Sama uprostřed všech

lucien 17:42 0 komentářů

Rozhovor se spisovatelkou Evou Štolbovou, jak ho zaznamenala Barbora Jirkovská.

"Samota má různé podoby. Uprostřed splněné lásky najednou pocítíte prázdnotu - samota a prázdnota se rovnají. Uprostřed velké rodiny, na bouřlivé slavnosti či ve velkém městě, zde všude se může člověk cítit osamocený," říká Eva Štolbová, spisovatelka, která rozhodně neměla fádní život.

Eva Štolbová, profesorka českého jazyka na základní škole, prožila pestrý život uprostřed množství lidí, přesto se sama vždy cítila poněkud osamocená. Ze svého pocitu osamění se proto vypovídala psaním knih. Jednalo se z velké části o její vlastní, někdy i milostné příběhy. Nikdy nepsala nic čistě smyšleného, pouze si ke skutečným událostem domýšlela určité detaily a reálný příběh rozvíjela vlastní fantazií. Sama se domnívá, že podají-li se literární formou autentické lidské příběhy, nemohou nechat nikoho nikdy chladným. Čtenář se vžije do příběhu a zároveň si jeho čtením utváří životní názor, což považuje Eva Štolbová za velice důležité.

Sama na tuto skutečnost odkazuje například knihou Pravá žena, kde je vidět, že maminka ji i jejího bratra vychovávala nikoli příkazy, ale příkladem, a to často právě s odkazem na literární hrdiny. A oni si následně brali vzory z literatury, kterou sami četli, a snažili se chovat podle jejich vzoru. I proto Eva Štolbová považovala za vhodné určité mravní ponaučení předávat cestou psaného slova. Nemyslí si, že je vždy nutné mít nějaký konkrétní záměr k napsání knihy či příběhu, důležitější je, že se jedná o něco, co vyvěrá z našeho nitra, a my disponujeme schopností vyjádřit se poutavým jazykem.

Je zřejmé, že Eva Štolbová, jako profesorka českého jazyka takovou schopnost má. Je však jistým paradoxem, že až do svých 54 let žádnou povídku či báseň nenapsala. Živila se jako učitelka, později pracovala v České televizi, kde se podílela na scénářích naučných pořadů, nicméně literárně se začala projevovat až na popud svého známého Ludvíka Vaculíka. Ten jí, zhruba rok před sametovou revolucí, inspiroval k psaní deníku (Přetlak). Od této chvíle pak Eva Štolbová intenzivně píše knihu za knihou v různých žánrech, vždy však na základě vlastních zážitků:

"Hra s osudem", kde si nechá "obživnout" svého posledního životního partnera, "Lamento", kde popisuje svůj vztah k Dominiku Tatarkovi, detektivní román "Vražda v Národním", který se odráží od skutečně nalezené zazděné baletky, "Sametová historie" - tedy období sametové revoluce jak je sama prožívala, nebo "Území cizího žalu" - výjimečná kniha vzpomínek lidických žen.

VÝZNAMNÍ MUŽI

Eva Štolbová je výjimečná žena i tím, že ve svém životě potkávala výjimečné muže. Kromě Ludvíka Vaculíka, který ji povzbuzoval v její práci, se jednalo například i o Václava Havla, Dominika Tatarku či Tonyho Scotta. Některé tyto kontakty a vztahy dokázala rovněž využít literárně, protože, jak sama zdůrazňuje, neumí psát cizí příběhy, může psát pouze o tom, co sama prožila.

Takovým dílem jsou i Navrávačky s Dominikem Tatarkou, s nímž se přátelila. Sama za ním jezdila na Slovensko a nahrávala jejich rozhovory o jeho dětství, názorech i světě kolem něj. Ty byly poprvé publikovány ještě samizdatem v roce 1986. Toto vydání ovšem obsahuje pouze odpovědi Dominika Tatarky a tak není vždy zřejmé, kam a proč jeho myšlenky směřují. Kompletně byly tyto rozhovory vydány až v roce 2014.

Výjimečným mužem života Evy Štolbové byl bezpochyby i americký klarinetista Tony Scott. S ním navštívila již v 70. letech minulého století Lidice a začali se spolu zabývat vzpomínkami zdejších žen na tuto událost. Scott byl následně z Československa vyhoštěn a společně se k této práci vracejí až po sametové revoluci. Vznikla tak výjimečná kniha odrážející zkušenosti a prožitky lidických žen.

POLITICKÉ HNUTÍ

Eva Štolbová je nositelkou vyznamnenání za třetí odboj a je hrdá, že jej odbržela jako 33. v pořadí, tedy mezi prvními oceněnými. Stalo se tak v roce 2012 a jak finanční ocenění, tak dorovnání důchodu pro ni byly jistou satisfakcí. Sama podle svých slov měla celý život cit pro spravedlnost, přičemž se velmi často setkávala s nespravedlností.

Jako šestnáctiletá slyšela přenos procesu se Slánským a sama cítila, že se nejedná o jeho vlastní slova, že ta situace není přirozená. Později jako učitelka velice aktivně vstupovala do diskuzí na poradách školního sboru, což velmi často vedlo k jejímu přeložení jinam.

Nicméně první nutkání skutečně se zapojit do politických aktivit pocítila až v roce 1988 při výročí 21. srpna na Václavském náměstí. Právě zaplněné náměstí bylo tím spouštěcím momentem, kdy pocítila potřebu se angažovat. Už před tím sice byla v kontaktu s chartisty, jak sama říká, ale jednalo se především o umělce, kteří neměli jasnou politickou koncepci. Eva Štolbová byla přesvědčena, že je potřeba zvažovat uspořádání nového státu. V tuto dobu zaslechla na vysílání Hlasu Ameriky příspěvek "Demokracie pro všechny" - i s kontaktní adresou pro vyjádření souhlasu. Tím kontaktem byl Karel Štindl, jeden z předáků právě vznikající Demokratické iniciativy. Díky němu Eva Štolbová začala pracovat jako redaktorka a stala se členkou Demokratické iniciativy. Její přípravný výbor se následně scházel v bytě u Evy Štolbové, kde i 11. listopadu 1989 (tedy ještě před Sametovou revolucí) založili stranu Československá demokratická iniciativa. Podstatné z pohledu Evy Štolbové bylo, že tato nově vznikající strana měla vlastní konkrétní program přeměny státu. Ten se snažili po 17. listopadu dát k dipsozici i v rámci vznikajícího OF, nicméně o něj nebyl zájem.

SPISOVATELKA BEZ INSPIRACE?

Je trochu paradoxní, že spisovatelka s takovou historií a takovými prožitky má v současné době pocit, že nyní nemá o čem psát. Jak sama říká, nemá sice nic rozepsáno, ale protože nevydrží nepracovat, uvažuje o navázání na své deníky a to formou kombinace oficiálních zpráv a vlastních prožitků téhož dne.