PRÁZDNINOVÉ ZÁŽITKY . .

Marie Ženatova 13:28 0 komentářů

Tato vzpomínka se udála více než před 15 roky.. V krásném prázdninovém týdnu jsem měla narozeniny a vnoučata mi vlastnoručně vyrobila čepici s nápisem GENERÁL.. A tak máme doma přímo vojnu, kde "prý" já jsem generálem, vnučka prvním důstojníkem, vnuk druhým důstojníkem a nejmladší prostým vojínem. Má generálská čepice je sice krásná, ale často spadne, takže se ze mne stává kuchařka, chůva, pradlenka, uklízečka, kamarádka, ale především trpělivá, laskavá a nejvíc opatrná babička..

A jak začíná u nás ráno? Cvičíme jógu. V červnu jsem si dopřála jeden týden křesťanské jógy v Jaroměřicích u Jevíčka s vynikající vedoucí, kde jsme nejen tři hodiny denně cvičili, ale i hodinu meditovali a všechno měli prostoupeno duchovními zážitky. Každý večer jsme zakončili bohoslužbou v přilehlém poutním místě Kalvárii.. Takže s dětmi každé ráno cvičíme jógu a začínáme pozdravem slunci, malou rozcvičkou, děti se v rámci svých možností zklidní. Pak se krátce pomodlíme a prosíme Boha o pomoc do dalšího dne, abychom ho mohli prožít v radosti, lásce a hlavně bez velkých úrazů.. Každý den jiné dítě vyslovuje svou prosbičku, i večer děkujeme za uplynulý den. A pak už nás čeká dopoledne na zahradě, kde se živíme ovocem, které si natrháme - máme višně, meruňky, rybíz, angrešt, zeleninu, namixovaný tvaroh, děti lezou po stromech, po žebřících, já trnu aby nikdo nespadl - cvičí na zahradě, dovádějí ve vaničce, oběd už vaříme spolu, dopřáváme si stále hodně zeleniny - jen na večeři občas opékáme makrely, párek nebo topinku s česnekem.. A děti si samotné vymyslely desatero, které se snaží dodržovat: .. Nepsát po zdech, Nekřičet, Neběhat do ložnice, Nedělat nepořádek, Pomáhat babičce, Nebít se vzájemně, Neházet po sobě hračkami, Nezapínat video, Nerušit dospělé při povídání, Uklízet po sobě věci.. Usmívám se těmto zákazům, ale jsem ráda, že se dodržují. My si dopřáváme i dvě hodiny na koupališti, jen nejstarší vnučka umí plavat, takže ostatní jen v malé vodě, děti jezdí i na kolech, tříkolkách, hrají si, stavíme stan ze sít na prosívání písku, dek a polštářů, vyprávíme si, čteme, píšeme pohlednice celé rodině.. Děti u nás končí a já padám skutečným vyčerpáním. Nejstarší vnučka odjíždí na skautský tábor, jeden vnuk odjíždí na Vranovskou přehradu s rodiči a druhého vnuka si bere druhá babička.. A já si ovazuji nohu, začala mi bolet křečová žíla a začínám relaxovat.. Čtu ne noviny, ale stariny - se zpožděním alespoň něco, s dětmi na to nebyl čas, čtu časopisy, uklízím a dostávám pohledy od vnoučat a přeji jim vše dobré, aby měly nové zážitky a já sama jsem v čistém uklizeném domě, dívám se na vyžehlené hraničky dětského oblečení, které čeká až zase přijedou.. A já cítím po několika dnech, že noha je dobrá, vyřizuji všechno co je potřeba a druhý volný týden odjíždím sama ke své mamince do nedaleké vesnice.. Je jí přes osmdesát let, má kozu a několik slepiček. A zde relaxuji tím, že vezmu srp a chodím s ní na trávu, suším seno, chodím ke slepičkám, relaxuji při práci na zahradě při trhání rybízu a angreštu.. A dívám se na svou čilou maminku, která celý život jen manuálně pracovala, ale jedla velmi střídmě. Její strava je prostá - kozí mléko, kozí tvaroh a sýr, který si sama vyrábí, brambory, ovoce, zeleniny, upečené koláče, málo masa.. Neříkají jí nic bolesti kolen , kyčlí , bolesti hlavy, krku, deprese, nikdy necvičila, její životní styl je typicky venkovský pracovitý člověk s každodenní návštěvou bohoslužby a hřbitova. Není ani závislá na televizi, dívá se jen občas a říká: "To mě stači ve čtvrtek večir, to néni mša svatá, je ráno a tak mám na televizo čas. Ale to se nemosi vidět každé deň, mě to stači jednó za tédeň a so spokojená. Nic mě nehoteče," říká svým krásným horáckým nářečím.. A já pokorně skláním hlavu před její pracovitostí, pomohu ji víc vygruntovat a odjíždím zpět do svého bydliště. Zde vím, že zase přijedou děti.. ..Dívám se na stromy, u kterých už nejsou žebříky ani ovoce - jablíčka jsou ještě nezralá.. ..Říkám - Díky Bohu, v srpnu už se stromů nemohou spadnout, takže je o jedno nebezpečí méně. Mám nachystaná jádra z meruněk na vytloukání - děti tomu říkají "mandličky" .- vím, že to není moc zdravé, ale všichni budou mít kladívka a budou si samy rozbíjet pecičky.. A zase mám obavy, aby se náhodou nepotloukly.. Ale jsem ráda, že mám malé děti, vím, že mi odrostou a pak už třeba budu mít víc času pro sebe.. Ale když si vzpomenu na svou maminku, její pracovitost a zdraví, tak vím, že tyto prázdniny s dětmi, i když vyčerpávající ale plné lásky - byly pro mne tou nejzdravější relaxací.. Mám zatržen v kalendáři citát, ke kterému se často obracím: "Raduj se z každé radosti, protože každá radost přichází od Boha.. ..Raduj se z každé bolesti, protože každá bolest vede k Bohu.. A na závěr musím poděkovat své mamince za sílu, kterou u ní čerpám do svých dalších dní.. A jak je to dnes? ..Maminku už 6 let navštěvuji jen na hřbitově a na prázdniny mám zase jiná menší vnoučata a s nimi prožívám jejich nové radosti a nové nápady.. .. A za tuto možnost dávat babičkovskou lásku dětem a při tom i relaxovat jsem všem moc a moc vděčná..


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.