Rodina mé prababičky a babičky

RNDr. Jiří Bárta 19:19 0 komentářů

Letos oslavujeme 100 let od vzniku samostatného Československa a Národní kronika k tomuto významnému jubileu vyhlásila novou soutěž, tentokráte o nejstarší vzpomínku, která je přímo podložená historickou rodinnou fotografií. Jelikož už není možné nalézt přímého pamětníka, od něhož by mohl současník jeho dávnou vzpomínku nahrát na video či audiozáznam, nezbývá, než ji vyhledat z písemného záznamu, např. z rodinné kroniky, kterou pro budoucí generace kdysi založil osvícený předek.

Měl jsem to velké štěstí, že jsem i já zdědil po svém dědečkovi Josefu Bártovi kroniku, ve které zachytil z vyprávění svých rodičů a prarodičů životní příběhy nejen svých předků (nejstarší datum narození 25. 12. 1788), ale také vlastní početné rodiny, z níž vzešel také můj otec Lumír Bárta. Od něj jsem se dověděl již od svého dětství mnoho vzpomínek na jeho rodiče i na osm sourozenců, z nichž pět zemřelo před mým narozením a poznal jsem je pouze díky dochovalým fotografiím a obsáhlé rodinné kronice, kterou jsem v r. 1985, coby nemladší vnuk jejího zakladatele, převzal a dodnes naplňuji příběhy jeho četných potomků.
Pro Národní kroniku jsem z mnoha rodinných fotografií vybral pouze čtyři z nich, ke kterým se vážou vzpomínky na mou prababičku, babičku, dědečka, tatínka a jeho sourozence, a to ještě z období před vznikem našeho  samostatného státu.
Začnu popisem mých dávných předků, kteří jsou zachyceni na nejstarší rodinné fotografii z r. 1889, a napíšu o třech z nich alespoň několik řádků. V dalších příspěvcích uvedu další tři fotky z let 1904, 1908 a 1914, které budou přirozeným pokračováním prvních vzpomínek na mé nejstarší předky.
Tuto první fotku popsal autenticky kronikář vlastní rukou a tím mi ulehčil vyhledat v jeho kronice o všech lidech na ní ty nejzákladnější informace.

V horní řadě zleva:
Josef Moravec (1854 - 1920) - rolník ve Stěbořicích u Opavy, Theodor Prasek , učitel v Janonicích u Opavy, MUDr. Jan Moravec (1860 - 1900) - lékař a starosta v Klimkovicích, Petr Moravec (1862 - 1936) - rolník ve Stěbořicích, Josef Mocek - malorolník ve Stěbořicích, jeho choť Ludvika Mocková, roz. Moravcová (1858 - 1928)                                                       

V dolní řadě zleva:       
Marie Moravcová, choť Josefa Moravce, Františka Prasková, roz. Moravcová, Františka Moravcová, roz. Heinová (1832 - 1906) -  manželka Antonína Moravce (1825 - 1881) - rolníka ve Stěbořicích a moje prababička, Leopoldina Moravcová (1873 - 1953) - moje babička a pozdější choť Josefa Bárty (1869 - 1965) - mého dědečka a zakladatele kroniky. 

Vzpomínka  na mou prababičku Františku Moravcovou:    
Byla dcerou Františka Heina, sedláka ve Vávrovicích č. 60 u Opavy a jeho manželky, roz. Firleyové z Jaktaře. Ve svatební smlouvě jejího dědečka Petra Heina z doby císařovny Marie Terezie je ale uvedeno jméno Hajný. 
Poprvé se vdala za Františka Moravce  r. 1854 a narodilo se jim v průběhu let 1854 - 1862 pět dětí (Josef, Kateřina,Ludvika,Jan a Petr) Po smrti prvního manžela se vdala podruhé za jeho bratra Antonína, s nímž měla dvě děti  - Františku a Leopoldinu (mou babičku).
Bohužel také její druhé manželství, které bylo velice spořádané a idylické, předčasně skončilo krutou smrtí manžela v jeho 56 letech (podlehl těžkému zranění od svého koně, který ho přitiskl ke zdi stáje). Celá starost 49 leté vdovy o 7 dětí a velký statek ve Stěbořicích nyní spočívala na jejích bedrech. Moje prababička se potřetí již nevdala, ač se o ni ucházelo ženichů a s velkým sebezapřením, rozvahou a vytrvalostí se věnovala řízením hospodářství a výchově svých dětí. Dokázala i udržet  na studiích lékařské fakulty v Praze svého syna Jana, který se stal v r. 1892 lékařem v Klimkovicích a pro velkou oblíbenost mezi občany byl zvolen v r. 1894 starostou této obce. Také její ostatní děti zůstaly hodné a později splácely obětavost své maminky vděčností a láskou. Avšak v podzimku jejího života ji stihly ještě další dvě těžké rány - nejdříve v roce 1900 předčasně zemřel její syn Jan a v r. 1906 i její dcera Kateřina. V témže roce usmířena se svým osudem zesnula klidně 31. října i moje prababička.                             

Vzpomínka na mou babičku Leopoldinu Bártovou - Moravcovou:
Můj dědeček Josef Bárta učil jako podučitel v pětitřídní škole v Klimkovicích a v roce 1893 poznal sestru klimkovického starosty MUDr. Jana Moravce Leopoldinu, která zde žila společně se svým svobodným bratrem. Po ustavení nadučitelem na dvojtřídní škole v sousední Porubě (kde hospodařil na statku jeho otec Ignác Bárta) požádal svou Poldýnku o ruku a 11. 4. 1894 byla svatba. Uvedu zde jen krátký úryvek z rodinné kroniky o mé babičce: "...Byla mně věrnou, oddanou ženou, pečlivou a starostlivou, aby náš domov byl sídlem radosti a spokojenosti. Milující žena, rozumná, rychlá v rozhodování, pořádná, čistotná a laskavá ku všem. Mimo vlastní domácnost měla na starosti i čištění celé školní budovy, v jejíž části jsme v 1. patře bydleli..."