Strom života

Romana Junkova

Zasazení Stromu života

Českobudějovičtí senioři, obyvatelé Domova seniorů Máj společně s dětmi
zasadili v mateřské škole Větrná  STROM ŽIVOTA.
Primátora  města Č. Budějovic Juraje Thomu,  ředitele Domova pro seniory Máj ing. Pavla Jandu,  jeho spolupracovníky,  obyvatele domova a další českobudějovické seniory přivítala v mateřské škole Větrná její ředitelka  Eva Hüterová u příležitosti Mezinárodního dne seniorů. Děti a senioři se setkali, aby společně zasadili Strom života jako symbol mezigenerační vzájemnosti. 
„Obvykle chodíme s dětmi zazpívat a předat dětské obrázky do Domova pro seniory Máj, který je jen kousek od naší školky. Nyní jsme pozvali obyvatele domova ke společné akci k nám“, sdělila nám paní ředitelka. Klubíčko dětí obstoupilo vykopanou jámu, do které senioři přinesli mladý stromek jabloně. Tu vybrali záměrně proto, aby děti mohly mít ze stromku užitek. Jabloň má však i svou symboliku. Řadí se mezi sedm posvátných stromů, které uctívali Keltové.
 „Jabloň vždy byla symbolem života, lásky, dokonalosti a plodnosti. Symbolem spojení člověka s přírodou, mezi životem a smrtí. Jabloň má úžasnou sílu, kterou ráda předává dál. Jablko je také symbolem královské moci,“ připomenula ve svém vstupu paní Ludmila Suchá, členka občanského sdružení klub Aktiv, které setkání uspořádalo. „ Velice důležité jsou pevné a láskyplné vztahy prarodičů s  vnoučaty, ve kterých se rodí předávání tradic, kulturních i lidských hodnot, proto žádejte své babičky a dědečky, aby vám vyprávěli své příběhy s dětství, jak se jim žilo, v jaké době vyrůstali,“ vyzvala děti na závěr paní Suchá. Jablůňka se stala středem dětské pozornosti a dospělí zase s radostí pozorovali děti, jak se s nadšením pustily do zasypávání kořenů stromku. Vypomohl jim pan primátor, někteří přihlížející rodiče a samozřejmě přítomní senioři. Ti ke kořenům stromku zasypali lahev,  do které vložili Pamětní list s podpisy všech přítomných dospělých a s textem ujednání péče o jabloň. Děti slíbily, že budou stromek zalévat a senioři slíbili, že budou chodit stromek ošetřovat. Společně tak budou pečovat o jabloň, aby dětem  brzy plodila chutná jablka.
A protože to ještě nějakou dobu potrvá, přinesli senioři dětem ochutnat jablka podobná těm, které si budou moci v budoucnosti z jabloně sami utrhnout. Za dárek poděkovaly děti seniorům zazpíváním několika písniček. Na jaře příštího roku se všichni u jablůňky znovu setkají. 
 
 
Pro ilustraci krásné atmosféry, která panovala v průběhu celé akce připojujeme průvodní řeč paní Ludmily Suché.
 
 
Vážení přítomní, milé děti
 
 
Ano, HLAVNĚ   VÁM   DĚTEM patří tato slova vzpomínání. Senioři a děti k sobě odedávna patří a v životech obou generací mají nezastupitelné místo. Proto setkávání a porozumění mezi generacemi je tak důležité. Stmeluje rodiny, protože i dnešní děti mají své rodiče, které také byly dětmi svých rodičů – dnes pro VÁS - dědečků a babiček.
 
A kde jinde, než především mezi dětmi, rodiči a seniory, by měla být samozřejmostí velká láska a velká úcta. Kultivuje to všechny v rodině a v širším pojetí i velké sociální rodině…
 
ÚCTA     a   LÁSKA. To je základ každé rodiny. A co je rodina - základ státu.   A tak dobře a láskyplně fungující rodiny dávají předpoklad k tomu, aby i náš stát i celý svět, byl kultivovanější a mezilidské vztahy se tím dostávaly na – tolik potřebnou,  dobrou úroveň a mezigenerační solidarita se stala samozřejmostí.
 
My senioři dodnes s láskou vzpomínáme na své dědečky a babičky, jak nám u nich bylo dobře, hřejivě, když nás hladili po vlasech a vyprávěli nám pohádky, příhody ze života rodiny, ze života našich rodičů, příbuzných, sousedů a celé tehdejší společnosti. Bylo to zábavné, ale i velice vážné, mnohdy i smutné. Ale Byla a JE to historie rodiny, národa - světa.
 
Bylo to pro nás nejen poučné, ale i výchovné. Byla to informace o našich kořenech, informace o tom, kam patříme, čeho jsme nedílnou součástí. Že nejsem jen já, ale jsem součástí velké rodiny, součástí společenství  lidí, kteří žili na jednom místě, navzájem se potřebovali. Prokazovali si úctu a podávali si pomocnou ruku. Byli smutni z  bolesti druhých a radovali se z jejich štěstí. DOKÁZAT být šťastní  prostřednictvím  štěstí  těch druhých. V tom byla a dodnes je, ta největší morální síla - jejich nezastupitelná role ve formování charakterů.
 
Obracím se na Vás – DĚTI.  Nezapomínejte na své babičky a dědečky Choďte za nimi, ptejte se jich, jaký byl jejich život v době, která se tak liší od naší. Ptejte se jich na své rodiče. Chtějte poznat co nejvíce ze života Vaší velké rodiny rodičů, strýčků a tetiček. Dobře poslouchejte a pamatujte si to. Vyprávějte si o tom se svými kamarády, s rodiči a važte si toho, že je máte. Važte si i toho, že si můžete hrát a učit se.  Že máte jen svoje dětské – malé povinnosti a ty si plňte. To Vaši dědečkové, babičky – nebo i prababičky - vždycky neměli. Od nejútlejšího dětství museli mnohdy pilně pracovat a na dětské hry neměli tolik času jako Vy.
A proto není samozřejmé to všechno co máte. Je zásluhou právě Vašich rodičů a dědečků a babiček. Jen proto, že pracují a šetří, aby Vám mohli všechno, co Vám dělá radost dopřát. Važte si jich i proto, že jsou tu vždycky pro Vás, že o Vás pečují a že Vás chrání. Jste pro ně to nejcennější.  Dávají Vám lásku a zabezpečují Vaše potřeby. Neztěžujte jim to. Buďte hodní a poslušní.
 
Mějte svá přání, svoje sny. Ale těšte se na to, že si většinu z nich budete uskutečňovat a plnit samy. Nevynucujte si všechno, co byste si přáli na svých rodičích, dědečcích a babičkách, ale i kamarádech a netrucujte a nezlobte se na ně, když Vám nemohou všechno, co právě teď chcete, dát.  Není to potřeba.
 
ŘEKNĚTE SI.. Až budu JÁ velká – nebo velký – pak si udělám, koupím nebo jinak zasloužím všechno, co budu potřebovat a co mi bude dělat radost. Budu se učit OD RODIČŮ A  DOSPĚLÝCH, abych byl(a) tak šikovní jako oni, budu se učit ve školce a potom ve škole abych dostal –dostala – dobrou práci,  vydělal(a) si dost peněz a pak si budete plnit přání a potřeby nejen svoje, ale všech, které máte rádi a nakonec i svým dětičkám, které jednou budete mít.
 
A tak to jde v životě pořád dokola. Dnes posloucháte a učíte se Vy a rodiče se starají a zanedlouho budete učit a starat se o své děti zase VY.
 
Obracím se i na Vás- dospělí a senioři. Buďte trpěliví při povídání s Vašimi potomky. Najděte si na ně čas. Vyprávějte jim všechno, na co si vzpomenete i staré básničky a písničky, obyčeje tehdejší doby a tradice. Bude to pro ně vždycky nové a vzrušující a rádi se budou vracet. Pak i oni budou mít co vyprávět svým dětem a potomkům. A možná, že se mezi nimi najdou i takoví, kteří Vaše paměti napíší a tak Vy  i Vaši předkové budete žít VĚČNĚ. Mně se takové PAMĚTI NAŠÍ RODINY A JIHOČESKÉ VESNICE OD ZAČÁTKU MINULÉHO STOLETÍ  podařilo napsat, vydat je a předat všem členům mé rozvětvené rodiny pro poznání i poučení. Mají na čem stavět a v čem pokračovat.
 
Nesmíme ale zapomenout ani na to, že lidé jsou součástí přírody. ŽE jsou s ní spjati a navzájem se potřebují. Příroda nám poskytuje obživu, dělá nám potěšení chodit do přírody za sportem, za poznáním nebo třeba jen tak na procházku, nadýchat se čerstvého vzduchu, odpočinout si. A aby tomu tak bylo, musíme si ji všichni chránit, protože slouží nám všem.
Jednou z krásných tradic mého mládí bylo vysazování stromů. Nejen v lese nebo v rodině. Stromy se vysazovaly kolem cest, aby se kolemjdoucí lidé mohli občerstvit, než se ovoce očeše a zužitkuje. ZASAZOVALY  se LÍPY  JAKO SYMBOLY  SVOBODY naší země. Jen si připomeňme  třeba vlasteneckou hru Aloise Jiráska - LUCERNA.
 
V každé malé obci u nás stála na návsi – zpravidla u Památníku padlých ve válce LÍPA – i několik,  a tam se konala slavnostní shromáždění při všech významných situacích v obci. A to jak vzpomínkových, tak oslavných a veselých. I před mým rodným domem v Drahotěšicích stály a dodnes stojí tři staleté lípy.
 
Ovocný strom se navíc stal SYMBOLEM ŽIVOTA. TAKOVÝM STROMEM BYLA ODEDÁVNA  JABLOŇ. A my jsme se tu dnes sešli, mladí i staří – TAKÉ SYMBOL KOLOBĚHU ŽIVOTA - abychom jeden takový strom společně zasadili. Je to nejen v duchu starých tradic, ale bylo by dobře, kdyby se to stalo novodobou tradicí na všech místech naší republiky.  PŘEDÁVÁM TO JAKO VÝZVU VŠEM, KTEŘÍ SI KLADOU ZA CÍL SBLIŽOVÁNÍ MEZI GENERACEMI A ÚCTĚ K TRADICÍM. Nejsou k tomu potřeba stamiliony nebo dokonce miliardy, ale morální dosah tohoto počínání může být obrovský pro celou naši společnost  v celém světě…..
 
A já si myslím, že to je právě to, CO  VŠICHNI NEJVÍCE POTŘEBUJEME.