Vojna za totáče u ženistů

František Polášek 10:00 1 komentář

Střípky ze základní služby u ženistů

Na základní vojenskou službu jsem nastoupil k ženistům vroce 1954 do Pelhřimova. Můj děda který mne vychovával dal předsedovi uličního výboru KSČ přes hubu, takže důvod k mému zařazení na tuto profesi byl jasný. 

Ale byla to dobrá volba. Nebyla to služba pro mazánky. Přes léto jsme se přesunuli k různým řekám a tam jsme stavěli mosty atd. a jtaké jsme kladli miny, odminovávali minové pole a učili se ničit trhavinami mosty a další objekty.
Z počátku jsem byl v kurzu beranidel na zatloukání mostních pilotů. Tam jsem ještě zvládl Později jsem byl poslaný do Terezína na kurs řidičů motorových člunů. Tam jsem se dostal mezi mladé šífáky, což byla sorta tvrdých chlapců od vody. Tam jsem neuspěl. 

Krásný byl letní tábor u Dunaje. První úkol po příjezdu do Bratislavy-Petržalky bylo vykopat sklípek na pivo. Vedl to starý důstojník, mazák od Dukly, který věděl co je třeba a nás vojáčky oslovoval jehňátka. Byl to rozumný chlap, žádný pomatený česrstvý důstojník-rapl.

Jednoho dne jsem byl přeřazený k ženistům průzkumníkům. Naše skupinka odjela do vojenského prostoru na kurz. Po čase jsme se vrátilii do Petržalky, ale tábor nikde. Odnesla ho velká voda. Jako sirotci jsme se vraceli na útvar do Plzně.
A došlo k veselé události. Několik nás, kteří jsme byli momentálně v base bylo odesláno do vily v níž bydlel důstojník drátkovat parkety. Jeli jsme tramavají a vedl nás šéf basy. Dojeli jsme na místo a pustili se do práce. Aby se nám lépe pracovalo donesla nám manželka důstojníka malý demižon vína. Dopadlo to tak, že jsme museli našeho šéfa, který se zalkoholizoval nejvíc zavézt na útvar do basy.  V base jsem byl několikrát. Jednou za to, že jsem odmítl zůčastit se v neděli PŠM. Politické školení mužstva.
V letech mé vojenské služby vypukla krize na Suezu. Už to vypadalo tak, že se celý plzeňský ženijní pluk přesune do oblasti konfliktu. Bohužel krize skončila a my jsme měli po výletu za hranice naší vlasti.

Byli jsme také na táboře na Vltavě v místě kde stál řetězový most, který byl přesunutý jinam, protože by byl později zatopený přehradou.

Na rotě byl velmi různorodý sortiment vojáčků z celé republiky. Pražáci, východňári atd. Tvrdá služba nás stmelovala a dobře jsme si rozuměli i když jsme zprvu nevěděli co je to veker-budík.Tam jsem poznal morální kvality Slováků. Jednoho desátníka Slováka před nastoupenou rotou zdegradovali, protože stá pevně na svých pozicích.

Vojenská služba byla výborná pro start do života, hodnotím ji velmi pozitivně. Nikoliv z hlediska politického systému, ale z hlediska upevnění zdraví, morálky a soužití mezi spolubojovníky. Byla to služba plná zážítků, změn míst působení, prostě poznávací pobyt s kulturistikou v pěkném přírodním prostředí u vody.

Popsal jsem jen část příhod, bylo toho mnohem víc.