Rok 1989, Cestování

Jméno Příjmení 12:30 0 komentářů

Studentka Gymnázia Jana Keplera, Tereza Navarová, zpracovala generační zpověď z roku 1989 na téma Cestování.

Nějak bych chtěla začít, takže asi začnu tou nejjednodušší otázkou. Jak probíhalo cestovaní před revolucí?
Do zahraničí jsi mohla cestovat, když jsi dostala pas. Pas každý nedostal, i když většina lidí ho měla. Ale i když si měla pas, tak to neznamenalo, že si mohla cestovat kamkoli do zahraničí.
Ty jsi měl pas?
Já jsem pas měl, avšak to neznamenalo jako dnes, že jsem mohal kamkoliv vycestovat. Abys mohla cestovat jinam než do tzv. socialistických států, tak jsi musela mít ještě speciální policejní dovolení, kterému se říkalo výjezdní doložka. Bez této výjezdní doložky ses dostala jenom asi do deseti zemí světa. A do některých z těch deseti ses nedostala jenom na ten pas, ale musels mít ještě pozvání nebo jet na organizovaný zájezd.
Od koho?
Pozvání jsi mohla mít od nějaké organizace, která tam byla v té socialistické zemi nebo od nějakého příbuzného či známého.
A zlepšovalo se to do toho 89. Roku? Nebo to bylo až přímo od 17. Listopadu lepší?
Ten systém byl stejnej, ale dá se říct, že bylo míň lidí, kterým ten komunistickej systém zabraňoval vlastnit pas. Takže vlastně 99% žadatelů mohlo mít pas. Přesto i to jedno procento lidí, které ten pas nikdy nedostalo, je nesmysl. Protože nikomu bezúhonnému přeci nemůžeš zakázat cestovat.
Do toho zbytku světa, do těch zbývajících 150 nebo 180 zemí světa jsi mohla cestovat jen se speciálním povolením, s tou výjezdní doložkou. Abys o tu výjezdní doložku vůbec mohla žádat, tak jsi zase musela mít pozvání, od nějakého příbuzného nebo organizace v té zemi, kam jsi jela. Nebo jsi musela dostat tzv. devizový příslib, což už ve svém názvu byla hloupost, protože jsi nežádala o devizy, ale o to, aby ti dali valuty. Deviza je to, co máš na účtu a valuta je hotovost.  A tam ta naděje na to, abys to vůbec dostala, ten devizový příslib, byla třeba 1 ku 20, takže z dvaceti žadatelů to dostal jeden. Ale nebylo to jakože dvacet lidí žádalo každej rok a pokaždý to dostal někdo jinej, ale  tam zase záleželo na tom,  jaký jsi měla konexe, v jakém si byla postavení, a pak jsi dostala ten devizový příslib, a potom teprve jsi mohla zažádat o tu výjezdní doložku, takže někdo dostával devizovej příslib obrok a někdo nikdy. Ale abys mohla zažádat o výjezdní doložku, tak jsi nemusela mít jenom ten devizový příslib a žádost o výjezdní doložku, ale tu žádost o tu výjezdní doložku jsi musela mít potvrzenou od zaměstnavatele nebo od školy. Abys dostala souhlas školy, tak jsi to musela mít ještě potvrzený třemi nebo čtyřmi organizacemi na tý škole, kterýma jsi nemusela být členem. Takže ti to museli odsouhlasit Svazáci, tj. svaz socialistické mládeže, komunisti, tj. KSČ, ale ty jsi tam nebyla členem, a přesto ti to museli odsouhlasit tyto organizace.

Jak to ti to odsouhlasili, když tě vůbec neznali?
Dali ti podpis a razítko, že souhlasí s tím, aby ti ta škola ten výjezd povolila. Oni tě sledovali, to byl tak Velkej Bratr, že tě stále sledoval. A potom jsi musela mít od vedoucího učitele ročníku, vedoucího učitele skupiny, děkanátu, atd. Takže jsi musela dostat třeba 3 až 5 razítek na to, abys dostala to jedno razítko na to, abys mohla zažádat o tu jednu policejní výjezdní doložku. A když jsi žádala o tu výjezdní doložku u těch policajtů, tak ti policajt i zkoumali, jestli nemáš v zahraničí někoho, kdo je nepřítelem státu, někoho, u koho bys mohla zůstat, nemluvila jsi někdy v minulosti o tom, že bys emigrovala do zahraničí, nemáš někoho v ČS, kdo by byl nepřítelem státu, a teprve když jsi splnila všechna tato kritéria, tak potom ti policajti rozhodovali na základě právě těchto faktů a politickej kritérií. A když jsi dostala tuhle výjezdní doložku, tak jsi měla termín, ve kterým jsi mohla odjet a opustit ČS  na určitej počet dnů. A když jsi to překročila, tak ses dopustila přestupku a příště už ti tu výjezdní doložku nedali.
Ty jsi byl součástí některý z těch organizací?
Já jsem byl členem Socialistického svazu mládeže, protože bez toho znám málo lidí, který by vystudovali VŠ.

A vaši..?

Moji rodiče nebyli členem ničeho. Přesto jsem dostal svůj první devizový příslib v říjnu roku 1989. Vlastně můj biologický otec byl do roku 1969 v Komunistický straně a následně neprošel u ‚prověrek‘, protože nesouhlasil s okupací sovětských vojsk. Kromě toho, že jsme nemohli cestovat, tak on navíc třeba nemohl dělat práci, kterou dělal do té doby.
Když jsi dostala tyhle všechny dokumenty, tak sis zabalila, dostala jsi nějaký peníze, ale ty ti většinou nestačili na tu cestu, protože jsi dostala asi 20 dolarů na den, což je v současnosti asi 50 dolarů a pokud jsi chtěla třeba víc cestovat nebo si něco koupit, tak sis musela ty peníze obstarat jinde načerno. K tomu sloužili tzv. veksláci, což byli většinou lidi napojení na policii, kteří donášeli policajtům, donášeli na cizince i na Čechy a policajti tak tolerovali, že nezákonně vyměňovali peníze. Tyhle lidi ti vyměnili peníze v kurzu, že za měsíční plat, za který ses tady třeba i uživila, si dostala jen 100 dolarů, takže si měsíc vydělávala, abys dostala 100 dolarů. Ten kurz se ale měnil.

Tys ty peníze sháněl od veksláků, nebo jinak?

Nebo jsi mohla mít druhou variantu, že jsi ty peníze dostala od někoho v zahraničí, příbuznýho, známýho, atd. Ale to bylo až koncem 80. let. Já jsem třeba měl to štěstí, že mi jeden můj známý peníze poslal, respektive složil při návštěvě v bance. Takže jsem roku 88 mohl na tyhle složený peníze vycestovat do zahraničí. Vyzvedl jsem si je a žádal jsem už jen o výjezdní doložku. Takže tu jednu žádost jsem měl jakoby z krku. Jenže když jsi dorazila na ty hranice, tak se celníci, kteří nesledovali drogy, zbraně, jestli převážíš cizince, apod. Ale sledovali především to, jestli si tam nevezeš nějaký peníze navíc, aby ti je zabavili, jestli nevezeš nějaký dokumenty, na kterých by tě usvědčili, že necestuješ na dovolenou, ale že tam chceš zůstat na stálo a zpátky sledovali, jestli náhodou nevezeš nějaký dopisy od někoho někomu, kdo nebyl po vůli režimu, nebo dokonce nějakou protistátní literaturu. Od někoho, kdo byl na seznamu nepovolených autorů ČS. Než jsi vycestovala, tak jsi stála frontu na hranicích, protože každýho skoro prohlíželi, co veze a jestli neveze něco, co jim není po vůli.