Rosení 08/2015 - měsíčník Centra RoSa

Eva Vitamvásová 13:30 0 komentářů

Rozhor s paní Danuší, která vypráví o svém otci - pilotovi britského letectva, Fotoreportáž z módní přehlídky seniorů, Anketa - vzpomínky na srpen 1968, SeniorSen Lenky Termerové a Marthy Issové, Tvorba Aktiv klubu

Jaké jsou Vaše vzpomínky na srpen 1968? V Rezidenci RoSa jsme si vyprávěli o neslavné okupaci:

Paní E., 89 let: 
My jsme nebyli v republice. Byli jsme v Chorvatsku u moře. I s dětmi - bylo jim tehdy deset a jedenáct let. Vůbec jsme nepočítali s tím, že bychom se už nevrátili. Tam nás zastihla ta zpráva o okupaci z rádia. Pak za námi přišli moji příbuzní, kteří v Chorvatsku žijí a říkali nám, že se všichni Češi mají dostavit do Boriku - to byl kemp v Zadaru. A že tam můžeme být ubytováni i se stravou a bez peněz. V kempu bylo hodně Čechů, asi tak dvě stě. Spousta z nich říkala, že už se domů nevrátí. A rozhodovali se, kam půjdou. Můj muž řekl: “My půjdeme do Švýcarska. Švýcarsko je neutrální.” Tak jsme jeli do Lublaně na švýcarský konzulát, kde byla veliká fronta. Poradili nám, ať jedeme přes Rakousko - na každém nádraží byl Červený kříž. Místo, kde jsme mohli přespat a kde nám dali jídlo i benzín na cestu. Nakonec jsme dorazili do kantonu Sankt Gallén (starší český název je Svatý Havel). Tam se nám moc líbilo a tak jsme tam zůstali. Můj muž se přihlásil na stavbu a já jsem šla pro začátek do zahradnictví. Po deseti letech jsme dostali švýcarské občanství.

(Invaze měla za následek emigraci přibližně 300 000 lidí z republiky, 70 000 okamžitě po invazi.)
Dokument