzkum, lokální a regionální letecká služba.
 
Ing. Jiří Pergl