Rozhodnutí

Klára Škopková

Příběh mého pradědečka, jehož potkalo hned několik osudových rozhodnutí. Některá byla podivná, další naprosto logická, ale v podstatě všechna nakonec ve stínu jiné doby způsobila něco zcela odlišného od toho, co jimi zamýšlel.

Antonín Směták byl nejstarším synem statkáře z Příložan, vesnice nedaleko Jaroměřic nad Rokytnou. Ač nejstarší, hospodářství nikdy nepřevzal. Snad pro své sociální cítění se svého práva vzdal ve prospěch mladšího bratra Františka. Když posléze začala válka, byl, na rozdíl od hospodařícího bratra, totálně nasazen v německém Gelsenkirchenu, kde těžil uhlí. Při bombardování odtud utekl, vrátil se zpět do Příložan a schovával se. Ještě za války si proti vůli své chamtivé matky stihl vzít již těhotnou Marii Radovou, které ve válce předchozí padli všichni bratři.
               
Hned po válce využila mladá rodina příležitosti vzniklé vysídlením Němců a z malého „vejměnku“ se přestěhovala do pěkné usedlosti na okraji Hluboké asi 2 kilometry od hranic s Rakouskem. Zprvu se jim docela dařilo. K ruce měli německého čeledína Albrechta, a tak ani nevadilo, že Antonín vychovaný jako budoucí hospodář spíše chodil na obchůzky po svých polnostech, než aby zastal nějakou práci. Ovšem Albrecht, ač nemusel, odešel do Rakouska, Marie měla podlomené zdraví a pozemky přímo na hranicích taky nebyly zrovna výhrou v loterii. Každou chvíli někdo klepal na dveře s prosbou o převedení přes hranici, kterou prozatím tvořil jen příkop přes prašnou cestu uprostřed polí.
               
Ochotný pradědeček každého převedl, avšak nikdy si nevzal žádnou odměnu, přestože mu nenabízeli málo. Jeho dobré skutky se ale stávaly čím dál tím nebezpečnější. Díky jeho skromnosti na něj naštěstí nebyly žádné důkazy, nicméně policie o něm věděla. Rozhodl se tedy vcelku náhle rodinu přestěhovat zpět do Příložan, kde ji čekal opět začátek od nuly. Bratr František skončil v jáchymovských dolech, z nichž se již nevrátil. Jeho rodina se přestěhovala do města a jediné, co zatím nespolklo JZD, byl „vejměnek“ po mrtvé matce, ze kterého šla před lety rodina za lepším.
               
Důvod, jenž byl pro pradědečka pomyslnou poslední kapkou a způsobil chvatné přestěhování, jsem se nedověděla. Své tajemství si vzal s sebou do hrobu. Děda se domnívá, že mu snad bylo nabídnuto, aby se stal konfidentem. V době těsně před odchodem už byl také v katastru jako vlastník domu v Hluboké napsán jakýsi Novák. Ostatně Novákovi tam bydlí i dnes.
               
Ať už to bylo jakkoli, Antonín s Marií nakonec v Příložanech vychovali dva syny a ten mladší, můj prastrýc, hospodaří v Příložanech dodnes.