ČLÁNKY AUTORA
Rod Malých 2.Dělení na reálky Rody Malých.Léta předškolní a školníOkupace 1939-1945Němci 1936-1938.Rok 1939Generál František Patera (1906-1986)Energie a myJosef Brousek - Umělecké knihařstvíGenerál Gibiš r.1918Život r.1925 - 1938Pokračování vzpomínek 2VzpomínkyV nemocniciZ první světové války, generál Gibiš.Kariéra KSČ Být pamětníkem - 1935-1938.JAK SE PRALO VE 20. STOLETÍ. Psací stroj a počítačIng.Jiří PerglDopis z roku 1997Prachatice 1938 - UnhošťSENIOŘIVÝHAZOVJak se žilo za RakouskaJak se žilo za RakouskaVEDENÍPrvní světováVyřazené knihyŽivotopis mých rodičů.Setkání po 25 letech100 let školy v UnhoštiSokol po roce 1948SOKOLOVÉHostivice v roce 1944-45ROD SLÁNSKÝCHRevoluce 1945 UnhošťDůsledky válkyJak to bylo s NěmciRuzyně za válkyCesty venkovského kluka k uměníDrogerieMandlováSokol - sestry ValtrovyWaltrovkaTyfus v UmhoštiRomské rodinySvětová válkaVýroba adres Rod BubeníčkůBrigády (1945 - 1953)Zdravotnictví I.Zdravotnictví II.historie městaZÁMEČEKCECHY 2ZdravotnictvíMUDr. Rudolf ŠkeříkkoželužnaCechyKONEČNĚ MÍRPohnuté dnyAmerika IIIKoželužnaLetiště Ruzyně po válcePraha letiště 1.Ruzyně za válkyLetiště RuzyněSpolupergloviKlecan - FučíkOtec a syn ExnerovéO rybnícíchČin šílené odvahy podruhéKuratoriumSokolovna - Unhošť Josef Brousek - živnostníkJosef BrousekSvátek matekVzpomínky na vojnuPrvní světováFirma HIEKEPovzdechZačátky divadlaTři ŠidlíkovéTotální nasazení Divadlo v UnhoštiŠidlíkovéÚtěk r. 1938Noviny ze zářijových dní 19383x VánoceZámečnictví v roce 1890Kolem světaVzpomínky mojí tchyněDopis ŠrámkoviHostiviceÚderStbSlovní úlohamatkaPÉZETKYSeznam soukromých tisků Josefa Brouska.Morava - Kunoviceklášter HájekJosef BrousekL.Bradáč,J.Brousekknihařkou

VEDENÍ

Naděžda Stejskalová 14:47 0 komentářů

NEZNALI JSME ZA VÁLKY VEDENÍ


                 Neznali jsme za války „ústředí“ odkud Vašek Fráňa a Sláva Hrzal přinášeli zprávy pokyny či dokoce rozkazy. Nebylo jen z nutnosti konspirace, nás to tenkrát moc nezajímalo. Měli jsme dost práce i starostí „ na našem písečku“. Pak přišel konec války, jiné starosti, jiné prostředí a jiné zájmy.
     Pokud jsme  zaslechli některá jména – Trnka, Hájek, Memcl, manželé Marešovi, Rychlý, bylo to porušení konspirace, měli jsme se přeci znát jen tři. Nevěděli jsme  vesměs, kam je v řebříčku vedení skupiny zařadí.
 Občas jsme po válce zaslechli tato jména v souvislosti s vysokými posty politického i kultrurního života.. Neměli jsme jistotu, zda jsou to právě oni z pražského vedení a ani jsme po tom nepátrali.
    Nevěděli jsme  ani kam se organizačně zařadila skupina které jsme patřili. Věděli jsme jen jedno – ideově byla levě orientována. A hlásila se KSČ  a pod jejim vlivem, my také.
    Nedávno jsem dostal podivný dopis. Nebyl tam žádný osobní text – jen výstřižek z novin. Psalo se v nim o havarii dopravního létadla v předhůří Tater a celý článek byl vlastně nekrologem mého životního kamaráda Václava Fráni. Autorem byl člověk, kterého jsem považoval za mrtvého – Jaroslav Rychlý.
   Byl to vřelý dík za záchranu života. Vašek ho totiž vyvedl z vězeňské nemocnice na Pankráci. Rychlý měl otevřenou tuberkulozu a Němci přeci popravovali své  vězně  zdravé!
   Rychlý líčí svůj vztah k Vaškovi a jeho strýci, kteří ho neoputily ani po útěku z vězení a skrývali ho za nepředstavitelného nebezpečí pro široký okruh rodiny. Souhlasím s oceněním Vaška v plném rozsahu a z celého srdce. Vádí mi jen jedno. Rychlý totiž stále věří oficielní verzi příčiny havarie. Byla přisuzována střetu s balonem, kterými v té době byly dopravovány na naše území protirežimní letáky. Stokrát vyvrácená smyšlenka se tu objevuje znovu. Znal jsem Vaška  dokonale a mám snad právo říci, že on je čestný člověk by s takovou interpretací vlastní smrti určitě nesouhlasil. Ostatně by stačilo vyhledat závěr komise, uveřejněném v mezinárodním bulletinu, ICAO – Accident Report. Je tam jasně řečeno, že havarii zavinil  snos větru po špatném údaji ze země, který ovlivnil. Trajektorii letu až ke střetu se svahem. Tam se to nedalo popřít. Viděl jsem letadlo. Které havarovalo po střetu s balonem- byl to cvičný dvoumístní  letoun. Musel nouzově přistát, ne však po mechanickém poškození, ale proto, že letáky po proseknutí balonu vrtulí nalétaly do chladící jimky motoru a přehrátý motor vysadil. Dovedu pochopit, že Rychlý lpí na svém celoživotním přesvědčení, pro které bojoval i trpěl, ale nebyly nakoneč účelové lži jednou z hlavních příčin, na které dojela strana i režim?
    Nečekané setkání s jedním  s lidí, kteří pro nás za války představovali i vedení, probudilo moji zvědavot. Věděl jsem, že jméno jiného, Vojtěcha Mencla, se objevilo v tisku po začátku normalizace po roce 1968 a ostým odsudkem jeho činnosti za „pražského jara“. A našel jsem. Na intenetu s ním byl uveřejněn rozhovor. Z něho vyplynulo, že po studiu ekonomie nastoupil v armádě a nakonec byl generálem. Zajímalo mne více jeho líčení válečných let a s ním spojená činnost v odboji. Dnes obložen tituly před i za jménem je váženým a aktivním členem vedení ČSSD. Konečne jsem se po šedesáti létech dozvěděl věci.  Pochopení souvislosti prospěje, budu-li se nyní  věnovat dalšímu členu vedení. Je to Miloš Hájek. U toho jsem totiž našel skutečné kořeny a cestu vývoje odbojové organizace, která je známá pod jmenem Předvoj.
Úplný začátek je poplatný mládí a dezoriance lidí přesvědčených o nutnosti něco proti Němcům něco podnikat. Miloš             Hájek se seznámil se skupinou ohrožených lidí – židů. Vesměs levě orientovaní, vydávali časopis Svět proti Hitlerovi, vyráběli falešné doklady na než dále žili a nenastupovali do transportů. Skupina byla v heindrichádě rozbita a ujali se jí Hájek (* 1921) a jeho přátelé. Byli to Jiří Berger, Jaroslav Rychlý, Arnošt Neumann. Skupina získala další  členy  z organizace Hašomer Hacair – židovské sionistické organizace.( Z hlediska poválečného vývoje je to zajímavé – sionismus byl solí v očích antisemitských sovětských politiků éry Bežněva, předtím za Stalina podporovali Izrael – jeden z četných přemetů, které komunisté udělali pro větší slávu bolševismu). Pokračovali ve výrobě padělků dokladů., vyráběli plakáty a nálepky, tištěné politické přehledy. Proto byla skupina po válce známá pod  jménem  Přehledy.
Vraťme se  k Vojtěchu Menclovi (* 1923). To bude na druhém zdroji:Kolem smíchovského evangelického sboru se vytvořil kroužek stutentů. Pod vlivem marxistické literratury, kterou opatřoval od svého otce – komunisty z Klecan Enžen Šesták, vznikla komunistická zaměřená odbojová skupina, jejimž základem byla trojka Karel Hišl, Jiří Staněk a Václav Dobiáš. Patřil k nim i  Kamil Zoufalý, kterého jsme po válce znali z aeroklubu. Skupina zastávala velmi radikální názory – oni byli ti, kteří chtěli revoluci „z jedné vody načisto“. Přáli si po válce Československo jako sovětskou republiku, součástí SSSR. Podle časopisu Předvoj, který vydávali a kolportovali dostala skupina jméno.
 
V květnu 1944 navázali spojení s Přehledy a jednali o fůti. Spojkou byl Vojtěch Mencl, rodák z Libáně u Jičína, který se znal s Hájkem, který do Libáně jezdil k příbuzným. Ke spojením došlo. Program spojených skupin byl čekat a organizovat. Hlavně Předvoj, vzdor svému teoretickému radikalismu uznával, že na rozdil od Jugoslávie nebo Polska není u nás možno pomýšlet na soustavný ozbrojený odboj. Naopak, lidé z Přehledu usilovali o sabotážní a záškodnickou činnost. Už před tím  vyráběli zápalné nálože, které několikrát úspěšně použili. Ani oni  nebyli proti poválečné sovětizaci republiky. Jaroslav Rychlý, spoludělník Vaška Fráni ho získal pro odbojovou činnost.
Obě složky Předvoje byly  roku 1944 postiženi zatýkáním. V srpnu 1944 udeřilo gestapo jeho konfidentům se podařilo proniknout do „předledářské“ části Předvoje a důsledek byl katastrofální. Byli zatčeni členové skupiny Hájek, Berger, Rychlý. Před soud šlo dvanást lidí, k smrti byli odsouzeni čtyři. Berger byl žid, zastřelili ho bez soudu. Hned  v  září přišla na řadu smíchovská část Předvoje. Byl zatčen Karel Hišl, duše skupiny a s ním Evžen Šesták, Kamil Zoufalý a další. Hiršl byl zastřelen v Terezíně 2. května 1945! Kluci v Předvoje měli štěstí, jednak že se čekání na popravu tak protáhlo, jinak na Pankráci se už nepopravovalo a věznici přebrali čeští dozorci.
Rychlého  brzy po zatčení vyvedl z vězeňské nemocnice Vašek Fráňa a byl to čin šílené odvahy. Rychlý dožil do května 1945 u Bočků v Jenečku a po jejich zatčení v Ročově u Vaškova strýce Vávry.
Nebudu popisovat ustavení a činnost hostivické skupiny. Jen zázrakem se jí vyhnulo zatýkání, snad proto, že jí gestapo podceňovalo a uchránila se konfidentům. Píši o tom podrobně jinde
                                                                                                                   J. Pergl