Setkání po létech

Květa Pokorná 14:31 0 komentářů

Kratičká, ovšem mému srdci velmi milá vzpomínka na spolužačku Aničku, současně dobu mých studií. Pochází z připravované knihy "Poznání"

"Si to ty?", slyší Irena pravou moravštinu v dialektu.
Ohlédne se. Po hodně dlouhé době ji vítá spolužačka z gymnázia Anička.
"No tebe sem už neviděla, ani nepamatuju....", pokračuje, když Irena přisedne k ní v městské dopravě.

"Před půl rokem mně tvůj bráška operoval pravou kyčel, čeká mě ještě operace pravého kolena. Podívej se na moji kamarádku",pokračuje tělnatá
Anička. Pohladí podpůrnou švédskou hůl.
Irena tají dech nad její změnou, hladí jí rameno, usmívá se na ni. Jiskrné oči plné života jí zůtaly!

V krátkém rozhovou se dovídá o jejím osamocení, také potěše při pravidelné hře na varhany při bohoslužbách v chrámu "Panny Marie".

"Ty si, Irčo, stále stejná, jenom ty tvoje dlouhé vlasy,...", směje se nakažlivým smíchem. Irena ví, kam míří!

Gymnázium, kde se obě setkávaly při pravidelné výměně svačinek z domova.
Irena ráda měnila svoji čerstvou housku s vlašským salátem a šunkou za její domácí chléb se škvarkovou pomazánkou. Vzpomínka rozesmála obě.

Také podstatná záležitost - studium!!

Anička byla výborná v matematice. Často Ireně pomáhala s goniometrickými funkcemi.

Ovšem bez výsledku! Co neopsala, to neměla. Pro Irenu každá hodina deskriptivy byla plavba Černým mořem při naprostém zatemnění!
Profesor matematiky, deskriptivy více než pohledný, inteligentní, elegantní
starší pán, bral  ohledy ke své s vosím pasem, dlouhými vlnitými vlasy, barvy zralého obilí drobné studentce..

Irena vždy čekající u sborovny před hodinami matematiky, deskriptivy si
připadala jako "totální blb", když po jeho boku vcházela do třídy s velkým dřevěným kružítkem a různými pravítky.
I stalo se, že v průběhu studia se změnila möda , zkracování oděvů,účesů.
Jí se zalíbil účes "Hamlet". Již jako dítě byla dítkem činu!
Jednoho dne se před mámou a nevlastním otcem objevila s krátkými, vystříhanými vlasy. Ten, stojící na žebříku za podpory  mámy při výměně žárovky u lustru, zavrávoral, naprosto ztratil rovnováhu. A máma jí vyčinila!

Reakce pana profesora? Neutěšená. Pouze ukazováčkem určil Ireně směr, sám ji následoval s potřebnými pomůckami. S přísným pohledem dodal:"Nechej si dorůst vlasy, současně i rozum,...!" Irenu zacloumala potupnost.
Štěstí v neštěstí,..! Příroda s její nezkušeností stála při ní. Po půl roce opět dlouhé vlnité vlasy zářily ke spokojenosti všech!
Po maturitě z matematiky, kdy máma před budovou gymnázia málem vystála dolík, po deseti Otčenáších v chrámu "Panny Marie", Irena vyběhla
s rozzáenýma očima. Pan profesor nezklamal!!

"Nebudeš mi, Aničko, věřit", vzpomíná Irena. "Já ve snu z matematiky maturuji "co flek" Nedovedeš si představit to blaho při vzbuzení!!!"
Na zastávce u nemocnice se rozloučily.