Školky

A jaké jsou teď? Takovouto otázku si skoro nikdo nepoloží, ale je to součást naše vzdělávání a naší kultury. Mateřská škola je místo, kam se malé děti chodí socializovat, pokud se to tak dá říci. Je to místo, kde se děti učí soužívat s ostatními dětmi, učí se základní sociální interakce mezi vrstevníky, zároveň by si měly rozvíjet kreativitu a čas tam si užívat. Pro rodiče je to také dosti úlevou, respektive pro rodiče, který je na mateřské dovolené, častěji matky. Mohou zase chodit do práce a vrátit se do normálního života ještě před tím, než dítě nastoupí do školy a musí se rodič starat o jeho zájmy, dovednosti a podobné věci. Školky by měly dětem navíc zajišťovat i jakési základní vzdělání jako je kreslení, tvoření a třeba zpívání, prostě nějakou uměleckou aktivitu. Za komunismu ale nebyla mateřská dovolená nebo pouze krátká. Školky byly na strašné úrovni a jesle na tom byly dosti podobně.

            Předtím, než se vrhneme na samotný program a „výuku“ ve školkách je nutno se věnovat zázemí, které bylo ve školkách k dispozici. Ve školkách dnešních najdete moderní, dřevěný nábytek, teplé barvy, dřevěné podlahy, všechno uděláno maximálně bezpečně, žádné ostré rohy, květiny, spousta hraček, koutků na hraní a i příjemné postýlky s kvalitními matracemi, polštáři a peřinkami či dekami. Myslím, že už nenajdeme školku, která by neměla hudební nástroj. Kuchyně je moderní a musí odpovídat spoustě hygienických nařízení. Strava je zdravá, většina školek nabízí i vegetariánská jídla. Po celou dobu, kdy jsou děti ve školce, mají k dispozici nápoje a častokrát i malé posilnění ve formě například kousku ovoce. Většina dnešních školek má i zahrádku, které je příjemná, plná zeleně, opět bezpečná a děti zde mají spoustu příležitostí ke skvělé hře, od klouzaček a houpaček až po domečky či hezký koutek se zelení. Zatímco dnes jsou školky velice moderní, dříve to byly betonové krabice, prvky bezpečnosti žádné. Plastový či dřevotřískový nábytek byl neměnnou součástí každé třídy. Ladění barev žádné, když už nějaké barvy ve školce byly. Hraček bylo málo, byly z nekorektního materiálu, byly nehezké a v hodně případech i velice nebezpečné. Přestože děti měly možnost spát, nebyla to nijak pohodlná možnost. Spalo se na tvrdých, starých matracích, někdy byly v tak hrozném stavu, že z nich dokonce čouhala pera, a deky kousaly. Co se týče kuchyně, ta nijak slavná a chutná nebyla, v této oblasti to bylo poněkud různější, ovšem takový luxus jako jsou vegetariánská či hypoalergenní jídla jsme od kuchyně v takovýchto školkách rozhodně čekat nemohli. Kuchařky byly nepříjemné. Co se týče zahrady, tak ta byla po většinou dost sporá a nedalo se jí ani říkat zahrada, byl tam možná strom, jedno křoví, betonový plac a betonové pískoviště, ale nic z toho dětem nemohlo přinášet potěšení či dostatečné zázemí pro hraní. Navíc beton je oproti měkké trávě dosti nebezpečný, nemluvě o vzhledu.

            Dnešní školky do programu zařazují různé slavnosti, ať už je to třeba jen Mikuláš nebo i svátek svatého Martina. Program je různorodý a děti se ve školce rozhodně nenudí. Z části si mohou dělat, co chtějí, z části jsou řízeny učitelkami. Je tu široká škála všech možných aktivit, co děti mohou dělat. Pravidla nejsou skoro žádná, a když už nějaká, tak z pouhé bezpečnosti. Každodenní program zahrnuje i procházku nebo alespoň pobyt na zahradě, kde je dětem umožněno jezdit na koloběžce, hrát si s panenkami a kočárky, stavět na pískovišti, za teplých dnů i skotačit ve vodě. To se od komunistického programu ve školce dosti liší. Děti měly předem napsáno, co mohou a nemohou dělat. Pravidla byla přísná a nedovolovala skoro žádnou osobní aktivitu, děti si nemohly dělat či hrát, jak chtěly. Skvělým příkladem je pak příběh, který mi vyprávěla maminka. Nejdříve chlapci jezdili s kočárky okolo pískoviště, všichni za sebou a dívky stavěly na pískovišti, po nějaké době si to pak prohodili. Prý pískoviště byla nejlepší aktivita, kterou ve školce mohla dělat, nic jiného si totiž nemohla dělat tak, jak chtěla. Je rozdíl i mezi školkami, avšak myslím si, že zase takový rozdíl to nebude. Co se týče učitelek, tak ty byly zlé, neohleduplné a nebyly to typy, které by to chtěly dělat.
            Když se dnes ohlédneme zpět, je vidět, že jsme popošli o kus dál ve vzdělávání. Školky jsou důležitá část života dítěte, skoro bych řekla, že nepostradatelná, a tak je důležité, aby o dítě bylo dobře a odborně postaráno, aby bylo vedeno, ale zároveň se alespoň částečně mohlo chovat podle své vůle. Školka není od toho, aby děti obcházeli pískoviště nebo si nuceně hráli, jde o předstupeň školy, učí se disciplínu a společenské interakce. A proto je důležité, aby péče nebyla „odfláknutá“, aby byla pečlivá, vyvážená a zdravá.