S Pionýrem za hranice

Michal Melnar 00:25 1 komentář

Je obecně známo, že za dob komunismu bylo vycestování za hranice, za účelem zábavy, pouze ojedinělé

Táta mi často vykládal zajívé příběhy a historky z jeho mládí. Otcovo dospívání bylo však silně poznamenano tehdejším politickým systémem. Je obecně známo, že za dob komunismu bylo vycestování za hranice, za účelem zábavy, pouze ojedinělé...

V jakém roce jsi se poprvé dostal na dovolenou za hranice tehdejšího Československa a kolik ti bylo let?

Někdy v roce +- 1970. Tedy kolem 13.


 

Bylo těžké nebo drahé se dostat za hranice Republiky?

Jednalo se o pionýrský tábor v Polsku. Drahé a obtížné přiměřeně. Spíš ne než jo. Aspoň pro mě. 

Jak se ti tam, ve srovnani s oblastí ve které jsi tehdy bydlel, líbilo? 

Byla to změna. Viděl a okusil jsem poprvé moře - Balt. S odstupem hodnotím jako spíš pozitivně. Možná proto, že to je už tak dávno. Byl to ale tábor. Tato zařízení vnímám negativně, hlavně ta s ideologickým posláním. Tenkrát jsem ale ještě nevěděl, že by to mohlo být jinak.

 

Jak na tebe, jako na cizince, reagovali místní obyvatele? 

Asi pozitivně. Moc kontaktů ale nebylo. To víš, lágr.

 

Přemýšlel jsi někdy o tom, ze by ses tam chtěl vrátit?

Nenapadlo nikdy.

 

Co te v zahraničí nejvíce zaujalo a překvapilo?

Velká loď. Dodnes pamatuji její jméno - Stefan Báthory. (historická postava - dříve polský král, takto strejda čachtické paní)  
Taky plavba na lodi na Helskou kosu. Na místě potom pečená ryba.


 

Snad bude tento článek v kronice sloužit dalším generacím jako důkaz a poučení, jelikož ten kdo nezná svou minulost je odsouzen ji opakovat.


 


 

 



Komentáře
Jan Caha
Také já jsem měl příležitost vydat se s "Pionýrem" za hranice, byť jen 3 km za hranice s tehdejší PLR. V roce 1965 jsem měl svůj vlastní pionýrský věk dávno za sebou, ale byl jsem po 3 prázdninové týdny jedním z oddílových vedoucích v pionýrském táboře "Slunečnice", který se nacházel v Broumovském výběžku v obci Vižňov, okr. Náchod. Zřizovatelem či provozovatelem toho tábora byl Odborový svaz zaměstnanců zemědělství, lesního a vodního hospodářství, patronem Státní statek Broumov.
Výlet do Polska byl jednodenní: ráno pěšky (2 km) na vlak do Meziměstí, vlakem poté do Bělovsi (dnes součást města Náchoda). Pro překročení hranic nám dospělým stačil občanský průkaz ve spojení s jakousi hromadnou soupiskou, děti byly evidovány jen na té soupisce a při odchodu i při návratu jmenovitě počítány.Na cestu jsme měli jako kapesné každý vedoucí 70 zlotých, každý pionýr 10 zlotých -a k tomu upozornění, ať se nepokoušíme pronášet a neoficiálně vyměnit československé koruny. Jídlo (chléb se salámem či s řízkem plus nějaké sušenky) a pití (sirup v plastové bandasce) jsme si nesli s sebou. Cílem naší cesty byly lázně Kudowa (to je ta "Chudoba" z časů Boženy Němcové a její Babičky) , vzdálené 3 km od "čáry", návrat byl opět vlakem Běloves - Meziměstí a zbytek po vlastních.
Jen co jsme se objevili na tržišti v Kudowě, obklopily nás tamější trhovkyně se žádosti o výměnu peněz. Mluvily s námi - k mému podivení - téměř česky, zřejmě násldkem někdejší příslušnosti Kladského hrabství k ćeskému království. Pamětliv upozornění sděleného nám před odjezdem jsem jim dokazoval, že nemám žádné koruny u sebe, že nám to zakázali - a přitom mi z kapsy vypadl zapomenutý padeátihaléř. Nejblíže se nacházející z těch postarších žen se pro něj hbitě sehnula a na revanbš mi dala 1 zlotý s tím, že to mám aspoň na zmrzlinu ("Lody"). Oficiální kurs byl 140 Pzl za 100 Kčs, ale neoficiálně až 200 ku 100.
Za přidělených 70 zlatek se nedalo koupit nic zajímavějšího než vodka, ale i ta jedině ve speciálním obchodě "Sklep monopolowy" -. který měl zrovna sanitární či zavírací dne. Až poslední příležitost se naskytla blízko hranice, v "hotelu" Slone, cenu si už nepamatuji. Přivezl jsem si tedy obligátní suvenýr.
Souběžně s mezinárodní silnicí, po které jsme přišli i odešli, se táhne násep v jednom místě přerušený můstkem. Později jsem zjistil, že jsou to pozůstatky rozestavěné a nikdy nedokončené železniční spojky mezi "Protektorátem" a "Rajchem", která měla navázat na místní trať Kudowa - Glatz (Klodzko). Její výstavbu zahájili Němci těsně ke konci války, hranici překračovala prý mostem přes řeku Metuji někde blízko celnice, údajně tudy projelo pár stavebních vlaků, ale na plánované zahájení provozu (9.5. 1945 ) už nedošlo... Poválečné Polsko i poválečná ČSR měly zcela jiné priority, mezi které přeshraniční železnice nepatřila. Naopak, na jiných místech se tento dopravní systém omezoval nebo úplně zrušil (např. Opava - Ratiboř, Opava - Pilszcz, Krnov - Glubczyce, Královec - Lubawka apod.) Dnes už nezbyl např.z krnovského "trianglu" ani ten násep, jeho trasa je dávno zastavěná chatami a zahrádkami. Jezdí se jinudy...
14.1.2019 18:30:18