ČLÁNKY AUTORA
Rod Malých 2.Dělení na reálky Rody Malých.Léta předškolní a školníOkupace 1939-1945Němci 1936-1938.Rok 1939Generál František Patera (1906-1986)Energie a myJosef Brousek - Umělecké knihařstvíGenerál Gibiš r.1918Život r.1925 - 1938Pokračování vzpomínek 2VzpomínkyV nemocniciZ první světové války, generál Gibiš.Kariéra KSČ Být pamětníkem - 1935-1938.JAK SE PRALO VE 20. STOLETÍ. Psací stroj a počítačIng.Jiří PerglDopis z roku 1997Prachatice 1938 - UnhošťSENIOŘIVÝHAZOVJak se žilo za RakouskaJak se žilo za RakouskaVEDENÍPrvní světováVyřazené knihyŽivotopis mých rodičů.Setkání po 25 letech100 let školy v UnhoštiSokol po roce 1948SOKOLOVÉHostivice v roce 1944-45ROD SLÁNSKÝCHRevoluce 1945 UnhošťDůsledky válkyJak to bylo s NěmciRuzyně za válkyCesty venkovského kluka k uměníDrogerieMandlováSokol - sestry ValtrovyWaltrovkaTyfus v UmhoštiRomské rodinySvětová válkaVýroba adres Rod BubeníčkůBrigády (1945 - 1953)Zdravotnictví I.Zdravotnictví II.historie městaZÁMEČEKCECHY 2ZdravotnictvíMUDr. Rudolf ŠkeříkkoželužnaCechyKONEČNĚ MÍRPohnuté dnyAmerika IIIKoželužnaLetiště Ruzyně po válcePraha letiště 1.Ruzyně za válkyLetiště RuzyněSpolupergloviKlecan - FučíkOtec a syn ExnerovéO rybnícíchČin šílené odvahy podruhéKuratoriumSokolovna - Unhošť Josef Brousek - živnostníkJosef BrousekSvátek matekVzpomínky na vojnuPrvní světováFirma HIEKEPovzdechZačátky divadlaTři ŠidlíkovéTotální nasazení Divadlo v UnhoštiŠidlíkovéÚtěk r. 1938Noviny ze zářijových dní 19383x VánoceZámečnictví v roce 1890Kolem světaVzpomínky mojí tchyněDopis ŠrámkoviHostiviceÚderStbSlovní úlohamatkaPÉZETKYSeznam soukromých tisků Josefa Brouska.Morava - Kunoviceklášter HájekJosef BrousekL.Bradáč,J.Brousekknihařkou

Waltrovka

Naděžda Stejskalová 17:30 0 komentářů

Nastoupil jsem do kostrukce, kterou vedl Josef Brynych, starý waltrovák, který pamatoval téměř vše z letecké výroby v Jinonicích a přispěl tak do fundusu mých vědomostí o fabrice. Možná, že se pokusím je zachytit. Pochybuji, že je ještě někdo kdo o nich ví.

                                                                                                                                              Ing. Jiří Pergl
 
 
   Waltrovka.                                                                                                                    
     Na tomto místě se zmíním o utkvělé myšlence profesora Hajna. Navrhoval, aby se  z letňanského  komplexu leteckých továren /Letrov – Avia/  a leteckého výzkumného  ústavu vybudoval areál, který se sdružoval.  Základní i aplikovaný výzkum, zkušebnictví, konstrukci a technologii i výrobu v jednom  celku, přiznám se , že jsem po nástupu do Motorletu usiloval pro přechod do VZLŮ, jehož motorářská část sídlila v Jinonicích. Překazil mi to  technický náměstek, který rozhodně protestoval proti mému uvolnění a tak jsem uvízl v Motorletu, ale vývojové oddělení „ přišlo“ za mnou, když byly vývojové konstrukce vráceny do továren. Užil jsem si potom problémů a vývojem dosytosti.
   Nastoupil jsem do kostrukce, kterou vedl Josef Brynych, starý waltrovák, který pamatoval téměř vše z letecké výroby v Jinonicích a přispěl tak do fundusu mých vědomostí o fabrice. Možná, že  se pokusím je zachytit. Pochybuji, že je ještě někdo kdo o nich ví.
    Továrnu založil Josef Walter, majitel strojního zámečnictví na Smíchově. To bylo v době před první světovou válkou, začal s výrobou jizdních kol, která přicházela do módy. Brzy se pustil do vývoje a pak do výroby motocyklů. Firma prospívala a prostory na Smíchově nestačily. Také Waltrovi přátelé naléhali, aby výrobu rozšířil. Koupil pozemek v Košířích a společně s přáteli založil firmu Josef Walter, společnost s zručením omezeným. Nebudu líčit nepřesně to, co je psáno jinde., řeknu, že ani v Košířích firma nezůstala a že pod Jinonicemi,  v polích vyrostly první budovy továrny  na místě  kde dosud stojí.                                                                                 (Dávno už nestojí  po roce 2010).
     Začnu od jinud, Dobříš byla  už před světovou válkou proslulá domácí výrobou rukavic. Tady se usadil obchodník  jménem V. Kumpera. Asi než sbíral králičí, jehněčí kožky, ale spíše dělal faktora- rozděloval vydělané kožky domácím dělnícím. odíral je a zlé huby tvrdili, že i lichvařil a půjčoval na vysoký úrok místním lidem. Opeřil se  a jezdil v automobilu. Když vypukla válka, vzal si automobil sebou. Pak se přihodilo, že dovezl těžce zraněného vysokého důstojníka do lazaretu a tím ho zachránil. Oficír mu z vděčnosti nabídl lukrativní vojenskou dodávku. Šlo o polní generátory pro světlomety i jiné účely. Základem  byl  plochý vodou chlazený dvouválec anglické firmy Douglas a příslušný generátor.
      Při shánění výrobce přišel na  Waltera. Pro toho to byla velice výhodná dodávka , která mu dokonce dovolila  udržet špičkové dělníky doma. Motory se pak vyráběly ještě pro polné dreziny a byl to kšeft jako hrom.
         Válka skončila a bylo třeba nalézt náhradu za Douglasy, K.vycítil, že firma má budoucnost. Walter se domluvil s Ing. Šibravou, který vyráběl někde v Košířích  třísedadlovou tříkolku s motorem o obsahu 750 cm řízenou jedním z cestujících dlouhou  pákou, ovládající bez převodu přední vidlici.  Převzal  výrobu  a motor tříkolky pak použil i pro motocykl. Ten se startoval  s rozběhem a byl zdrojem mnoha malérů. Pak začal Walter koketovat s automobily. Vlastně se u Waltrů vyráběly jen spodky, karoserie byla u větších vozů, individuální dílo i u vozů menšich  byly  serie velmi malé.
   Kumpera už nabízenou příležitost nepustil z rukou. Prosadil změnu  na  společnost akciovou a soustavným úsilím se mu podařilo získat balík 51% akcií a Waltra z vedení vytlačil. Stačilo k tomu odstupné. To Walter, kterého Kumpera možná trochu podcenil, investoval do speciálních strojů k výrobě ozubení a tak vznikla na původním místě v Košířích „malá  Waltrovka“. Ty stroje nakoupil Walter v poraženém Německu, kde zuřila divoká inflace a koruna tam byla zrovna tak tvrdou valutou, jako libra nebo frank. Pořídil jí velmi levně a dovedl  jí dobře  užívat, takže jeho zubárna měla brzy evropskou pověst.
     Kumpera ponechal továrně  a  společnosti původní vžitý název. Poznal však že malovýrobně automobilů odzvonilo. Volba padla na letecké motory. Zachoval výrobu automobilů, ale nespoléhal na vlastní konstrukce a hodlal využít rostoucí automobilismus i ve vrstvách nepříliš bohatých a koupil licenci malého automobilu Fiat 504 Ballila. Ten pod jménem Walter Junior se stal sensací domácího trhu a byl okamžitě napodobován i většími fabrikami. Kumpera styky  s Itálií pěstoval dále. Stal se dokonce komandérem nějakého Italského řádu.
       Továrna začala s motory pro lehká létadla řady NZ- podle konstruktérů Nováka a Zvoníčka. Podle tradice i tyto motory byly vyvinuty pro jiného výrobce. Hvězdičkové, vzduchem chlazené motory byly stavebnice, kde  ze stejných válců a hlav byly skládány tři válce NZ 60 a pak NZ 90, NZ 120. Tento poslední si vyhlídla americká letecká společnost Spartan pro jeden ze svých typů. Po dodání vzorových motorů byla objednávka zrušena, protože  motor nikdy  slibovaných 120 koní nedosáhl. Konečně Kumpera uznal, že řada NZ je naprosto zastaralá.
Neschopná dalšího vývoje. Nebudu se rozepisovat o podrobném výrobním programu Waltrovky, je napsán  jinde, přesněji a lépe. Jde mi jen o zásady, jakými se prototypová výrobní politika řídila.
     Kumpera brzy poznal, že jen malé motory fabriku neuživý. Zprávně rozeznal, že bez státních a vojenských zakázek neobstojí. Po řadě NZ bylo třeba začít něčím , co má naději takové zakázky získat. A tak začala hra, která je pozoruhodná i z dnešního hlediska. Spočívala v tom, že se zakoupila zahraniční licence, obvykle zavedeného a osvěsčeného motoru. S ním přišla technologie, dokonce stroje, materiály, měřící metody a zkušebnictví. Na základě toho všeho se začalo s konstrukcí, řady vlastních motorů. Prvním takovým motorem byl Bristol Juniter. Původně francouzská konstrukce firmy Gnöre – Rhone, dovedená angličany k dokonalosti. Dala základ řadě hvězdicových motorů pro cvičná létadla pro armádu a byla používána i pro dopravní letadla. Kumpera se nechtěl vzdát malých motorů, které si v letadlech Beneše a Hajna Avia BH. různých variant, získala evropské renomé. Na domluvu Dr. Hajna se Kumpera rozhlížel po vhodných motorech, protože na konstrukci a vývoj nebylo dost času. /Následující historii mám od Hajna/Najal tedy mezinárodního průmyslového špiona – ruského emigranta a   ten opatřil kompletní dokumentaci na čtyřválcový řadový vzduchem chlazený invertní motor firmy  Cirrus. Ten dal Kumpera opajcovat konstrukci Waltrovky, kterou vedl Ing. Barvitius. Opět vznikla řada čtyřválců různých obsahu, zvaných Minor a Majer. Když  se po čase vypadla španělská vláda (republikánská , bylo to na počátku třicátých let/ konkurz  na motor  o 150 koních pro cvičná létadla. Byl Kumpera na plese Aeroklubu. Dostavil se posel, který přinesl naléhavou zprávu. Kumpera okamžitě telefonoval do fabriky  a vydal příkazy/.Bylo to možné, protože nejbližší spolupracovnici bydleli ve fabrice a mnoho klíčových pracovníků si postavilo nad fabrikou svoje vily – ano, vily a to i dělníci!/.  Dodali  mu na nádraží motor v bedně, potřebnou dokumentaci, kufr s oblečením přivezl montér/ automobilový závodník Knapp, za mne vedoucí montáže/. Který jel sebou. Když Kumpera přijel, říkal stálo to moc peněz, ale  máme to v kapce. Waltrovácký Major zvítězil v konkurzu i proti původnímu motoru, který se  účastnil  také. K tomu jedna historka: když jsme v roce  1961 na paříšském  aerosalonu objevil motor, vyráběný dosud firmou Elizalde, doslova jsme vykřikli, hele to je přece Major! Všiml si toho informátor na stánku a když se dozvěděl, že jsme :
      Z Waltrovky /tedy z Motorletu/, byl potěšen, potvrdil nám, že motor je nepatrně  moderzinovaný, vyrábějí dosud po technickém řediteli Waltrovky  předválečné a  krátce poválečné doby, zda je ještě ve Waltrovce. S mírnými rozpaky jsme mu sdělili, že nikoli. Že je v jiném podniku. Waltrovka totiž měla v Jugoslávii filiálku, která vyráběla úspěšně, motor Minor M 6. Zkušenosti byly z toho použity při modernizaci Monoru M 6 III. Takže to jakási špionáš byla, ale v obráceném gardu. Ostatně on vězení publikoval, vedl tam kostrukční kancelář složenou z muklů a bachařů.
Když jupiter a jeho waltrovská rodina zastarala, přišel na řadu motor Grome Phone  K14 a menší a daleko modernější Mars. K 14 proto, že armáda koupila bombardovací létadla Bloch MB 200, poháněna těmito motory. Bloch i K 14 byly kroky zpět, naopak Mars opět oplodnil konstruktéry a byl základem nové řady. K 14 i Mars se staly předmětem špinavých obchodů s Itálií, kdy byly určeny pro létadla dodávaná povstalcům. Věděl o tom kdekdo, že motory se v Itálii ani neohřejí a jdou do Španělska – nic se nedálo, přes embargo, které se vůči legální vládě přísně dodržovala. Mars byl krásný moderní dvouhvězdový čtrnáctiválec, Anglišoného u firmy Alvis rozdělili a vyráběli do šedesátých let pod názvem Leonidas. Když totéž bylo navrhováno u nás, po zpracování dokumentace byl úkol zrušen. Na  co prý se zdržovat konstrukcí a vývojem, všechno dostane  SSSR a konsruktéři mohou jít sklízet brambory do JZD. Za deset let říkali Rusové, kde máte malé motory? Za  dvacet let zaplavil československý letecký průmysl širou matičku Rus cvičnými a malými dopravními létadly. Co se mohlo dokázat, kdyby nebyli mrazili mozky techniků na dlouhých deset let!
                                                                                                          Ing. Jiří Pergl