Rosení 07/2015 - měsíčník Centra RoSa

Eva Vitamvásová 13:19 0 komentářů

Rozhovor s psychoterapeutkou PhDr. Jiřinou Prekopovou, Anketa - nejhezčí prázdniny, Tvorba Aktiv klubu - jazykové hry, SeniorSen herce Martina Myšičky.

SeniorSen Martina Myšičky
 
Věřím, že čím je člověk starší, může svůj život více vědomě ovlivnit a tím pádem má i za to, jak jej prožije, větší zodpovědnost.  Jednoduše řečeno sklízí plody toho, co sám zasel.
     
Já si představuji, že budu nadále žít v rodině. Děti, vnoučata, pevný vztah s mojí ženou... to je velké zázemí.
Doufám, že budu stále v rozumné míře pracovat. Herecké povolání má tu výhodu, že pokud mi bude zdraví alespoň trochu sloužit, budu moci hrát v divadle, ve filmu či v rozhlase i ve vysokém věku - tedy úměrně svým silám. S tím souvisí i to, že se budu muset udržovat v kondici. Budu snad mít také více času na to dopřát si více klidu v ústraní. Možná budu něco psát. Ať už třeba divadelní hry, nebo si jen tak zapisovat nějaké svoje úvahy.

Za Prahou máme zahradu, kam si jezdím odpočinout od města. Pracuju na zahradě a nebo někdy něco kutím v dílně. A ta fyzická práce, i když se k ní musím někdy přemáhat, je pro mne nakonec psychická relaxace..Letos mám nový objev - včely! Už kolem nich kroužím dlouho, ale bál jsem se. Díky jednomu skvělému včelaři, který mne i mojí ženu Báru zaučuje, nás  včelaření vtáhlo a už jsme si pořídili dva úly. Je mi ale jasné, že jsme teprve na začátku.
           
Možná by mne v budoucnu bavilo pracovat na DAMU se studenty, a to nejen proto, že asi jednou budu chtít něco předat dál těm mladším, ale určitě se rád nechám od nich nakazit jejich entuziasmem, čerstvým pohledem na divadlo a na svět.
 
V tomto roce jsme se také se ženou Bárou rozhodli, že budeme podporovat organizaci Cesta domů. (Organizace, která poskytuje odbornou péči umírajícím lidem a jejich blízkým, kteří o ně pečují.) Již jsem četl texty při otevření (neboli křtu) nové knihy Divný brach strach, kterou stvořila Martina Špinková, zakladatelka organizace. Smrt a odcházení je v naší době tabuizované téma. Rád bych se tomuto strachu postavil čelem. To však neznamená nějaký nihilismus, naopak, při vědomí omezenosti délky života bych ho rád naplnil. Ne až někdy jednou... ale teď a tady!
 
Každý věk má svoje pro a proti. Ale já věřím a doufám, že život stářím vrcholí, v jistém smyslu graduje. Představuji si, že v tomoto věku už není tak důležitá kariéra nebo peníze či hromadění majetku. Síl sice ubývá, ale otevírají se jiné světy - třeba hlubší a kvalitnější, které mladý člověk ještě nedocení, v každodenním shonu nevidí a nevnímá.

Dokument