ČLÁNKY AUTORA
Rod Malých 2.Dělení na reálky Rody Malých.Léta předškolní a školníOkupace 1939-1945Němci 1936-1938.Rok 1939Generál František Patera (1906-1986)Energie a myJosef Brousek - Umělecké knihařstvíGenerál Gibiš r.1918Život r.1925 - 1938Pokračování vzpomínek 2VzpomínkyV nemocniciZ první světové války, generál Gibiš.Kariéra KSČ Být pamětníkem - 1935-1938.JAK SE PRALO VE 20. STOLETÍ. Psací stroj a počítačIng.Jiří PerglDopis z roku 1997Prachatice 1938 - UnhošťSENIOŘIVÝHAZOVJak se žilo za RakouskaJak se žilo za RakouskaVEDENÍPrvní světováVyřazené knihyŽivotopis mých rodičů.Setkání po 25 letech100 let školy v UnhoštiSokol po roce 1948SOKOLOVÉHostivice v roce 1944-45ROD SLÁNSKÝCHRevoluce 1945 UnhošťDůsledky válkyJak to bylo s NěmciRuzyně za válkyCesty venkovského kluka k uměníDrogerieMandlováSokol - sestry ValtrovyWaltrovkaTyfus v UmhoštiRomské rodinySvětová válkaVýroba adres Rod BubeníčkůBrigády (1945 - 1953)Zdravotnictví I.Zdravotnictví II.historie městaZÁMEČEKCECHY 2ZdravotnictvíMUDr. Rudolf ŠkeříkkoželužnaCechyKONEČNĚ MÍRPohnuté dnyAmerika IIIKoželužnaLetiště Ruzyně po válcePraha letiště 1.Ruzyně za válkyLetiště RuzyněSpolupergloviKlecan - FučíkOtec a syn ExnerovéO rybnícíchČin šílené odvahy podruhéKuratoriumSokolovna - Unhošť Josef Brousek - živnostníkJosef BrousekSvátek matekVzpomínky na vojnuPrvní světováFirma HIEKEPovzdechZačátky divadlaTři ŠidlíkovéTotální nasazení Divadlo v UnhoštiŠidlíkovéÚtěk r. 1938Noviny ze zářijových dní 19383x VánoceZámečnictví v roce 1890Kolem světaVzpomínky mojí tchyněDopis ŠrámkoviHostiviceÚderStbSlovní úlohamatkaPÉZETKYSeznam soukromých tisků Josefa Brouska.Morava - Kunoviceklášter HájekJosef BrousekL.Bradáč,J.Brousekknihařkou

Světová válka

Naděžda Stejskalová 14:17 0 komentářů

Účastník 1. Světové války – Josef Malý, ruský legionář. Narodil se jako prvorozený syn Josefa Malého a matky Anny Pokorné. 28. července 1896 v Kyškovicích na Hamráčku č. 42, okres Roudnice n/L.

Účastník 1. Světové války – Josef Malý, ruský legionář.
Narodil se jako prvorozený syn Josefa Malého a matky Anny Pokorné.
28. července 1896 v Kyškovicích na Hamráčku č. 42, okres Roudnice n/L.
 
Do roku 1911 příbyli další sourozenci Anna, Jarmila, Václav, Miroslav, Jaroslav, Věra.
Josef chodil do školy do Vetlé, do sousední vesnice. Jeden rok byl na německé škole v Byčkovicích, to se říkalo na výměně, mezi rodinami se české dítě vyměnilo za německé. Další tři roky chodil do měšťanský školy v Roudnici n/L, tamtéž do pokračovací školy. Začínal jako stavitelský praktikant u stavitele Stanislava Plechatého v Roudnici s tím, že později půjde na průmyslovou školu.
 
Najednou bylo vše jinak 26. července  1914 o svatou Annu vypukla  první světová válka. Všechny plány byly v nenávratnu.
12 .února 1915 byl odveden a 15.dubna 1915 nastoupil službu v rakouské armádě, 7. července 1915 je na ruské frontě. Při prvním nástupu a ústupu rakouských vojsk 16. září 1915 byl se sedmi kamarády zajat. Vyprávěl, byli jsme unaveni, vykopali jámu  zalehli a usnuli. První jsem se vzbudil, všude ticho, ale náhle od lesa vyjeli ruští vojáci. Volám, kluci zahoďte pušky a vzdejte se.
Tak lehce byli  zajati. Jídlo žádné jen co si kdo sebral od mrtvého vojáka. Když jsme  okoukli situaci, zjistili jsme že Rusové umí počitát jen do deseti. Jednoho dne jsme se zapoměli na samotě u sedláka. Štípali dříví, pomáhali na poli a dělali vše co bylo potřeba. Jednou jsme mu ukradli prase, zabili, pojedli poschovávali, čekali co bude dál. Sedlák hledal, nic nenašel oni se nepřiznali. Byl na ně hodný.
Otec nám nikdy toho moc nevyprávěl. Co se nám líbylo,  bylo  že na velkou stranu chodili s bičem. Když jsme se ptaly proč, prasata čekala a okamžitě to snědla. Také říkal, že hladyy oslepl, jakmile se najedl zeleniny vrátil se mu zrak, je to nemoc při nedostatku vitamínu C. Jmenuje se skorbut – kurděje.
19.3. 1918 přišel z vesnice  Dretkova a byl zapsán do seznamu 1 záložního střeleckého pluku 10 roty.
 
18.4. 1918 odešel do doplnění 4 střeleckého pluku, vymazán ze seznamu 1 střeleckého záložního pluku.
22.4.1918 přišel z 1. Střeleckého záložního pluku a zapsán do seznamu 8 roty.
29.5. 1918 účastnil se bojů proti boševíkům v Penze, přes most na Volze, dále Bezerčuk,Sijak, Samara,Úlyseňka.
24.7. 1918 Nikolajevský front.
28.7.1918 raněn v boji u vsi Bartiněvky o své 22 narozeniny, byl raněn do nohy, ležel v nemocnici, to už si nepomatuji kde.
3.3.1919 vymazán ze seznamu pluku  do 22.8. 1920 zastával úřad staršího písaře ve Vladivostoku. 1.7. 1920 povýšen na desátníka.
23.8. 1920 odjíždi lodí president Grant do vlasti (35 transport) návrat 15. Října 1920.
 Z Vladivostoku jede přes Tichý oceán. Indický oceán sa zastávkami Hongkong, Singapur. Colombo, Aden, Sueský plůplav. Port Said, Terst. Dále vlakem.
Ojíždí na tříměsícní dovolenou, ale va skutečnosti na dlouhé období bez práce, bez jeho zavinění a se protáhlo na 4 roky.
Doma ho už nikdo nečekal, dávno byl pochován, jen na něho vzpomínali jako na kocoura, když přišel od odvodu a někde se ho zaptal jak se cítí, tak řekl „jako spráskaný kocour, hozený pod schody“
První ho viděla sestřička Věra, tenkrát již sedmiletá a utíká domů a křičí „ jde k nám nějaký voják“. To byl její bratr Josef, který se vrátil po pěti létech konečně domů. Také můj otec.