Recitace

Moje babička mi již několikrát vyprávěla krátký, ale zajímavý příběh z období své školní docházky.

Babička Marie se narodila v roce 1943 v Olešnici na Vysočině, kde také začala navštěvovat základní školu. Už si přesně nepamatuje kdy, ale zhruba mezi třetí a pátou třídou, tedy v na začátku padesátých let, se jí přihodila v podstatě zcela nevinná věc, která ale dává příležitost proniknout do tehdejšího prostředí a nálad.

Tedy někdy na prvním stupni základní školy přišla do třídy paní učitelka a řekla dětem, že někdo z nich bude mít příležitost recitovat báseň v místním rozhlase a že paní učitelka vybere, kdo z dětí to bude. Po krátkém zvažování vybrala právě Marušku. Ta z toho měla radost, protože ji recitování bavilo a byla hrdá, že paní učitelka vybrala právě ji. Tak se tedy vydala s paní učitelkou recitovat básničku do místního rozhlasu a po výkonu, na který byla náležitě pyšná se vydala domů.

K jejímu překvapení, ale nikdo doma žádnou radost neměl, ba naopak. Všichni doma byli rozhněvaní a maminka jí nakonec ještě vyhubovala. Tenkrát Marie vůbec nerozuměla, proč se nikomu doma nelíbilo, že v rozhlase recitovala báseň začínající verši: „Vůdce lidu Kim Ir-sen, uskutečnil dávný sen..“