Příběh od oceánu

Jméno Příjmení 09:33 0 komentářů

Tak jsem se konečně dočkala a přešla z věku produktivního do věku seniorského 55+.Ne, že by mě to naplňovalo velkou radostí-kladů tohoto věku je už přece jenom míň – ale jeden přibyl a toho se snažím využít co nejvíc. 

V katalozích cestovních kanceláří jsou zařazeny finančně dostupné pobyty do mnoha zemí Evropy pro seniory 55+. A tak jsme již poznali pobřeží několika moří, ale ještě nikdy jsme nepobývali  přímo u žádného oceánu. Proto jsme předloni s našimi stejně starými přáteli zasedli nad prospekty a zvolili cestu na Madeiru. Byli jsme již u různých moří, ale u Atlantického oceánu budeme poprvé. A Madeira, ta  je  Atlantikem omývána ze všech stran. Ostrov věčných květů, čistoty a vůní, tepla a krásných přírodních scenérií nás nezklamal. Výlety po malém ostrově nám zkracovaly čas a týdenní pobyt se blížil ke konci. Nechtělo se nám s manželem opustit krásný apartmán s výhledem na oceán, rozloučit se s jejich kuchyní a každodenními ochutnávkami všemožných ryb, denním koupáním a vším tím, co ke spokojenému pobytu patří. Poslední večer jsme zasvětili sklízení a balení neskutečného množství dárků a věcí potřebných i nepotřebných, použitého i nepoužitého oblečení, které se nám muselo vejít do dvou kufrů. V této chvíli nastupuji se svým chaotickým přístupem k balení já. Podávám jednotlivé věci a prstem ukazuji, kam by se v kufru mohly vejít. Manželova celoživotní preciznost dostává i v těchto chvílích zelenou-on vše přesně ukládá úplně jinam, než myslím já. „ Do čeho zabalíme těch pět lahví vína, co jsme koupili?“ zeptala jsem se. „Nejlepší bude tvoje noční košile a mé pyžamo, obojí se nejlíp hodí“ zněla odpověď. „A to budeme spát nazí?“ pomyslela jsem si, ale dál nerozvíjela, protože v 55+ se už nad tímto nepřemýšlí. Po nekonečně dlouhé době jsme postavili přeplněné kufry ke stolu. Doklady, peněženku, časopis na cestu domů a vše, co ještě zbylo, jsem naházela do kabely, tu pohodila ke kufrům a šla se na terasu rozloučit s burácejícím oceánem. „Jdu spát, až se budeš vracet, nezapomeň zamknout dveře z terasy do pokoje“ zavolal na mě manžel. „To víš, že jó, on někdo bude asi tak chtít zkoumat prosklené dveře do pokoje ve třetím patře nad jídelnou,“ pomyslela jsem si v duchu. Když jsem ukončila kochání se na nekonečnou pláň vody s burácivým příbojem vln, provedla jsem noční očistu a také ulehla.  Manžel pochrupoval a já nemohla usnout. Přece jen jsem nebyla zvyklá spát jen tak pod prostěradlem a přemýšlení nad návratovou cestou domů bylo silnější než spánek. Konečně jsem po půlnoci usnula. Jen jednou jsem se probudila, to když se hlučně vraceli známí z noční vycházky, ale spánek už byl silnější než bdění. Po delší chvíli, zpětně musím říct ve čtyři hodiny ráno, jsem se probrala se snění znovu. Tentokrát mě probudil nepříjemný pocit, někde cvakla klika, tiché otevírání dveří, šoupání po podlaze. A dlouhé ticho. Vstala jsem a šla se podívat do velkého obývacího pokoje. „Proč jsou dveře na terasu otevřené, když jsem je zavírala?“ pomyslela jsem si a potichu k nim našlapovala. V tom se přede mnou zpoza křesla vymrštila postava mladého kluka, který se pár skoky dostal ke dveřím a zmizel na terase. Já v tom okamžiku začala ječet: „Ty hajzle jeden křivej,  pomoc zloděj…“.Vůbec jsem si při tom ječení neuvědomila, že jsem nahá, že s rozpuštěnými vlasy a svou prostorově výraznou postavou  vůbec nevypadám jako mořská víla. Na vedlejších terasách se začala rozsvěcovat světla a na chodbičce za mnou se objevil manžel, který mě šel zachraňovat v domnění, že mě postihl infarkt. Každý jsme se rychle oblekli do trik připravených na druhý den a šli se sousedy probrat situaci. Ve vedlejším apartmánu se ztratil z kabelky mobil, v dalším z kapsy košile peníze. Mrštný madeirský mladý zloděj se dostal po okapové rouře až do třetího poschodí, aby zkontroloval bdělost českých turistů. Nám stačil jen prošacovat oblečení připravené na cestu domů a mě připravil o hlas. Celých dalších čtrnáct dní jsem jen sípala. Nevím, jestli to bylo jen tím křikem, kterým jsem zloděje vyprovázela při útěku, nebo vypitým studeným šampaňským, které jsme při poslední snídani dostali v nabídce a kterým jsem povzbuzovala své namožené hlasivky. Ráno přivolaní policisté nemohli pochopit, že by se v místním klidném hotelu mohl objevit zloděj. A tak naše první setkání a oceánem bylo okořeněno touto příhodou, která díky našemu seniorskému slabému spánku dopadla pro nás dobře a v poznávání nových pobřeží moří a oceánů nás  neodradila.