Rodnému kraji

Jan Kratochvíl 09:40 0 komentářů

Báseň, ve které autor vzdává dík svému rodnému kraji.

Rodnému kraji                                                     
 
Má radost odtud pramení                                                 
tam z lesů v údolích                                                         
tam z bílých stavení                                   
na kraji polí osetých                                   
                                                       
Pramení z dětských očí                                                          
ve kterých blýská smích
z rovin a zelených strání                   
kde za svítání                                            
třpytí se v teplém slunci                    
pavoučí sítě         
        
Má radost                                                                        
čistá je jak dítě                        
které k nebi ručky zvedá          
je prudká jako bystřina            
ke které se z břehů                  
sklánějí větve stromů
Tam můj život začínal
tam chci jednou přijít zpátky domů
 
 
Za všechnu lásku                                                          
za všechnu něhu                               
kterou mi rodný kraj věnoval                      
chci mu vzdát svůj dík
i kdybych sám  musel jít ještě dál
 

 
Má radost odtud pramení                                                  z vážných tichých kopců                                                 
a z lučin rozkvetlých                                  
která nesou stopy mého mládí
 
Tam jsem byl poutem lásky připoután
a byť bych zůstal někdy v světě sám
vím
má krajina
žije a dýchá
voní láskou a prací
a k ní
jak do hnízda se vrací
má touha
    můj sen
    má přání

 
Má radost odtud prameníNosím ji v srdci
jak matčino požehnání
jak žhoucí
věčné znamení                                                                                               
 


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.