Sen o létu

Květa Pokorná 08:59 0 komentářů

Zdál se tak dávno...

Přichází opět jedna z dlouhých zimních nocí. Nemůžu usnout,hlavou se mi honí bezpočet myšlenek. Rovnám si je do pomyslných šuplíků. Proč?
Posléze vstanu, rozsvítím si lampičku, šero pokoje nepříjemně proniká do mého já. S lehkým pousmáním přichází nápad, pustit si magnetofon /kterak tomu říkal Jirka magič/.
Ale ne!
Před několika dny jsme si s Luckou vyprávěly o probdělých nocích. Doporučila mně banán v čokoládě. Její radu odmítám, vracím se k magnetofonu a za malou chvíli zní v přítmí pokoje Maláskův "Romantický klavír".
Schoulená v lenošce usínám. Poslední tón odezněl,lehké vypnutí přístroje již neslyším. Hluboký spánek přináší sen o mém létu, které jsem prožila ve svých dvanácti létech.

"Píše teta Ágnes": vítá mě mamka s dopisem v ruce. Právě se vracím naposled před prázdninami ze školy. Zastavím se udýchaná z prudkého běhu do třetího patra, kde bydlím. 
Stalo se již pravidlem, že teta A'gnes / tátova sestřenice/ každým rokem počátkem prázdnin přijíždí z Vídně ke svým příbuzným do Kroměříže. S těmito myšlenkami se zastavím uprostřed pokojíku, náhle se cítím jako ptáče, zavřené ve zlaté
kleci. Tiše odbíhám do jeho zadní části a z úkrytu vyndávám malý cestovní kufřík. Pohledem kontroluji jeho obsah. Do komínků naskládaná čistá trička, kraťásky, tepláky, ponožky i osobní hygienu. 
Teta Růženka vždycky říká :"Ta naše holka ve svých dvanácti létech byla určitě na vojně. Podívejte se, děvčata,/myslí tím moje sestřenice/ jak to má vypadat!"
Ve snu se usmívá s dolíčkem ve tváři.Do kufříku přihodím kus světle modré látky zdobené kytičkami. Teta Anda ,nejstarší mamčina sestra mi slíbila spíchnout nové šaty.Cestovní kufřík vracím zpět do úkrytu. Je symbolem volnosti, radosti,vzlétnutí do oblak a nových lásek. Na chvíli mě ze spánku probouzí kapky děště tančící po římse. Zhasínám lampičku, vypnu magnetofon a pootevřu okno. Do pokoje proudí vlahý vzduch. Za chvíli opět usínám. Sen se vrací!
"Mein Gott, ty jsi se nám, holka, vytáhla!":diví se teta a podává  mi ruku."Bože,ta se již s těmi šedivými vlasy a přísným pohledem pod lehkými zlacenými brejličkami musela i narodit,..":šeptám si pro sebe.Teta A'gnes je totiž stará,neprovdaná,
ukrutně spořivá dáma.Vždy na každého pamatuje
s vlastoručně uháčkovanou maličkostí. Kvalita - vskutku vídeňská! Na řadu přichází mamka. Její oči, hluboké a čisté studánky, jsou s mým celoročním studiem spokojeny. Kytka a jahodový dort  se pyšní na stole! Něco mě ve snu nabádá: "Otevři oči,..!  Avšak sen je neústupný, tvrdohlavý. Pokračuje dál! Slyším zámecké zvony. 
Vykouknu z vysokého okna,dole však nečeká na - blýskaná limuzína k převozu do Alp či Jaderskému moři, ale skromný cestovní kufřík odpočívající na pohovce.
Loučím se s mamkou a za malou chvíli spěchám přes náměstí k vytouženému dopravnímu prostředku - autobusu. Řidič s úsměvem zdraví, poznává častou výletnici. Tuhle trasu opakuji při každém menším školním volnu, když máma dovolí, mnohdy i s bráškou Oldou. Je to její rodná víska Roštín se třemi sestrami, dvěma bratry, babičkou Marií a několika sestřenicemi a bratránky. Jsme velká rodina a máme se rádi!
Cesta je však nekonečná! "Kolik zastávek si ti lidé navymýšlí,..":stále si opakuji sama pro sebe. Dívám se z okna na měnící se krajinu -mám ji tolik ráda! Nad obilnými poli zdobenými vlčími máky a chrpami se vypínají Chřibské lesy. Jako by
krajinu chránily a držely nad ní stráž! A jsme na místě. Vyběhnu z autobusu, řidič zamává! A já? S cestovním kufříkem míjím kostelík, pak co mi nohy stačí, běžím do kopečka a klepu u vrátek tetina domku. Teta Růženka mě vítá se svým dětinským úsměvem a pohlazením, babička Marie v kacabajce a dlouhých sukních mě tiskne k sobě se štípanou pusou.Vítání dlouho netrvá.

Vyběhnu na zápraží, odhodím kufřík a pádím za chalupu. Cestou rozzlobím hejno hus, ale nedbám, vždyť běžím do svého vysněného, pohádkového světa!!! Vítají mě obilné klasy a šmolkově modrá obloha, také jabloň Žňovka se svými šťavnatými plody, zpívající potůček s košatou lípou, ze sousedního dvorka se line melodie harmoniky. To vyhrává Jára na moji uvítanou!
A kolem?
Chřibské lesy plné jahod, malin, ostružin a hříbků. Stojím,ani nedutám,aniž si uvědomuji,stahuji si dlouhé ,plavé vlasy do jednoduchého culíku. Neslyším volání tety! Konečně jsem ve svém ráji - ve svém provoněném létu,...!!!!

Probouzím se, ptám se sama sebe:"Kolik mě čeká ještě těchto krásných snů?



Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.