Tatry mé milované

Libuše Münsterová 10:15 0 komentářů

Horské štíty mi našeptávají, jak jsou moje starosti nicotné.

A tak mám dobrý nápad!  No,dobrý. Já si to sice myslím, ale ocení to ostatní? Nedávno mi přišel mail, jak se mají chovat senioři. V podstatě, když to shrnu. Žít na plné pecky, mít svoje zázemí, aby mi do ničeho nemohl nikdo kecat, neplést se mladým do života a čekat, až si sami přijdou pro radu. Nu dobrá, beru to, ale nedá mi to. Alespoň písemně budu radit o tom, co znám perfektně a mohla bych dělat i placeného průvodce. V těchto místech jsem totiž trávila hodně času svého života.
 

VYSOKÉ TATRY - Široký pojem. Já se budu soustředit na oblast Smokovců a jeho okolí.
Starý a Nový Smokovec. Je to vlastně úplně jedno. Udělám krok, jsem ve Starém, udělám krok, a jsem v Novém. Vyzkoušela jsem se ubytovat v několika jiných  střediscích Vysokých Tater,ale vždycky nakonec zvítězil Smokovec.
Proč? Velmi dostupný na všechny strany.
 Celá trasa električky od Popradu až po Štrbské pleso je dlouhá, ale příjemně uteče, protože je stále na co se dívat. Po pravé straně se tyčí Velehory, po levé rovina, v dáli při dobré viditelnosti, Nízké Tatry.
 Když poprvé během mého xtého pobytu sednu do električky, čekám netrpělivě na hlášení v krásné měkké slovenštině- Vložte prosím jízdenku do označovače. - V tom okamžiku vím, že nesním, a jsem tu.
Smokovce- horské středisko, roztahané. Jsem na náměstí, ale nevím o tom. V parku krásný hotel Grand, kam se kdysi sjížděla slovenská  a maďarská smetánka. Kafe tam mají dobré. Na náměstí také bezvadná rychlá samoobslužní jídelna pro nás, kteří  se vracíme po několikahodinové túře, a"meleme z posledního" .To je pak krásné posezení.
Ve Smokovci  je stanice lanové dráhy, kterou se dá vyjet na Hrebienok.  Je možné vyjít i pěšky, pokud člověk nespěchá na delší túru. Můj názor a zkušenosti  jsou, rychle nahoru, a pak už je to jedno. Po cestě dolů se dá fotit, i zastavovat  na panáka, pokud je časová rezerva.
Když se tedy opravdu chci jen na Hrebienku projít, stačí sejít po značce dolů, kolem Bilíkovy chaty k vodopádům, a malým okruhem se vrátit na Hrebienok. Procházka.
Pokud ovšem člověk chce opravdu něco vidět a užít si nádherných výhledů, musí jít dál. Malá a velká Studená dolina. Nejprve dojdu lesem, kolem vodopádů na Zamkovského chatu( dříve Nálepkova). Šlapu si Studenou dolinou výš, výš, začíná kleč, sem tam nějaké pleso, a pak už měsíční krajina. Cíl cesty- Terryho chata v nadmořské výšce 2050m.
Ten nádherný pocit, když celí upocení po třech hodinách dolezeme nahoru, se nedá popsat. Když to bylo poprvé, pochopila jsem, jakou euforii zažívají horolezci.
Jednou jsme se vraceli z Terryho. Byl krásný lednový slunečný den. Toho roku nebyl dole žádný sníh, takže nebyl zákaz. Jenže! Nahoru to nějak šlo, ale my pak nemohli najít chodník dolů, byl zavátý. Podívala jsem se do dáli a odhadla, kde to asi může navazovat. Pustila jsem se sněhovým polem  a dostala se opět na chodník. Za námi šla skupina Němců, která nás následovala. Když jsme byli v bezpečí,opřela jsem se o balvan a odpočívala. Němci procházeli kolem mne a nešetřili chválou. Gut! Bravo! Super! Prostě jsem si chvíli zahrála na horského vůdce.Na Zamkovského chatě jsme si pak dali panáka rumu, protože jsme věděli, že zbytek cesty již v pohodě zvládneme.
Ze Zamkovského chaty se dá jít také druhým směrem, na Skalnaté pleso. Já však ráda chodím obráceně. Vyjedu lanovkou na Skalnaté z Tatranské Lomnice. Ze Skalnatého plesa pokračuje další lanovka na Lomnický štít. Tam dostat místo v lanovce je dost těžké,zvláště v sezoně. Jednou se mi to podařilo. Byl prosinec, opět krásný slunečný den.
Nádherné výhledy, prostě zážitek.
Ze Skalnatého plesa se dá po asi dvou hodinách dojít opět  k Zamkovské a na Hrebienok. Prostě jsou to takové okruhy a v Tatrách je všechno velmi dobře značené. Ukazatelé jsou v hodinách a to se mi moc líbí. Když jsem pak přijela do jiných hor, vadily mě informace v kilometrech. Copak já vím, za jak dlouho ujdu třeba deset kilometrů?
Vyjíždím električkou na druhou stranu, směr Štrbské pleso. Stanice jedna za druhou,  Sibír, Poljanka, Vyšné Hágy, Popradské pleso, Štrbské pleso.
Krásná procházka kolem jezera a skokanských můstků. Tam se dá nasednout na lanovku směr Solisko.  Super výhled dolů na pleso a Mlýnskou dolinu.
Pěkná túra je ze Štrbského plesa na Popradské pleso. Ta vede nejprve lesem, pak Mengusovskou dolinou a je jedna z méně náročných.Odpočinek u plesa, s návštěvou cintorína. Zpáteční cesta po horské silnici na zastávku Popradské pleso.Dá se to jít i obráceně
.
Nesmím zapomenout na další významné středisko Vysokých Tater a to je Tatranská Lomnice. Už jsem se zmiňovala, že odtud se vyjíždí na Skalnaté a Lomničák, ale i samotné středisko stojí za shlédnutí.
Když jsem tam jednou byla se svým vnukem, absolvovala všechny túry, o kterých byla zmínka, i ty o kterých nebyla, nemohla jsem ho odtrhnout od vitrín na stálé výstavě TANAPU v Tatranské Lomnici. Tam se teprve člověk dozví, co jsou Vysoké Tatry.

O Tatrách bych mohla mluvit hodiny, dávat rady, ale nejlépe, kdybych se tam mohla ještě jednou rozjet.
A právě jsem se rozhodla!
 Jen co si vyřídím svoji zdravotní záležitost, skočím do pohorek a vyběhnu si hodně vysoko. No,ještě chviličku to potrvá, ale pak, hurá na to!