Průšvihy na vojně

Pavel Ševčík 23:02 0 komentářů

Průšvihů jsme za ta dvě léta služby nadělali dost! Na některé se vzpomíná s úsměvem, z jiných ještě dnes mrazí v zádech.

Průšvihy na vojně.

Ještě, když jsem byl u druhé skupiny na stojánce - těsně před Vánocemi 1964 – poslali mazáci před koncem pracovní doby na ubytovnu jednoho bažanta, aby zatopil. Abychom přišli na „barák“ a bylo už pěkně teploučko. Byl to v civilu zámečník – jmenoval se Novák (na křestní jméno si už nepamatuji). Při zatápění mu však vlhké dřevo nechtělo hořet, tak do kamen přilil z plechovky benzín – výbuch jako při atomovce! Dva vedlejší pokoje zdemolované, povalené boční zdi a všude černé saze. Kluk měl popáleniny po celém těle, z opasku a hadrů mu zbyl kolem pasu jen škvarek. Po pár dnech v nemocnici zemřel. Když jsme přišli ze stojánky na ubytovnu, už bylo vlastně po všem – naše pokoje zapečetěné, kontráši vyšetřovali jak bylo možné, že na ubytovně byla uskladněna hořlavina, kdo ji přinesl, kdo o tom věděl, kdo kluka poslal na ubytovnu před koncem pracovní doby, …

My měli Vánoce zkažené – ve světnicích už byly vánoční stromky přistrojené, dárky připravené – ale do světnic jsme nesměli. Přestěhovali nás do vedlejšího baráku – na světnici nebylo pomalu k hnutí. Postele jsme měli po třech nad sebou, uzounké mezery mezi nimi. A do toho nám hned po svátcích pískli „cvičný bojový poplach“!
 

Můj první průšvih v kanceláři

Každý den po zaměstnání jsme zapisovali hlášení o bojeschopnosti letové techniky do zvláštní knihy. Zápis zkontroloval major Dvořák a pak jsme knihu odnášeli na řídící věž, odtud se hlášení posílalo dálnopisem na armádu do Brna. Jednou se nám to nějak nepodařilo odeslat a druhý den ráno byl velký průšvih – z Brna přišla hláška, že náš pluk je neschopný boje, protože nepřišlo hlášení! Velitel pluku řádil jako tajfun.

 

Pohlednice

Už od začátku výcviku jsme byli několikrát upozorněni, že musíme zachovávat „vojenské tajemství“ - nikomu cizímu, ani svým blízkým v rodině neprozradit, kde sloužíme (uvádět jen číslo útvaru), u jaké jsme zbraně, kolik je na letišti letadel a jaké je tam zabezpečení. Ani to, co jsme měli k obědu, či k večeři – to vše by prý posloužilo nepříteli!

Jednou při ranním nástupu velké haló – v poště připravené k odeslání byla nalezena pohlednice s obrázkem budovy civilních aerolinek Mošnov – a v koutku fotky bylo vidět kousek vojenské budovy technického oddělení (TOPu). Odesílatel tam udělal šipku s popiskou: „Zde pracuji“ - tudíž vyzrazení vojenského tajemství, jako vystřižené! Náčelník kapitán Přibyl hrozil kontrášema a hledal se původce – podle zpětné adresy na čumkartě to bylo stejně zřejmé od počátku. Jako odstrašující příklad to zapůsobilo dostatečně – my jsme si mysleli svoje o vygumovaných hlavách. Zahraniční specialisté měli lepší informace o naší vojenské technice, než my, obyčejní záklaďáci.

 

 

Piešťany.

Oslavu dvacátého výročí osvobození jsme měli zajišťovat z letiště v Piešťanech. Nad hlavním městem Slovenska Bratislavou měl být proveden velkorysý průlet našich nejmodernějších stíhaček s následným zvukovým efektem – dvacet hromových ran způsobených letadly při překročení nadzvukové rychlosti letu. Přesunuli jsme se do Piešťan a připravovali s místním útvarem parádu. Zabydleli jsme se v jejich kasárnách – přestože jsme byli zvyklí na naše mošnovské dřevěné baráky, byli jsme dost překvapeni, že tady měli v novějších zděných ubytovnách ještě turecké záchody.

Hned v prvním dni nácviku však o sebe dva Migy „škrtly“ při přistávacím manévru – oba piloti zahynuli. Jedno letadlo spadlo mimo město, ale druhé to zapíchlo na okraj Piešťan do skladu stavebních hmot. Z letiště jsme viděli stoupající mrak prachu jako při atomovém výbuchu. Smrt dvou pilotů a ztráta dvou letadel neměla na pokračování nácviku oslavy téměř žádný vliv – z Mošnova se přelétlo s dalšími dvěmi stroji a doplnil se stav pilotů. V době nácviku jsme my, záklaďáci neměli nárok na vycházky – přesto se do kasáren dostala zpráva, že v tom skladu stavebních hmot dlouho hledali skladníka, který tam měl zrovna být, a málem ho tedy považovali za mrtvého. Ale jak se brzy ukázalo, místo na pracovišti byl v hospodě. A když se dozvěděl, že mu na sklad spadnul eroplán, opil se jako klokan z radosti, že unikl zubaté!

 

 




Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.