Škola ještě jednou

František Schmíd 07:22 0 komentářů

Jak jsme se začínali učit my

 Při pohledu na děti,které po prázdninách nastupují do školy vystrojené s pestrýmí aktovkami či baťůžky vzpomínám na naše první krůčky do školních lavic,
 Je to již 71 roků,psal se rok 1944 a byla ještě válka.Začalo to zápisem u ředitele školy a tam jsem se dozvěděl,že nás bude učit paní učitelka Čápová.Podle jména jsem si představoval,že bude mít dlouhé nohy a špičatý nos,ale přivítala nás silnější usměvavá paní,ke které jsme zbožně shlíželi.Naše oblečení a školní potřeby se nedají s dnešními vůbec srovnat,
 Oblečení se dnešnímu nepodobovalo vůbec.Dědilo se po sourozencích,přešívalo a mělo velmi nepopulární  součásti,které jsme si museli oblékat.Nejhorší byla"trika" která sice hřála,ale byla nepohodlná a špatně se oblékala,punčochy které škrábaly a šněrovací  boty kožené"křůsky".Raději jsme nosili holinky do kterých se vkouzlo.V zimě nám maminka ještě zabalila nohy do novin,aby nám neomrzly nohy na klouzačce.Ve škole jsme se přezouvali do bačkor s kovovou přaskou.Ovšem v létě jsme neraději chodili bosí,i když jsme si často ukopli čechulku u palce.
 Pro nás pány kluky bylo potupou,kdxž jsme si museli obléknout něco holčičího po sourozencích.Já zdědil svetr s monogramem F.Š.Byl po sestře,která se jmenovala Eva, maminka u E odstranila spodní dílek a bylo z toho F a učitelé mi připomínali,že mám svetr po Evě a to jsem těžce nesl,
 V první třídě byla hlavní pomůckou břidlicová tabulka,na kterou se psalo tužce podobným kamínkem a mazalo se houbičkou.Na tabulce jsme tvořili první čárky,obloučky a posléze písmenka,dále slabikář s pěknými obrázky a početnice.Učebnice byly po minulých ročnících,často dost opotřebované.Aktovky jsme měli po sourozencích,někdo nosil učebnice v takovém držáku z drátu.
 Paní učitelka nás posadila do dřevěných lavic značně poškrábaných a se zářezy a každý měl před sebou kalamář.Na stupínku byl stolek paní učitelky a obrovská tabule a vyučování začalo.
 Na svačinu jsme nosili chleba s umělým tukem či s marmiládou děti zemědělců s máslem nebo sádlem,někdo jen suchý chleba,ale dávali jsme si ukousnout.
 Již v první třídě jsme se učili němčinu a já doma hlásil,že umím "kom cur táfl",ale rerodukoval jsm to jako "kocúrtáfl"a tak mi doma čas říkali Kocúrtáflík.Také nás paní učitelka změřila a zvážila a já si celou cestu domů opakoval "dvacet a půl" abych to nezapomněl a tento ůdaj mi později posloužil ke srovnání,kolik váží v první třídě naše děti a později i vnoučata.
 Přesto,že jsme vyrústali v podmínkách s dnešními nsrovnatelnými,na školní léta rádi vzpomínáme a ve většině případů z nás vychovala slušné lidi a rádi se se spolužáky setkáme na 21 sjezdu.