Sjezdy nás prostě baví

František Schmíd 13:18 0 komentářů

Sjezdy spolužáků základní školy


 Se školou v Červené Řečici jsme se rozloučili v roce 1953 a slíbili jsme si.že se po 15 letech sejdeme,na slib jsme pozapomněli a poprvé jsme se sešli po 25 letech a to nám bylo 40 roků.Vycházelo nás sice 23,ale někdo se odstěhoval a tak jsme přivítali kolem 30 spolužáků a také naše skvělé učitele kteří nás dokonale vyzbrojili vědomostmi do života.

 Poprvé jsme některé spolužáky nemohli poznat a některá děvčata se nemohla vejít do lavice,kterou před 25 opouštěla štíhlá jako proutky. Setkání bylo kouzelné a nemohli jsme se rozloučit. Končili jsme až ráno a většinou v povznesné náladě a jak to bývalo zvykem,naplánovali jsme další setkání za pět roků: Protože srazy byly úspěšné,zkrátili jsme termín na dva roky, i to se nám zdála dlouhá doba a odhlasovli jsme ,že se budeme setkávat po roce a znamená to,že jsme absolvovali loni už 20 sjezd.
 Setkání má svůj scénář,který začíná pozvánkou.V dnešní době by to šlo řešit po telefonu,nebo mailem,ale splužačky vyžadují pozvánku: Tímto trochu přispíváme k tomu,že naše pošty nezkrachují a najít obálku ve schránce mezi spoustou letáků vždy potěší. Naše pozvánky začínají říkánkou a následuje pár otázeček, aby si mohl spolužák připravit odpovědi a tím vyloučíme obvyklou frázi,že u nás není nic nového. Tato část zabere poměrně dost času zúčastní se všichni a když se chce někdo ulít,dostane doplňující otázku a mimoto si vyloví z klobouku další aby si osvěžili paméť a odpovědi někdy stojí za to.

 Co se týče účasti,pro nás místní je to příjemně prožitá sobota,ale obdivujeme spolužáky,kteří váží dalekou cestu k návštěvě rodného městečka Rekordmankou je spolužačka,která přijíždí autem ze skoro 900 kilometú vzdálených německých Brém!
 Jednou,to nám bylo asi 55 roků nás pozdravil sedmdesátiletý občan a sdělil nám, že jde také na sjezd,ale že už se scházejí tři a tenkrát jsme zauvažovali,kolik nás asi bude v sedmdesáti. Kupodivu,letos nám je již 78,očekáváme 16 spolužáků a máme předsevzetí,že pokud budeme živí,budeme se scházet. V dnešní uspěchané době,kdy se nám někdy zdá,že již sem nepatříme, je pro nás setkání s přáteli takovým balzámem na duši.

 Říkánek na pozvánkách je hodně,tak alespoň poslední:
 Rychle nám to utíká,už jsme vlastně staří.
 Pokud máme důchod,jakž takž se nám daří.
 Jedenkráte za rok je nám ale vesele
 uvidíme,uslyšíme ze školních let přátele
 Doma nechte bez váhání starosti a nemoce,
 připravte si povídání co nového po roce!