Rok 1939

15. březen 1939.
 
Bublina  samostatnosti   zmrzačeného  Československa  praskla 15. března 1939. Nemocný Hácha „státní“ president pod drogami, za pohrůžek zničení národa podepsal žádost Čechů o ochranu  Říše. Součastně s přispěním  Hitlera byl vyhlášen Slovenský „Štát“ Hácha jako  dlouholetý soudce nejvyššího soudu a tuhý  byrokrat, který prožil v monarchii Rakouska – Uherska  větší čas života, než v republice, musel vědět, že tento akt, ke kterému byl donucen, je protiústavní a že nemá ve společnosti, která ctí právo od samého počátku platnosti. Bohužel taková společnost v Evropě nebyla a tak „ protektorát“ strávila bez protestu, ačkoli signatáři mnichovské dohody se zavázali garantovat integritu okraje republiky.
15. března 1939 bylo příšerné počasí, které se  k  aktu, který následoval  po podpisu žádosti o ochranu Adolfu Hitlerovi dobře hodil. Všemi směry se do zbytku státu valily kolony německých vojsk. Někde přišlo k přestřelce. V kasárnách byli jen nováčci – chlapci, kteří se, snad jako první vojáci republiky narodili již za její existence. Odpor byl naprosto nesmyslný, protože byl bez jakéhokoli efektu.

Probuzení toho dne bylo hrozné. V chumelenici sněhu s deštěm jeli před kolonami motocyklisté, následováni nákladními otevřenými auty s pěchotou. Nebylo těžkých zdraní, ani pancéřové vozy. Naprostá jistota kapitulace překvapovala i urážela. Wermacht obsadil v  Hostivici Sokolovnu a  místní kasárna. Ještě ten večer hlásil velitel posádky, že někdo střílel po stráži a že vezme rukojmí, bude-li se to opakovat. Spíše to byly velkém oči v tom pekelném počasí. Druhý den bylo krásně.  ( v  Unhošti byly odstraňovány závěje sněhu, přes které se do Unhoště nedostali).

Na letiště přilétala Luftwafe. Kromě Lufthanzy tu civilní provoz zcela ustal. Vzdor vtipkování o  „plechovém cirkusu“ jsme museli uznat, že letecký a automobilový park nesnesl srovnání s tím, co měla naše armáda.  Zvláště letadla převyšovala i obdobné typy pozdějších spojenců.

Zatím se v ulicích Prahy  i  jinde odehrávaly scény, které i přes slzy v očích byly k smíchu. Němečtí vojáci bloudili  ulicemi a vyhledávali  řeznické a uzenářské krámy, cukrárny, plnili restaurace od prostých hospod  po Savarin,od hospůdek na Malé Straně  až po Pelikána. Dostali od fýrera a nejen oni, královský dar. Zatímco ve směnárnách ještě včera byla marka za sedm korun, oni ji podle nařízení měnili za korun deset!
 
                                                                                                                                                                                       Stejskalová, Pergl