Rybníky dílo lidských rukou

Cisterciáci byli nositelé pokroku v mnohých oborech tehdejšího života. Mlýny, orba, hnojení na zeleno a mnoho dalšího je jejich dílem. Patří mezi to i stavba rybníků. Zjišťujeme, že u nás měli cisterští mnichové své základny. Patřili jim Břve, zprvu Valdsaským, pak jejich dceřinému klášteru v Plasích u Plzně.

Možná, že to tvůrci nezamýšleli, ale dar to byl nad dary: břevské rybníky  dodnes chválí své stavitele, ač o nich už téměř nikdo neví  Byla-li zásluha Cisterciáků i množství rybníků v našem kraji není jisté. Je však fakt, že zaniklých rybníků je tu nepočítaně. Není to jen zasluha toho, že Unhošť leží na rozhraní tří povodí a v její nadmořské  výšce, že se tu voda vylévá z břehů jen vzácně, je to i utváření terénu s údolími a  svahy, které vodu neudrží. Jsou to také ony rybníky, jejichž zásluhou pojmula krajina prudké nárůsty srážkových vod i jarního tání.

Ve středověku byl rybník a jeho výnos mnohdy větší, než ze vsi, u které ležel. To se změnilo v raném novověku, kdy ryby přestaly být  vyhledávanou, žádoucí  a jednou z mála masitých jídel a rybníky byly vysušovány a nahrazovány poli a loukami.  Zajímavý doklad o „rybníkářské“ minulosti našeho kraje přináší i erb místního zemanského rodu. Jeden je v místním kostele. Je na něm  něco, co je předmětem sporů historiků. Jedni v něm vidí ostruhu, jiní ho mají za člunek, kterým rybáři od starověku pletou a opravují svoje sítě: Primitivní tkalcovský ruční člunek.  Je-li to opravdu člunek, pak je to svědectví, že rybářství a tedy i rybníkářství bylo u nás tradičním povoláním.

Voda byla jedním z nejdůležitějších podmínek života lidských společenství. Předpokládáte-li, že ve vsi, která je na povrchovou vodu chudá, najdete v historii zmínku o potoku, či potůčku u kterého se zakladatelé zastavili nebudete daleko pravdy. Co se stane s takovým potokem, po kterém dnes není ani stopy?

Hydrologové tvrdí, že se jen stáhne pod zem a teče k svému cíli dále. Člověk kolikrát jakoby se styděl za dobrodinství  vody. Nejenže vysušuje jezírka a louže na polích, předepisuje vodě kudy má téci a reguluje potoky a melioruje krajinu. Následky jsou tak dlouhodobé, že lidem uniká pravá příčina. Přijde snad jednou čas, kdy se lidé rozhodnou osvobodit uvězněné potoky ve stokách, které svádějí k nepořádku?

Představte si jenom potok od Topolů k Bulharu. Kolik příležitosti vytvořit na něm koutky s kouzelnou parkovou úpravou, jako kdysi měla vyprahlá pustina vedle automotoklubu. Poskytnout příležitost vodním rostlinám, čolkům, žábám a ostatní havěti příležitost k životu.

To ale  asi budeme přijmout tezi hledačům mimozemských civilizací: Totiž „počkat, až lidé opustí éru dětinského hašteření a připravit se na dobu mužné zralosti“ Myslíte, že se některá generace  potomků dočká? 
                                                                                                      
V Unhošti za mého života (* 1925 ) zmizely ve městě  čtyři  rybníky. Stejskalová.

 Ing. Jiří Pergl