Válka pokračovala

Miroslava Lišková 18:13 0 komentářů

Za protektorátu byla na lid přísnost. Probíhaly časté kontroly. Lidé drželi pospolu. I malé děti dovedli pomoci rodičům, aby nebyli trestáni.

Válka pokračovala
Válka pokračovala a kontroly se stupňovaly. Jednou přišli i večer, podívat se, co budeme mít k večeři. Stejně byly pořád brambory, zelnice, kyselka, někdy mléko, česnečka, a když se stlouklo trochu másla tak i podmáslí. Viděli na plotně kastrůlek na omaštění brambor. Hned k němu čichal a bylo zle. Bylo to máslo. Začal křičet, mamka zase na něho, že se nebudou lidi dřít a jíst suché brambory. No a zaplatila 500 korun pokuty.
Rodiče, sestru a mně vyzvali, abychom si sedli, že si s námi musí promluvit. Víte děti, co se děje, kontroly jsou stále častější, rádio se také nesmí poslouchat, co je ve světě nového. Když se vás někdo zeptá, jestli poslouchám večer rádio, řekněte, že ne, to by mě zavřeli, je to zakázané, řekl tatínek. Také víte, že počítají zvířata - slepice - a my máme slepice navíc, aby byly vejce na vaření. Když přijde kontrola, tak jich musíte dvanáct pochytat, máte tam připravené pytle a provázky. Schováte je na sadě do kopřiv. Když přišla do vsi kontrola, tak šli vždy do hospody na kávu. Hostinská paní Glázrová zavolala svého syna Zdeňka a za chvíli jsme všichni věděli, co se děje. Se sestrou jsme pochytaly slepice a ukryly je v kopřivách. Ty kopřivy se celou válku nesekaly. Horší to bylo po jaru, když byly kopřivy ještě malé. Někdy bylo schované i mléko na večeři. A to mi řekla mamka - když přijdou, tak ho nalejte prasatům, at' nic nenajdou. Měli jsme strach, tak jsme lili do každého koryta trochu, aby ho stačily prasata sežrat. Jednou jsme mléko nestačily nalít. Hrnec jsme schovaly pod kolnou za prkna a čekaly, co bude. Nenašli nic. Pak jsme hlídali, až odejdou ze vsi no a hrnec s mlékem putoval zpět do sklepa.
Takových příhod bylo moc. Lidé drželi více pospolu.
Když jsem chodila do třetí třídy, začali jsme se učit německy. Učila nás paní učitelka z Krumlova. Byla přísná a zrádná. Při hodině nám najednou řekla: Děti, přihlašte se, kdo večer slyšel z rádia "Volá Londýn". Všichni jsme dělali, že nevíme, o co jde. Toto dělala často. Nikdy jsme nic neřekly.
Jednou také přišla kontrola. Hrály jsme si s míčem. Šla jsem s nimi domů. Chtěli vidět knihu, jak jsou zapsané dodávky mléka. Řekla jsem, že nevím, kde je, ale tatínek že je na poli za sadem. Chtěli s ním mluvit, tak jsem je tam dovedla. Tatínek oral a byl asi tak v polovině pole. A oni, že na něho počkají. Já běžela domů, viděla jsem, že v knížce chybí několik dní. Vylezla jsem oknem a běžela do lednice, kam se sváželo mléko, než přijel mlékař. Ze záznamu jsem dopsala chybějící dny do knížky. Oknem domů, dala do šublete a oknem zase mezi děti. Tatínek měl radost, že bylo vše v pořádku.

Miroslava Lišková
Vzpomínky na dětství 
Staroměstská 27
České Budějovice


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.