Tyfus v Umhošti

Zdroj tyfusu.                   
Jak se v Unhošti v roce 1965 určoval  zdroj  a   nákaza  tyfem.
 
  V různých intervalech se v Unhošti v oblasti kolem nynějšího Václavského  náměstí  objevoval tyfus. Městský archivář Josef Přihoda
(* 1881)  měl v paměti, že už doktor Daníček, který měl svou praxi v Unhošti do roku 1936, byl z občasného výskytu tyfu ve městě nešťastný.
 
Bydlila  jsem  v Unhošti od roku 1938  a v  roce 1950 jsme se  s manželem přistěhovali  na náměstí, tehdy Rudé armády,  čp. 36,  do bytu po řediteli záložny Barcalovi, který odcházel do důchodu a přestěhoval se do své vilky v Křivoklátské ulici. Můj muž byl  úředníkem  tehdy už sloučených peněžních ústavů. Taktéž Petr Sedláček a byt byl rozdělen na byty dva. Měli společný WC.
 
Vzpomínám si na varování, kterého se mi dostalo snad ještě v padesátých letech od  instalatéra, který nám v bytě něco opravoval: „Paní paní tu vodu nepijte, je závadná. Složení  půdy  není  dobré,  vodu nečistí. Veřejná studna je pod svahem „nahoře kostel a za  ním hřbitov“.
 
Na vysvětlenou třeba dodat, že v našem domě sice existoval vodovodní rozvod, ale zdrojem pitné vody byla v té době právě studna která se nacházela přímo u budovy soudu ( v té době NMV,  dnes 2015, Městský úřad) k této stydni  chodili obyvatelé bydlící kolem náměstí  tenkrát ještě s putnou. Nepamatuji si, že by počátkem 60 let měl někdo v domech kolem náměstí vlastní studnu. (Snad hotel „Obecnice“, možná restaurace „Na Poště“.) Patřila sem část Pražské ulice, kde byl vchod do Kina  a zavenena voda do vodovodu z veřejné studny.
Pro úplnost vzorky vody se měly odebírat každý měsíc k rozboru na hygienické stanici. Podle úřednice Městského národního výboru M.F. se tak alespoň v průběhu části roku 1965 nedělo.
 
          Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Podzim roku  1965,   14. října jsem se  vrátila ze školení ve Žloukovicích. Sousedka, paní Pátková, bydlící v přízemí mne zastavila s nepříjemnou novinou: Jana S.( bydleli s námi na stejném patře)  má už několik dní vysoké horečky. Otec jí vozí po známých doktorech, ale  nikdo na ní nic neshledal.“.
 
Teprve když se o několik dní později dostavil místní  obvodní lékař Alois Polášek,   poslal jí do nemocnice  do Kladna, kde  později zjistili tyfus.

                Shodou okolností několik dní poté, kdy se  podezření o výskytu tyfu objevilo, se vrátil do Unhoště můj bratr Jaroslav M.. V roce 1961 podstoupil operaci hemeroidů po operaci dostal vysoké horečky a než přišli na to, že má týfus, byl špatně léčen a zůstal mu bacil.
            Jako učitel nesměl učit, příjmula ho tenkrát jen soudružka Rabochová na Okresní úřad socialních služeb. Za čas chtěl přejit jako úředník na Poldovku měl za sebou 2 roky vysoké školy ekonomické. Mladá doktorka mu objevila tuberkulozu. Následoval skoro rok v isolaci na tuberkulozním oddělení v  Kladně. Ani vycházky neměl. 
      A tato okolnost se nesmírně hodila doktoru K. který na podzim 1965 zastupoval hlavní hygieničku dr. W. která v tu dobu byla na dovolené. I když věděl, že bratr byl z nemocnice propuštěn až po prvních příznacích tyfové epidemie v Unhošti, rovnou ho označil za bacilonosiče – se všemi následky, které to pro mého bratra Jaroslava a celé rodiny v Unhošti mělo.
Snažil se na něj svést výskyt tyfu s tvrdohlavostí, které jsem nerozuměla. Tehdy mě napadlo, co ho k tomu vlastně vedlo. Chtěl sklidit slávu nebo co? Jak mohl bratr, který ležel v nemocnici, nakazit tyfem současně několik desítek osob, včetně asi 40 příslušníků vojenské posádky „Čeperka“. Ti navštěvovali při vycházkách v Unhošti městské kino, jehož vodovod byl napojený rovněž na tuto studnu.
 
Tyfová epidemie měla ještě další dopad na naši rodinu. Dcera Naďa se 15. listopadu měla vdávat - v té době byla epidemie v plném proudu. Jako vedoucí městské knihovny jsem byla v kontaktu s mnoha lidmi,  ptala jsem se kolegyň  na radnici  co  mám dělat.    „Moc se neptej,“ byla odpověď.
 
Pomohli jsme si po svém. S  moji máti vydezinfikovali jsme společné prostory domu i byt,  zábradlí,  kliky.  A pak zadělala na koláče  napekla a  rozdala.
 
To jsem tomu ovšem dala, kdo dostal  ode  mně  koláče  musel jít na povinný výtěr. A tak před zdravotním střediskem stáli fronty, těch  kteří se báli. Kteří znali příčinu nešli.
              
Naštěstí za necelé dva měsíce byla epidemie tyfu pryč a začátkem roku 1966 vydala Okresní hygienická stanice toto prohlášení:
 
V Š E M    O B Y V A T E L Ů M     U N H O Š T Ě.
 
 Dne 5. ledna 1966 byla  odvolána  veškerá mimořádná protiepidemická opatření, vyhlášena v Unhošti v souvislosti s výzkytem onemocnění břišním týfem ve městě. Pro podezření z onemocnění břišním tyfem bylo isolováno v nemocnici Na Bulovce  53 osob, z toho u 21 nemocných bylo onemocnění břišním tyfem prokázáno u ostatních 32 vyloučeno.