ČLÁNKY AUTORA
Dopis z USA roku 1998Rakouští úředníciVelikonoceDědeček ZábranskýZemědělství po roce 1989 Třetí a poslední město v mém životěKamarád Karel BočekZmatek nad zmatek, kdo se v tom může vyznatKouřim - město mého dětstvíJe listopad 1989Josef Brousek - celokožená vazba Z válečných dopisůSignál 1968Na studiích v PrazeTak se čas pomalu dokulil k roku 1968Šefčík 19683. Nemoce - operace2. Nemoce – operace1. Nemoce – operace3. Ze zápisků J. Pergla.2. Ze zápisků J. Pergla.1. Ze zápisků J. Pergla.Kaldoun1. máj v roce 1961MUDr. Josef Daníček Protistranická kampaň sílíPřes dva kontinenty, po sedmi mořích.Bály - plesyPřed osmdesáti létyMilánekRod Karplesů - Karsů na zámku v Unhošti1887 založen Sokol v UnhoštiO církviOmnipol a AnglieNejvětší letadlo světaZemský ráj to na pohledZačátek rokuPsí sádloNepřestávám žasnout J.P.Rodokmen Slánských z Unhošťska.Omnipol 1Zážitky z válkyDomov důchodcůProfesor ŠolínRecept na dobré vdolky s rozvařenými jablkyBabička Kytková a její rodyŘemeslaJak se vyšetřovaloRod KarpelesůPadesátá létaHaváriePokus o historickou studii našeho pomýleníStalo se v jednom městěTaké nepůjdete k volbám?Jak se volil tajemník obce - r. 1970Trempská osada RujanaTrempink v roce 1930 blízko UnhoštěVojna v padesátých létechPrvní máj v roce 1914 v KyškovicíchMVDr. Antonín Šnobl – zvěrolékařVzpomínky na staré časyLetecký provozZ činnosti 11. Stlp v ChebuProfesor ŠolínGenerál PateraVagony bez kolejí, nouzová obydlí v Unhošti3. Pokračování. Pokus o studii našeho pomýleníToníkStanovisko k německé otázceJaro v UnhoštiRybníky dílo lidských rukouChvála léta, chvála domova, chvála životaZemědělství v UnhoštiExekutor v roce 1924- 1940.Trdlo makovéPrvní světováVzpomínka na květen 1945Tenkrát v pětačtyřicátémJiný světAni gram uranu.Dubček r.1968 Jak to bylo v Moskvě.Pokus o historickou studii našeho pomýleníKonec armády2. Pokus o historickou studii. Profesor Hajn2. Pokus o historickou studii.Vyrůstal jsem ve vsiŽivé snyPřišla za mnou vnučka.Slavnost 500 let bitvy u LipanVzpomínky na rok 1968.Dopis ŠrámkoviMarketing - polovina 19 století.Viděli jsme prvně letadlo nad Unhoští, Jaromír Šmíd vzpomíná r.1916PRIMAÚryvek z novin Motorletu, rok 1968 - 1970.Karel SlánskýKantořiČeské vdolkyKAPLIČKY DO HÁJKUČEŠI ŽIJÍ V PRAZEROK NA VSIRozhlas po drátě

Vagony bez kolejí, nouzová obydlí v Unhošti

Naďa Malá 11:38 0 komentářů

Pro nedostatek bytů povolila několika žadatelům postavení železničních vozů na pozemku u silnice k Pletenému Újezdu vedoucí. Vagony k obývání při okresní silnici k Pletenému Újezdu vzrostli na číslo čtyři, ačkoliv nouze bytová nebyla příliš citelná, přichází zde v úvahu spíše drahota uprázdněných bytů – požaduje za jednu místnost činže 1.000 Kč i více.

Zápis v kronice města Unhoště: Rok  1929.

Pro nedostatek bytů  povolila  několika žadatelům postavení železničních  vozů na pozemku u silnice k Pletenému Újezdu vedoucí.

Vagony k obývání při okresní silnici k Pletenému Újezdu vzrostli na  číslo čtyři, ačkoliv nouze bytová nenbyla příliš citelná, přichází zde v úvahu spíše drahota uprázdněných bytů – požaduje za jednu místnost činže 1.000 Kč i více.

Tolik kronika. Co pamětník?

Chodila jsem kolem nich od roku 1938 – 45. Obyvatelé těchto vagonů byli Antonín Müller, manželka Božena a dvě  děti. Manželé Křížovi a děti Miloslav a, Josef, Zdeňka a Marie,, (Josef po válce imigroval do Jižní Ameriky), manželé Neumanovi,. Marta Láblerová s manželem cukrářem z čísla 106, byla to jeho druhá žena. Říkalo se jí Cukrdlinka. Eman Tyll manželka a jejich čtyři děti. Ti zde měli postavenou jen dřevěnou boudu.

Další vagony byly postaveny na „staráku“ Jak se kdysi říkalo ulici Na Tržišti. Obyvatelé k Pletenému  Újezdu  postavili své příbytky na veřejném prostranství a po výzvě k  likvidaci v  padesátých létech je nastěhovali do Hasrtdlíkovny, jak se říkalo domu na roku Spálené a Melicharovy ulice. Bývala to židovská modlitebna a obchod.  Poté co se židovská rodina  Hastrdlíků nevrátila z koncentračního tábora, byl dům prázdný. Martu Láblerovou – Cukrdlinku  už jako vdovu nastěhovali do Blažkovy proti mlýnu. Věčnou stěžovatelku znal každý. Byla velkou milovníci koček. Něco jsem u  ní vyřizovala, ale krčila jsem se v rohu u dveří, kočky létali ze skříně na skříň a bále jsem se, že mi některá přistane na hlavě.  Chovala také králíky a prodávala je paní Majerové z obchodu potravin Jednoty v čísle 86.  Říkávala  jí: „Přineste králíka, ale i s hlavou“.


V ulici „Na Tržišti“ dostali obyvatelé malé pozemky, na kterých si mohli postavit vagóny. Bydlela jsem na druhém konci. Tak nevím zda tu bylo vagónu více, pamatuji jen jeden, který zde byl ještě v roce 2006.  Žasli  byste nad tím, že poskytoval přístřeší rodinám i s řádkou dětí. Dovedli využít každičké místo, které v průběhu dne  podle potřeby rodinného života měnilo své poslání k vaření, jídlu i spánku.

Ostatní rodiny Rezkovi, Čebišovi, Vlkovi, Beranovi, Procházkovi, Fialovi. Ti měli většinou domky pod  svisel (byl to domek který měl jen půl střechy a jednu místnost). Po roce 1950 přistavovali a dnes jsou tu už jen pomalu vilky.. Z původních obyvatel zde bydlí jen jedna z dcer Čebišových. Ještě za vlády JZD, které  sídlilo těsně za domky přikoupili pozemky a každý zde má hezkou zahrádku.

Ostatně celé okolí prošlo proměnou. Odedávna a dlouho tu bylo skutečně tržiště., kde jste mohly koupit nebo prodat krávu i koně, kde jste mohli  popít  a zazpívat si s  divokou  cháskou   handlířů  v  blízké hospodě „ Na radosti“ (ta je tu dosud 2017). Pak místo, kde se stavěli houpačky a kolotoče ( 1940-45) Byla to jediná zábava pro mladé v době války. Bývalo tu hluboké bahno. Od roku 1971 je zde asfaltová silnice. Býval tu konec města, teď je tu místo příjemné k bydlení. Jen hluk letadel ho ruší.
                                                                                             nsm