Z Baťova a jeho okolí v polovině 20.století

Babička velmi ráda vzpomíná a vypráví mi, jak trávila dětství v Otrokovicích, odkud pochází. Její rodiče jsou také ze Zlínského kraje. Do Otrokovic se přestěhovali z důvodu založení rodiny. Díky velkolepým výstavbám Tomáše Bati jim bylo umožněno si pronajmout dům, zřejmě díky tomu, že otec mé babičky pracoval v Baťových závodech, které ovšem roku 1949 byly znárodněny a došlo k jejich přejmenování na Svit.

První jarní den roku 1948 byl den, kdy má babička poprvé spatřila světlo světa. Do svých pěti let příliš mnoho času s kamarády netrávila (trpěla totiž revmatickou horečkou), nicméně její 3 starší sestry se jí věnovaly „až až“, tvrdí babička. Před nástupem do první třídy začaly zabírat léky, které měla předepsané, a tak se po škole mohla věnovat svým volnočasovým aktivitám. K oblíbeným hrám patřil dnes už ne tak známý panák. Díky Baťovi bylo ve Zlíně a v jeho blízkém okolí ohromné množství možností, kde se člověk mohl zabavit. 

Babička se velmi těší vzpomínce, jak se v zimě postříkal tenisový kurt vodou (tehdy totiž zimy byly zimy v pravém slova smyslu) a již druhý den si mohli lidé přijít zabruslit na tenisový kurt bez obav, že by se pod nimi podlomil led a skončili v potoce. Největším překvapením pro mě ovšem bylo, že člověk mohl chodit sportovat, kam se mu zachtělo, a k tomu úplně zadarmo.