Vstup vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 ukončil všechny naděje

Eva Hozmanová 14:22 0 komentářů

Jak ho zažila a pamatuje kronikářka města Lovosice Eva Hozmanová.

Děti v táborech probudil hukot letadel
Mezi 22.00 a 23.00 hodinou 20. srpna 1968 přejely přes pohraniční Petrovice ruské a jiné tanky. Podobně překročila hranice Československa vojska SSSR, Polska, NDR, Maďarska a Bulharska i jinde a obsadila většinu důležitých měst. Invazní vojska tvořilo v prvním sledu 100 000 vojáků, 2300 tanků a 700 letadel, postupně pobývalo v naší zemi 750 000 cizích vojáků a 6000 tanků. Armády pěti států Varšavské smlouvy vstoupily do Československa, aby zastavily pokus o reformu socialismu, podle politických vůdců těchto „spřátelených zemí“ kontrarevoluci. Tak skončilo Pražské jaro. Pamětníků těchto dnů je mezi námi ještě mnoho. Naše mládež už ale většinou neví, co to byl „Socialismus s lidskou tváří“ nebo Pražské jaro 1968.
Malé kalendárium roku 1968
5.1. Alexandr Dubček zvolen prvním tajemníkem KSČ místo odvolaného Antonína Novotného. Koncem ledna začala televize vysílat rozhovory s protagonisty Pražského jara (Oldřich Černík, Ota Šik, Josef Smrkovský…) Obrodný proces se dostal i do publicistiky.
2.3. Městská konference KSČ v Lovosicích, předsedou zvolen Václav Helcl, vedoucí domovní správy. 4.3.      Předsednictvo ÚV KSČ rozhodlo o zastavení cenzury. 9.3. Okresní konference KSČ v sále SCHZ; přítomen Václav Slavík z ÚV KSČ. Do OV KSČ mimo jiné zvoleni předseda OV ČSM A. Rolínek, ředitel OSP Litoměřice J. Pol, okresní stomatolog MUDr. J. Šváb. 22.3.  A. Novotný rezignoval na funkci člena předsednictva ÚV KSČ a prezidenta republiky. 29.3.  v Praze je obnovena činnosti organisace JUNÁK. Ještě dříve, 24.3. se sešlo  6 členů lovosického střediska na tajné ustavující schůzi v Opárenském údolí. 30.3. Prezidentem republiky byl Národním shromážděním zvolen generál Ludvík Svoboda (kandidáty  i byli Čestmír Císař, Jiří Hanzelka aj.). 31.3.  Konala se ustavující schůze K-231, organizace politických vězňů padesátých let odsouzených podle § 231.
5.4.  Plenární zasedání ÚV KSČ přijalo Akční program KSČ, který se distancoval od vedoucí úlohy strany nad občany nestraníky. Téhož dne vzniká Klub angažovaných nestraníků (KAN). Reformní atmosféra zavládla i v Lovosicích. V Secheze se mluví o nové soustavě řízení a obrodném procesu. Pro zaměstnance byl vydán Akční program.   12.4.    Na aktivu komunistů-funkcionářů litoměřického okresu hovořil tajemník ÚV KSČ Jozef Lenárt. Náplní aktivu byly závěry lednového pléna ÚV KSČ (tvořivý kriticismus, pasivita nebo hledání nových prvků). Začaly vycházet nové noviny: Univerzita Karlova, Student, Studentské listy, Politika, staré časopisy začaly psát jinak (Reportér, Mladý svět, Květy, Svobodné slovo, Lidová demokracie). Censura skutečně přestala existovat. 18.4.    Předsedou Národního shromáždění je zvolen Josef Smrkovský.
   Květen  Celozávodní konference KSČ zvolila v SCHZ Lovosice nový 15členný výbor; předsedou se stal Bedřich Hloušek (z těchto členů byli někteří později vyloučeni nebo vyškrtnuti z KSČ, např. Bedřich Hloušek, Ing. Miroslav Žáček, Rudolf Šubrt, Ing. Josef Kasper – určitě i další). V SCHZ začal vycházet Zpravodaj, informační list pracujících SCHZ.
   25.6.  Národní shromáždění schválilo zákon o soudní rehabilitaci. V SCHZ vyzval CZV KSČ stranicky postižené pracující, aby zažádali o stranickou rehabilitaci. Jsou zakládány první rady pracujících (oborový podnik Škoda).  27.6. Deníky Zemědělské noviny, Mladá fronta, Práce, a Literární listy otiskly manifest „Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem“ spisovatele Ludvíka Vaculíka. Předsednictvo ÚV KSČ manifest odmítlo.   20.-30.6.  V Československu proběhlo společné velitelsko-štábní cvičení vojsk Varšavské smlouvy pod názvem Šumava, odchod vojsk z našeho území se protáhl až do srpna.
15.7. Členové Varšavské smlouvy se sešli ve Varšavě bez Československa a pražskému vedení KSČ zaslali ostrý a již varující dopis. (Pamatuji se, jak nám ho četli v práci v SCHZ v rozhlase, ten dopis nevěštil nic dobrého). 29.7. – 1.8.  Proběhly rozhovory mezi předsednictvem ÚV KSČ a politickým byrem KSSS v Čierné nad Tisou. Jednání byl přítomen i prezident ČSSR Ludvík Svoboda. 6.8.  V Praze byl založen Fond republiky, na který začali občané posílat zlato i peníze.
21.8. Brzy po půlnoci byla v rozhlase hlášena Výzva ke klidu a rozvaze. Tato zpráva překvapila celý svět.
„Včera dne 20. srpna 1968 kolem 23. hodiny překročila vojska SSSR, Polska, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice ČSSR. Stalo se tak bez vědomí presidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a bez vědomí těchto orgánů. Stalo se tak v době, kdy se předsednictvo ÚV KSČ zabývalo přípravami XIV. Sjezdu KSČ. Předsednictvo ÚV KSČ vyzývá všechny občany republiky zachovat klid a neklást odpor postupujícím jednotkám …“
V dalších hodinách, dnech a prvních týdnech invaze se téměř celý národ postavil proti okupantům; vycházela zvláštní vydání novin, občané bránili rozhlas a rozhlasoví i televizní reportéři v dalších dnech hlásili z provizorních studií. Čs. televize začala brzy ráno vysílat ze studia v Měšťanské besedě mimořádné zpravodajství – hlasatelka Kamila Moučková. V 8.30 studio obsadili sovětští vojáci a za přítomnosti pracovníka televize Karla Kohouta přerušili vysílání. Čs. televize poté vysílala ze studia Skaut, ale také tam bylo živé vysílání v 11.40 ukončeno. Do 12.00 pak vysílání pokračovalo z vysílače Cukrák, který byl krátce po poledni obsazen sovětskými vojáky. Ve dnech 21. 8. – 26. 8. 1968 vysílání v přestávkách pokračovalo z různých míst, kde byla narychlo budována improvizovaná televizní pracoviště. Vysílání bylo ukončeno 26. srpna 1968, kdy byl podepsán Moskevský protokol.
Co se dělo v Lovosicích a v okrese Litoměřice
Zvláštní vydání PROUDU, týdeníku litoměřického okresu, vyšlo hned 22. srpna s vyjádřením OV KSČ. Ze stanoviska:
„Předsednictvo OV KSČ v Litoměřicích s rozhořčením konstatuje, že příjezd vojsk Varšavské smlouvy do naší země je aktem vyloženě nesprávným a škodlivým. Je hrubým porušením suverenity našeho státu, mezinárodního práva a současně je projevem nedůvěry v síly Komunistické strany Československa všeho československého lidu.  …
I v našem okrese jsou okupační jednotky, například v prostoru Velemína, Trnovan, Terezína a v Litoměřicích. S okresními orgány zatím do styku nevešly. Obracíme se v této situaci na všechny občany okresu s výzvou, aby zachovali klid a rozvahu, aby se nenechali strhnout k jakékoli provokaci.
Nastupte na svá pracoviště! Nepřipusťte narušení zásobování obyvatelstva a dopravy a nepřipusťte jakoukoli paniku a zhoršení stávající situace. Všude tam, kde přijdete do styku s vojáky Varšavské smlouvy a kde s nimi budete jednat, nenechte se strhnout k nepředloženostem, ale vysvětlujte jim, že v naší zemi byl klid, že demokratizační proces probíhal v klidu a úspěšně.
Žádáme okamžitý odchod všech vojsk. ….. „  (OV KSČ v Litoměřicích)
V Proudu byla otištěna celá řada rezolucí na podporu legální vlády a ÚV KSČ z podniků i od jednotlivých občanů, zaslaly je například podniky Spolek pro chemickou a hutní výrobu, n.p., závod Roudnice nad Labem, OPS Litoměřice, OV Českého červeného kříže, Přádelny česané příze, závod Křešice, n.p. Pozemní stavby, správa Lovosice, Státní statek Lovosice, dokonce i štáb a příslušníci jednotek Lidových milicí v okrese Litoměřice a mnoho dalších. Z Lovosic byl i příspěvek od dopisovatele V.P.
… Je mi  velmi těžko v těchto chvílích, kdy naše země prožívá hluboký šok, který nečekala. Mnoho let jsem pracoval tak, aby československo-sovětské vztahy byly skutečně přátelské. Nikdy jsem nepředpokládal, že tyto vztahy budou tak hrubě narušeny okupací právě těch, kterým jsme říkali bratři.
Věc národa je věc svatá a vnitřní spravování věcí je jen a jen záležitostí lidu této země a nikdo nemá práva zasahovat silou do našeho demokratizačního vývoje. Nyní záleží jen a jen na nás, abychom nezradili věc opravdového humánního socialismu. Bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádru. V.P.
Sovětská vojska opustila po jednání Litoměřice a přesunula se do prostoru Žalhostic. 22. srpna nebyly v okrese hlášeny žádné ztráty na životech, pouze jednoho občana srazil s motocyklu tank a jeden tank narazil do obytného domu. Všude na silnicích byly nápisy v češtině i ruštině (Lenin, prosnis! Brežněv sešol z uma! Lenine, probuď se!, Brežněv se zbláznil a podobné – nové rukou psané směrovky Moskva 1650 km, Poznali jste civilizaci, táhněte domů! Z tanků se dá střílet - ne vládnout ! aj.). Byly obráceny ukazatele a strhány cedulky s názvy ulic. Po dobu dvou měsíců byl po srpnu v bývalé pískovně u Radovesic utábořen jeden oddíl Sovětské armády.
22.8. V továrně pražské ČKD ve Vysočanech zasedal XIV. mimořádný sjezd KSČ; z 1543 řádně zvolených delegátů se dostavilo 1219 delegátů. Sjezd zvolil nový ústřední výbor (v čele s internovaným A. Dubčekem) a významně se podílel na řízení občanského odporu proti okupaci. Z Lovosic se sjezdu zúčastnili Ing. V. Matějíček (Státní statek), Ing. M. Kessler, (SCHZ), a A. Barák, ředitel 3.ZDŠ.
Štít Národního muzea vypadal po palbě z kulometů jako cedník. U rozhlasu tekla i krev. Jen během prvního dne zemřelo minimálně pět lidí a asi padesát jich bylo zraněno. Podle Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu zemřelo od 21. srpna do 3. září 1968 při demonstracích proti obsazení Československa 90 osob, těžce zraněných bylo 301 a lehce zraněných 526. (První údaje hovořily o 72 mrtvých, 267 těžce a 442 lehce zraněných.)
Škody na území okresu Litoměřice v souvislosti se srpnovým pobytem okupačních vojsk:
Škody na státních silnicích dosáhly 2.659 000,- , na místních komunikacích 1.342 000,- a ostatní škody byly vyčísleny na 37 000,- korun. Okresní stavební podnik a Uhelné sklady tratily na hrubém důchodu 300 000,- korun. Tržby v pohostinských zařízeních Restaurací a okresního podniku služeb v Litoměřicích klesly o 933.000,- korun. V těchto škodách nejsou zahrnuty újmy závodů, JZD, Státních statků a ústředně řízených podniků. Tak uváděl Proud 22. srpna 1968.
16.10.1968 byla podepsána Smlouva o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR, která legalizovala pobyt okupačních vojsk v následujících letech. Poslední sovětský voják odešel 22.6.1991.
Na listopadovém plénu ÚV KSČ byla poprvé otevřeně vyhlášena potřeba normalizace poměrů a odsouzeny negativní prvky polednové politiky. Konzervativní síly značně posilovaly své pozice.
To byl jen krátký přehled toho, co se stalo v roce 1968 v naší zemi, v našem okrese i v Lovosicích. Mimo jiné – byla obnovena činnost Junáka a chlapci tábořili na louce za obcí Páleč. Je 20. srpna večer a tábor je zhruba dokončen. Kolem 23. hodiny je noční klid narušen burácením leteckých motorů, přes tábor přelétává množství letadel. Vůdce tábora Emil Ryvola uklidňuje táborníky: "To nic není, naše armáda má cvičení." Dne 21. srpna ve 2 hodiny po půlnoci přijíždí do tábora Zdeněk Hron se zprávou, že naše republika je obsazována armádami Varšavské smlouvy. Prostor tábora je ohlušen hukotem tankových motorů, které jedou silnicí Velemín - Lovosice. K ránu si někteří rodiče přijíždějí pro děti. Tak skončil 1. skautský tábor po 20 letech. Další známý byl jako dítě na táboře v NDR a autobus s dětmi objížděl dlouho hranice, než ho pustili pohraničníci do Čech. Mnoho lidí předčasné ukončilo dovolenou v „bratrských“ státech a snažili se buď dostat domů nebo alespoň do jiné země. Mnoho lidí emigrovalo již v prvních dnech po okupaci.
My, co jsme byli doma, jsme pomáhali sklízet chmel a další zemědělské plodiny, aby republika neutrpěla ještě více. Na podporu Dubčeka a Pražského jara se dělaly mimořádné pracovní směny. V celé zemi se sázely v říjnu Stromy republiky (v Lovosicích 25.10. před dnešní 1. ZŠ  - tehdy SVVŠ za přítomnosti mnoha lovosických občanů a orchestru Závodního klubu ROH Sechezy Lovosice a na zahradách MŠ). A lidé věřili, že se v polednové politice bude pokračovat a okupanti že odejdou. Nestalo se tak.
Dnes se mluví a píše o tom, že to tehdy reformátoři dělali špatně. Možná, že ano a že mysleli hlavně na sebe. Ale pro mou generaci to bylo zjevení – vycházely noviny a knížky bez censury, mohlo se jezdit do zahraničí a zdálo se, že nestraníci budou mít stejná práva jako členové KSČ, na vzdělání, na vyšší zařazení, že bude existovat volná soutěž, že se zlepší technická kvalita výrobků, nebudou fronty na běžné výrobky… Začala se probouzet občanská společnost. Ještě po návratu politických představitelů z Moskvy a podepsání Moskevských protokolů, a to až do dubna 1969,  jsme doufali. Ale postupně byly odstraňovány i ty malé výsledky Pražského jara, které byly do srpna získány. A v dubnu se situace vrátila zpět. 17. dubna byl do čela KSČ zvolen Gustáv Husák.
Nám vzal srpen nejkrásnější dobu života a hlavně naději. Doufali jsme, že časem – za rok, za dva, za pět…, se Československo vrátí mezi přední země Evropy. Místo toho přišla normalizace. Ale stejně, já děkuji alespoň za ten rok svobody, od dubna 1968 do dubna 1969. Mohli jsme alespoň doufat. 
Na události posledních srpnových dnů roku 1968 můžeme být na sebe jako národ velmi hrdí. Nehledě na politické přesvědčení se podařilo zmařit plány SSSR, podle kterých se měl svět dozvědět o okupaci Československa jako o akci připravované na žádost občanů Československa v čele s ÚV KSČ. Plán o ustavení dělnicko-rolnické vlády selhal, prezident ji odmítl jmenovat. I když nás mnozí političtí představitelé Pražského jara zradili a viníci dodnes zůstali bez trestu, pochopili jsme, že je možné žít svobodněji.
         Hz






Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.