Rekreace před listopadem 1989 a po něm

Matěj Rendla 09:38 0 komentářů

Zamyšlení Matěje z Open Gate v Babicích. 

Rekreace před listopadem 1989

Na fotografii je moje maminka Jana Rendlová v době, kdy jí bylo 6 let, tedy v létě roku 1977. Snímek je pořízen v kempu v Jesenici u Rakovníka. Tam moje maminka trávila letní prázdniny na pionýrském táboře, který pořádala její maminka a moje babička Marie Minaříková. V té době bylo pro děti téměř nepředstavitelné trávit prázdniny u moře, nanejvýš tak ve východním Německu nebo v Bulharsku, ale pouze pokud tam podniky, ve kterých jejich rodiče pracovali, měly rekreační zařízení. A tak většina dětí své prázdniny trávila na táborech, které v té době byly mezi dětmi i rodiči velmi oblíbené. Také proto, že trávit prázdniny s ostatními dětmi je přece jenom poněkud zábavnějších, než být doma s pracujícími rodiči. A rodiče si také mohli zaslouženě odpočinout od svých miláčků. Tím, že děti jezdily na tábory se svými učiteli a vedoucími, které rodiče znali, tak ani nemuseli mít obavy o jejich bezpečnost. S rozvojem dopravy, větším finančním zabezpečením, otevřením hranic a větší dostupností ubytovacích zařízení se dnes stále méně setkáváme s tím, že by děti jezdily na dlouhodobé tábory. Stále častěji tráví své prázdniny s rodiči, nebo na příměstských táborech,  aby se nemusely vzdát komfortu bydlení doma.


… a po něm

Na fotografii jsem já, Matěj Rendla. V době pořízení tohoto snímku mi bylo šest a tři čtvrtě roku. Byl pořízen o prázdninách v roce 2007, když jsem byl rodiči na Kanárských ostrovech, konkrétně na ostrově Tenerife. Ty jsou součástí Španělského království. V dnešní době většina lidí považuje za téměř běžné cestovat o prázdninách do vzdálených turistických destinací. Úroveň ubytování a stravování několikanásobně převyšuje standardy z totalitního režimu. Za totalitního režimu bylo naprosto běžné vozit s sebou na dovolenou konzervy a ostatní zásoby jídla. V dnešní době ovšem lidé většinou dávají přednost takovým ubytovacím zařízením, kde se dá zároveň stravovat. Lidé si tak mohou odpočinout i od povinností souvisejících s přípravou jídla. Jídlo už vozí jen v případech, že jedou kempovat. Já osobně na tábory také nejezdím. Respektive, na táboře jsem byl jednou a upřímně řečeno, stačilo mi to.
V tomto asi přece jenom nejsem jako moje maminka a úplně si nelibuji ve spaní pod stanem. To ovšem souvisí i s tím, jakou nám změna režimu přinesla nevýhodu. Lidé jsou stále méně a méně společenští a stává se, že lidé na hotelu bydlí celý týden vedle sebe a jsou schopni za celou dobu se ani nepozdravit.


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.