ČLÁNKY AUTORA
Dopis z USA roku 1998Rakouští úředníciVelikonoceDědeček ZábranskýZemědělství po roce 1989 Třetí a poslední město v mém životěKamarád Karel BočekZmatek nad zmatek, kdo se v tom může vyznatKouřim - město mého dětstvíJe listopad 1989Josef Brousek - celokožená vazba Z válečných dopisůSignál 1968Na studiích v PrazeTak se čas pomalu dokulil k roku 1968Šefčík 19683. Nemoce - operace2. Nemoce – operace1. Nemoce – operace3. Ze zápisků J. Pergla.2. Ze zápisků J. Pergla.1. Ze zápisků J. Pergla.Kaldoun1. máj v roce 1961MUDr. Josef Daníček Protistranická kampaň sílíPřes dva kontinenty, po sedmi mořích.Bály - plesyPřed osmdesáti létyMilánekRod Karplesů - Karsů na zámku v Unhošti1887 založen Sokol v UnhoštiO církviOmnipol a AnglieNejvětší letadlo světaZemský ráj to na pohledZačátek rokuPsí sádloNepřestávám žasnout J.P.Rodokmen Slánských z Unhošťska.Omnipol 1Zážitky z válkyDomov důchodcůProfesor ŠolínRecept na dobré vdolky s rozvařenými jablkyBabička Kytková a její rodyŘemeslaJak se vyšetřovaloRod KarpelesůPadesátá létaHaváriePokus o historickou studii našeho pomýleníStalo se v jednom městěTaké nepůjdete k volbám?Jak se volil tajemník obce - r. 1970Trempská osada RujanaTrempink v roce 1930 blízko UnhoštěVojna v padesátých létechPrvní máj v roce 1914 v KyškovicíchMVDr. Antonín Šnobl – zvěrolékařVzpomínky na staré časyLetecký provozZ činnosti 11. Stlp v ChebuProfesor ŠolínGenerál PateraVagony bez kolejí, nouzová obydlí v Unhošti3. Pokračování. Pokus o studii našeho pomýleníToníkStanovisko k německé otázceJaro v UnhoštiRybníky dílo lidských rukouChvála léta, chvála domova, chvála životaZemědělství v UnhoštiExekutor v roce 1924- 1940.Trdlo makovéPrvní světováVzpomínka na květen 1945Tenkrát v pětačtyřicátémJiný světAni gram uranu.Dubček r.1968 Jak to bylo v Moskvě.Pokus o historickou studii našeho pomýleníKonec armády2. Pokus o historickou studii. Profesor Hajn2. Pokus o historickou studii.Vyrůstal jsem ve vsiŽivé snyPřišla za mnou vnučka.Slavnost 500 let bitvy u LipanVzpomínky na rok 1968.Dopis ŠrámkoviMarketing - polovina 19 století.Viděli jsme prvně letadlo nad Unhoští, Jaromír Šmíd vzpomíná r.1916PRIMAÚryvek z novin Motorletu, rok 1968 - 1970.Karel SlánskýKantořiČeské vdolkyKAPLIČKY DO HÁJKUČEŠI ŽIJÍ V PRAZEROK NA VSIRozhlas po drátě

Profesor Šolín

Naďa Malá 13:11 0 komentářů

Profesor Šolín byl úplně jiný. Patřil sice také k partě flamendrů, ale byl daleko uzavřenější. Narodil se 5 .6. 1896 byl tedy mladší než Hajn, ale nepůsobil tak. Jeho vystupování bylo od impulzivního Hajna na rozdíl velice uměřené, ač vlídné. Měl asistenta ing. Gorbatova, který přišel do Prahy s rodiči a pamatoval se na vzlet Ilja Murovce konstruktéra Igora Sikorského v Petrohradu. To muselo být před říjnem 1917, protože pak už byl v Praze.

Profesor Šolín byl úplně jiný.Patřil sice také k partě flamendrů , ale byl daleko uzavřenější. Narodil se  5 .6. 1896 byl tedy mladší než Hajn, ale nepůsobil tak. Jeho  vystupování  bylo  od impulzivního Hajna na rozdíl velice uměřené, ač vlídné. Měl asistenta  ing. Gorbatova, který přišel do Prahy s rodiči a pamatoval se na  vzlet Ilja  Murovce  konstruktéra  Igora Sikorského v  Petrohradu. To muselo být před  říjnem  1917, protože pak už byl   v Praze. Jestli mu tedy bylo  v  roce 1917 sedm, byl jen o pár  mladší než Šolín. Za celou dobu se nenaučil pořádně česky. Za nic neřekl, máme ale u nás, dokonce říkal, u nas radača. Asi neměl šanci postupovat, měl přítelkyni, dceru generála, legionáře, napůl Rusku. Prostořeký Hajn  o ní říkal, že je to taková lepší  ku..a. Druhý asistent jen o málo starší než my, byl ing. Daněk také  s předky průmyslníky. To byl takový  efébský jinoch. Ale palice. Napsal knihu o nýtování v letecké výrobě je to encyklopedie tohoto oboru. Vždy pečlivě oblečený uhlazený, ale ne šosák, žádnou legraci nezkazil.

Benjamínkem mezi profesory byl katedr Dr. Tech/  / to byl Hajn také/ Rudolf Pešek. Vyzařovala z něho důstojnost. Narodil se  7.4. 1905. Měl také obstarožního asistenta, ing. Hirše. Sekretářka katedry byla  vysoká urostlá krasavice Soňa. Když šli spolu na oběd do Černého pivovaru vedle techniky , každý se za nimi ohlédl. Jestli  s ní něco pan profesor měl, není mi známo. Další člen sestavy byl už vzpomenutý tiskař. Hirš se naučil v Americe létat s helikoptérou a věčně se přeli s pilotem Jančou, jestli je lepší škola anglická kde se naučil pilotovat helikoptéru Janča, nebo americká jejíž absolventem byl  Hirš. Janča  se  trochu zbytečně zabil s prototypem Praga HC /2, když se utrhla zadní vrtulka. Skočil  asi z 50m a padák se neotevřel. Otáčející se  vrtulník přistál bez pohromy bez pilota.

Externě přednášeli na letectví i jiní odborníci. Ing.Cimburek z Motorletu, s nímž jsem pak byl v častém zvyku ve fabrice,  vedoucí zkušeben již za Waltra (tedy Kumpery), kapitán Kočka, přístrojař, Dr. Jerie, motorář, ing. Věk dříve Werner, ředitel letiště Ruzyně, otec spolužáka  Vráti. Již zmíněný ing .Waysser ze státní letecké správy a další  s nimiž jsem se potom setkával.

Dr. Pešek svého času byl velikého opovržení u konzervativních profesorů. Byl totiž  propagátorem  kosmonautiky, kdy zdánlivě nebyl  tento obor hodný pozoru a výplod  fantazie. Jaké to muselo být pro něho zadostiučinění, když se ještě dožil návštěvy člověka na měsíci. Aby si ještě renomé pošpatnil, stal se horlivým vyznavačem snah o navázání kořalku s mimozemskými civilizacemi! Dokonce byl vášnivým členem mezinárodní společnosti s tímto cílem, slyšel jsem jejich  rozhovor  s  reportérem rozhlasu, kde Pešek zapáleně hovoří o práci  charakteristickým způsobem. Mluvil totiž  kulometným  způsobem, ale neřekl o mnoho víc, než kdyby byl mluvil pomalu, každou větu opakoval třikrát, takže to vyšlo stejno.  Pamatuji  se,  co o Peškovi říkal profesor Primus, u kterého jsem dělal štaci z mechanické technologie. To se mu to fantazíruje, když nikdo neviděl  o čem mluví, já když napíšu knihu a něco tam nesedí, řeknou to je vůl. Ovšem Primus byl obávaný rypák, kterého se každý bál.  Vzal jsem si jeho předmět úmyslně, protože jsem věděl, že to ocení. Nedovedl nadržovat, ale choval se ke mně velice přátelsky, i kafe,  jedno první v životni jeho sekretářka uvařila. Dopadl jsem u něho lépe než u Hajna., protože ti kluci co jsem s nimi byl zkoušený, mne kopali dio kotníku, abych moc nemluvil, abych nezvedal laťku. Hajn potom říkal, co to s vámi bylo? Já mu ukázal nohu, byla opravdu krvavá. Tak mu nalejte  pravil, a Jirka Nožička odkudsi vytáhl flašku s francouzským koňakem. Říkal jsem, že je to pro mne pocta. Že to beru za celý ročník. Na to Hajn , hele, on  chlastá  za ročník, nalejte mu ještě jednu. Pilo se z velkých tlustých zkumavek, kterým zdravotníci říkají nemýlím-li se vanýli. Ty slouží k uchovávání odebraného vzorku stolice.

Jinak jsem se snažil během posledních let studia, kdy jsem byl už ženatý, sehnat práci při studiu. Hlavní podporu jsem měl od rodičů a ovšem od manželky. Nevím, ale domnívám se, že to byla pozdější příčina rozmíšek, protože po dobu studia jsem přirozeně v rodině hrál druhé housle. Když jsem se potom postavil na vlastní nohy, vedlo to ke sporům.

Ještě během studia jsem nastoupil do Motorletu a tím, že po  promoci  tam  budu pokračovat.  Pracoval jsem v  kontrole  nářadovny  a  byla to praxe k nezaplacení. Poznával jsem prostředí, lidí a vedení. Věděl jsem jak se ke komu chovat, zkrátka když jsem potom přišel do konstrukce, už mi nikdo nemohl čůrat na botičky, jak se to  dálo  mnoha  novopečeným inženýrům, kterým se kdekdo ve fabrice snaží dokázat, jak jsou blbí.

Šok přišel po promoci. Místo do Motorletu, jsem dostal umístěnku do hutního závodu v Mníšku. Na škole se mnou nechtěl nikdo bavit, až na  ministerstvu  strojírenství, prostě  umístěnku  roztrhali a bylo.

Definitivním   pracovním  poměrem se mnoho nevyřešilo. Jednak plat jaký mi  nabídli  byl  hanebně nízký, jednak mně čekala vojna. Alespoň  vyšlo  to, že jsem narukoval k letectvu, takže  mi  ztráta nepřipadala tak veliká. Už na shromaždišti jsem zjistil, že stejné určení  má  spousta  známých, ze školy tak z  aeroklubu. Následovala dlouhá cesta, která skončila v Kežmaroku. Odtud nás převezli do Levoči, po nějaké době opět do Kežmaroku. V  Levoči jsme  zažili  kromě  oblbujícího  pořadového výcviku spousty bláta a mlhy. Také jeden malér při očkování proti tetanu. Bůh ví, čím se stalo, že večer po očkování, kdy jsme měli domluvený hokejový zápas s místním gymnáziem, všichni jsme ztuhli tak, že nás oblékali do uniforem a dováželi do kasáren. Světnice se proměnila v marodku a bylo tři dny po výcviku. Byla  to  reakce  na  injekci protitetanové vakcíny. Kdo  měl na tom zásluhu jsme se nikdy  nedozvěděli.  Trpěli tím všichni očkovaní, ale nejvíce jsme  to odnesl i my , co jsme po očkování  se při volejbalu nejvíce pohybovali. Po dvou týdnech, které jsme trávili více na bramborové brigádě, než na cvičáku, nás poslali do Kežmaroku. Tam už nás rozdělili. Někteří  šli do školy pro   rosničkáře,  jiní do  řadové školy pro velící důstojníky. Část do poddůstojnických škol. My jsme byli určeni pro školu leteckých mechaniků. Ta sídlila v Liptovském Mikuláši. Dříve ale bylo nutno sníst asi 50 prasat, které přece nenecháme  proti  - letadlovcům, kteří nás měli vystřídat. Denně byly rezance  (řízky), které ale Slováci – kuchaři neuměli připravit., takže po sloupnutí  housky se mohly znovu obalit. Až to namíchlo Vladimíra Vokálka, nejstaršího z nás a vyhnal   kuchaře  od plotny a v rámci služby v kuchyni vařil sám. To už jsme byli v Kežmaroku úplně sami, jen z důstojníky.
                                                                                                                                                                                                                Ing.Jiří Pergl