Veselé Velikonoce

Marie Ženatova 15:34 0 komentářů

Moje nejkrásnější zážitky jsou právě ty, které jsem prožila ve svém dětství. A tak nejveselejší i nejprocítěnější zážitky patří velikonocím, prožitým právě v tom nejmladším věku na Drahanské vrchovině.

V té poválečné době se už pod krovy všech domů a chlévů vracely štěbetavě vlaštovky. U budky se hašteřili vrabci a kosi. Tehdy jsme jako malí běhali bosky a to nejen po zeleném koberci trávy, obdivovali křehké sněženky a fialky, kolem potůčků zářily "kočičky", které se těšily na svěcení na Květnou neděli. Pak jsme vždy tyto posvěcené kočičky nosili do našich polí - aby i úroda byla posvěcená, v mé rodné vesnici to dělají mnozí do dnešních dnů.

Na začátku velikonočního týdne tatínek vymaloval kuchyň. Maminka vydrhla všechen vynesený nábytek do běla i s podlahou. O Zeleném čtvrtku naposledy zvonily zvony, lidově "odlétly" do Říma. Místo hlasu zvonů chodili v našem regionu chlapci s ručními řehtačkami, klapačkami a dřevěnými trakaři, aby oznamovali místo zvonů poledne.

Na Velký pátek nás ráno maminka vzbudila dřív.

"Dnes se pudeme homet do potoka. Tento zvek držela babička celé ževot, bodeme v něm pokračovat."  -  už  u něho mnohdy kvetly i blatouchy - dnes už nejsou tak vidět.

Tatínek byl ještě dopoledne s potahem v poli, odpoledne už nikam nejel, aby se nezmeškala poslední křížová cesta v kostele. V tento den drželi všichni přísný půst, maminka v poledne uvařila jen trochu zelné polévky.

Slavnost Vzkříšení je pro vesnici největším svátkem. Každý k oslavě Vzkříšení  Života nad smrtí chtěl nějak přispět. Snad nebylo nikoho, kdo by na tuto slavnost nešel a neměl alespoń něco nového na sobě, bytˇ by to byly jen boty. Maminka si oblékla kroj, uchovaný v truhle - slušel jí velice, už málokterá mladá žena si ho oblékala, spíš jen stařenky. Co jí dalo práce nažehlení rukávců, ale výsledek stál za to. Když při Gloria se zvony znovu rozvázaly a vesnicí zazněl jejich zvučný hlas - bylo ho slyšet široko daleko - tak nějak víc, svátečněji. Jakmile průvod rozjásaných barev za zvuků hudby při církevní pobožnosti obešel důstojně celé náměstíčko, stal se skutečným vyvrcholením celé postní doby. Oslava života. Smrt byl překonána a nový Život oslaven.

Tatínek po Vzkříšení vyšel na zahradu a třásl některými stromy, aby se dobře probudily k životu... Až pak jsme měli doma slavnostnější večeři a tou bylo maso s nějakou přílohou. Tehdy nám bylo maso moc vzácné, mívali jsme ho jen hlavně v neděli, ale tentokrát po dlouhém období půstu nám moc všem chutnalo.

 V neděli odpoledne maminka donesla schované slupky z cibule.  "Co bodeme dělat maminko?" ptáme se všichni. "Mosime přece nabarvit pár vajiček, určitě k nám přende zétra někdo na mrskut...  - Děti, doneste mě ze zahrade nějaky zeleny léstke!"  Po chvíli jsme přiběhli s miskou, kde bylo trochu mladých lístků podběle, řebříčku, pampelišky a hlavně kopřiv. Maminka vzala bílé uvařené vajíčko, přiložila na ně několik lístků, omotala bílým plátnem a upevnila nití. Tak to udělala s několika vajíčky.
"Jak se to bode barvit maminko?" ptáme se.  - Hned, hned hovidiš  - a už vkládá vajíčka do horké vody plné cibulových slupek, po chvíli je vytáhne a opatrně odmotá nahnědlé plátno. Všichni vidíme malý zázrak. Vajíčko je obarvené, ale když se opatrně odstraní i lístky, tak je pod nimi bílá plocha. Dětské oči září. Jedno vajíčko po druhém tak maminka dovedně předvádí našim okouzleným očím. A ty se mají nač dívat. Každé vajíčko je jiné, květinové motivy jsou jako upředené pavučinky.Mladším bratrům pomohl vyrobit pomlázku z vrbových proutků tatínek i dědeček, dívenky měly doma ve váze březové větvičky ozdobené pentličkami.

Ve velikonoční pondělí chodili chlapci po mrskutě a byli moc rádi za každé vymrskané a nazdobené vajíčko, ale to nebyla čokoládová jako dnes.

Po Velikonocích nastaly ty pravé jarní radosti. A obzvlášť pro tyto vesnické děti to bylo nádherné období  radostného dětství s poznáním klidné krásy přírody a jarního - přímo opojného času.

V té době bylo vidět menší dívenky při hrách se švihadly více venku, na cesty se nakreslili panáci a byla další hra v přírodě, stačila jen barevná sklíčka nebo kamínky. Našly se i malé míče a už se mohla hrát další školka o vrata stodoly nebo zdi domů. Ale co bylo nejdůležitější pro menší chlapci i dívenky - cvrnkání kuliček. Tato hra se dala hrát všude.  Bylo potřeba jen dolíčk, který se lehce vyhloubil a už se mohlo hrát jak kuličkami hliněnými, tak i někdo vzácnými skleněnými. Chlapci si sami vyráběli z vrby své "píšťalky."    A v mladé zelené trávě už svítily sedmikrásky i pampelišky, batolila se housátka, poskakovala kůzlátka, pípala zlatá kuřátka.

Já už žiji mnoho let ve městě, ale v blízké vesnici žije jeden syn s rodinou... Jejich tři menší vnoučata běhají i v dnešní době po vesnici s hrkačkami třikrát denně místo zvonění zvonů a dělají to moc rádi, přímo se na to těší - letos jich běhalo 25, vždy se rozdělili na dvě skupinky a chodili v různých částech obce... Tak jsem moc ráda, že někde se tyto obyčeje tak dobře dodržují, tak jako chození po mrskutu s nazdobenými pomlázkami - děti jsou vždy přímo kouzelné i se svými říkankami. Jeden syn hrává při bohoslužbách na varhany, občas zpívá žalmy a tak i obřady jsou  pro nás takové víc sváteční, všechno více prociťujeme,  jako i koncerty několika menších vnoučat v LŠU v Boskovicích.

Všechna vnoučátka jsem učila skákat přes švihadlo, hrát školku s míčem, dokonce jsem i sehnala kuličky na jejich cvrnkání do dolíčků.

Když se vždy na velikonoční pondělí sejdeme u mne v maličkém obyváčku - tak mám radost, že je všechny vidím, poslouchám jejich poutavé vyprávění. Vidím také jejich ruční zajímavé výtvory k velikonocím, které mají jako dárek ro rodiče a mám radost, že všichni žijeme v klidné, mírové době.

 A jsem ráda, že jsme všichni přežili letošní zimu celkem ve zdraví, že už je kolem nás zase zelená travička, stromy kvetou - sice včeličky létají méně, protože je chladno a deštivo. Ale i to patří k dubnu, to jeho proměnlivé počasí.

A i když se naší početné rodině nevyhnulo také nějaké neštěstí, vítáme všichni nové jaro s vírou a nadějí. Letošní zima byla dlouhá a snad proto se i celá příroda víc těší na teplé sluníčko tak jako děti, jejich rodiče i prošedivělé hlavy dědečků a babiček.

Ano sluníčko nám dává více radosti k životu a proto jsou přece velikonoce veselé  -  vždyť všem přichází blíže  to opravdové
J A R O   !