Slovo úvodem

Zdeněk Mahler

Jsme hodni svých předků ? Padesát pokolení dokázalo tuto kotlinu proměnit v zahradu - v křižovatku obchodních cest a myšlenkových výbojů - v geopolitický střed lákající mocenské expanze - život zde nikdy nebyl snadný, vyznačoval se dramatičností - údobí svobody byla vzácná - umění přežívat porobu se stalo základním rysem české povahy - i bezčasí zde probíhalo překotně - nucený exodus provází celá naše staletí - dobří odešli, nejlepší zůstali ?...

Jsme hodni svých předků ? Padesát pokolení dokázalo tuto kotlinu proměnit v zahradu - v křižovatku obchodních cest a myšlenkových výbojů - v geopolitický střed lákající mocenské expanze - život zde nikdy nebyl snadný, vyznačoval se dramatičností - údobí svobody byla vzácná - umění  přežívat porobu se stalo  základním rysem české povahy - i bezčasí zde probíhalo překotně - nucený exodus provází celá naše staletí - dobří odešli, nejlepší zůstali ?...
 Naše sebekritická reflexe má sotva obdobu, podobá se štíru, jenž je schopen uštknout sám sebe - rozleptaná elementární  důvěra nás mnohdy přivádí k názorovému změtení a diskontinuitě - selhává srozumění mezi generacemi - rady stařešinů se nesetkávají s odezvou. Hodnocení našich životů přešláplo z levé nohy na pravou - pravda však po jedné daleko nedoskáče...Kdyby zkušeností seniorů bylo pouze to, co napříště nedělat, bylo by to málo ? Říká se, že komu patří minulost, tomu patří budoucnost - kéž tedy naše svědectví není zkresleno úzkými interesy, snažme se poměřovat dobu s poučeným nadhledem, sub speciae aeternitatis...Snad pak na nás budoucí vzpomenou s porozuměním a v dobrém...