Učitel, na kterého nikdy nezapomenu

RNDr. Jiří Bárta 15:48 0 komentářů

V mém životě ve mně zanechalo viditelnou stopu několik učitelů, základní školou počínaje a vysokou konče. Pokud mám ale z této velké škály jmenovat pouze jednoho z nich, je to bez váhání můj pan profesor chemie a biologie ze střední školy (v době mých studií SVVŠ Šmeralova, nyní Matiční gymnázium v Ostravě) Mgr. Karel Halfar. Není proto divu, že díky tomuto vynikajícímu pedagogovi se právě chemie stala mým celoživotním posláním a v mém pedagogickém působení byl vždy mým příkladem a velkým vzorem. Tuto vzpomínku věnuji panu profesorovi Karlu Halfarovi, který oslaví 22.12.2012 významné životní jubileum – 80 tiny.

Už od 1. ročníku školního roku 1962-63, kdy jsem sedával v chemické posluchárně v první lavici u dveří, abych mohl ihned po profesorově výzvě: „Bárto, pojďte pro pomůcky!“ vystřelit do onoho chemického ráje školní laboratoře, na mne silně zapůsobilo to neznámé „alchymické tajemno“ nejrůznějších barev a vůní. Díky nově založené chemické olympiádě jsem se pak brzy stal společně s několika jejími dalšími účastníky ze třídy jedním z „Halfarových chlapců“, jak nám začaly přezdívat naše spolužačky, zajímající se o zcela jiné vědní obory. A naše úspěchy v ChO se pod jeho vedením brzy dostavily, a to i v silné krajské konkurenci. Po celý svůj profesní život pak velmi aktivně pracoval v krajské komisi této prestižní středoškolské soutěže, byl nejen jejím dlouholetým předsedou, ale spolupracoval také s autorským kolektivem při vypracování a recenzi chemických úloh. Jeho zásluhou dosahovalo mnoho generací studentů vynikajících úspěchů jak v krajských, tak i ústředních kolech. Je obdivuhodné, že své velké lásce chemii zůstal věrný i ve svém pokročilejším věku a dodnes pomáhá v krajské komisi.
Po jeho vzoru jsem se přirozeně i já snažil motivovat své studenty hlučínského gymnázia, na němž jsem 20 let působil, k aktivní účasti v chemické olympiádě. Určitě nemusím své kolegy-kantory přesvědčovat o tom, jak je to pro každého z nich velký pedagogický svátek, pokud jeho žák výrazně uspěje ve vyšším kole předmětové olympiády či soutěže. Pravda, nestává se to příliš často, když se někdo stane dokonce krajským či celostátním vítězem. Mně se to naštěstí přihodilo a navíc, můj pedagogický svátek byl umocněn právě ve chvíli, když mému studentovi předával diplom celkového vítěze krajského kola ChO přímo předseda hodnotící komise můj „kantor Halfar“. Myslím, že i jemu to udělalo radost, vždyť oceňoval žáka svého žáka!
Se svým milým panem profesorem jsem se často setkával po celý dosavadní život, zejména společně se svými spolužáky z našeho „Matičáku“ na pravidelných „srazech po maturitě“, které snad na jednu výjimku nikdy nevynechal. A pokaždé jsme obdivovali jeho skvělou paměť, když kontroloval naši účast v pomaturitní třídní knize a naprosto bezchybně si vybavil nejen naše jména, ale i místo v lavici, ve které jsme kdysi v jeho hodinách sedávali. A nebývalý obdiv sklidil také na jednom nedávném třídním srazu poté, když ho někteří z nás vyzvali k tenisovému zápasu a pan profesor nás postupně všechny s velkou noblesou porazil.
Vážený pane profesore, k Vašemu milému životnímu jubileu Vám přeji:
„… nechť se splní všechny touhy, které srdce Vaše chová,
ať Vás čeká život dlouhý a den každý radost nová !“
 
Váš vděčný žák Jirka Bárta


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.