Prázdninové zážitky

Marie Ženatova 14:44 3 komentáře

Až dnes jsem si ve Vašich aktualitách našla, že vyhlašujete novou soutěž a to: Prázdninové zážitky... A protože jsem se narodila v roce 1946 velmi ráda si na svoje prázdniny vzpomenu a trochu srovnám s prázdninami našich třech dětí a také devíti vnoučat, které se našim dětem narodily...

My děti, narozené po válce jsme neměli většinou dětství moc jednoduché, v naší podhorské vesnici na Drahanské vrchovině byla bída ještě větší než kdekoli jinde - říkávalo se o našem chudobém kraji - sázíš brambory a vyroste ti kamení...
Takže naše dětství v té době bylo hlavně ve veliké pomoci rodičům a to jak během roku, tak i o prázdninách. Většina rodin měla u nás nějaké pole - někdo víc, někdo méně, ale všichni je poctivě obdělávali...

Jako první obrázek ukazuji naši pátou třídu ve škole v Protivanově v roce l957. V zimě se topilo v kamnech, začátek vyučovací hodiny se ohlašoval kravským zvonečkem, kterým vždy služba proběhla schody ve stařičké budově. WC byly ve dvoře a pochopitelně jenom suché, ve třídě bylo umyvadlo s vodou, která se každé ráno vyměnila za čistou. Ale přesto jsme do této stařičké školy chodili všichni moc a moc rádi, obzvláště já - byla jsem nadaná, učit jsem se nemusela - vždyť jsem neměla ani kde, úkoly jsem vždy psala ráno ve škole - doma bylo při výměře téměř 18 ha půdy a mnoha dobytku neustále moc práce a já byla nejstarší ze sourozenců, takže práce jsem měla ve svém dětském věku až nad hlavu. Takže školní docházka to byl pro mne přímo ráj - chodila jsem si do školy odpočívat. A i když si mne rodiče velmi často nechávali doma na pomoc na poli, tak jako ostatní rodiče jiné děti - tak proto jsem tak moc ráda hned jak to šlo zase běžela do školy. No a na prázdniny jsem se těšila nebo ne?

Vždy jsem si na konci školního roku donesla starší učebnice do další třídy - ve chvíli volna jsem si je pročetla /hlavně na WC - aby mne nikdo neviděl, že čtu/ a jinak byla zase práce - hlavně na poli, dokonce jsem už od 5. třídy jezdila s naším klidnějším koněm a malým povozem, obracela a shrnovala seno - tatínek jezdil s druhým koněm při polních pracích...
Takže moje první prázdniny byly u tety a to v milé vesničce Borová v mých 13 letech - tam byl můj ráj, který jsem nikdy nepoznala. Jejich zahradou protékal potůček, na kterém jsem s menšími bratranci jezdila na vaně, hráli jsme si na kouzelné zahradě, dokonce jsem se tam poprve houpala na houpačce a houpacím koně, chodili jsme všichni s tetou na houby, jedla jsem pro mne nezvyklá jídla - byly to pro mne nezapomenutelné dny, jezdili jsme i na návštěvy ke známým, kde jsem poznala i nové kamarádky...

Doma jsme jen občas v neděli chodili s rodiči a bratry do přírody i to byly hezké zážitky, v mých 14 letech se mi narodil třetí bratříček, takže jsem byla i dost chůva... V okolí jsem měla samé mladší kluky s kterými jsem kamarádila a dováděla jako kluk, když k nim přijely na návštěvu sestřenice tak jsem s nimi hodně hrála školky přes švihadlo, školku s míčem, skákacího panáka...
Měli jsme v polích 20 stromů třešní, po kterých jsem celé léto lezla a trhala třešně na zavařování ve stromech, moje babička trhala na žebříku a maminka ta to hlavně zavařovala a z malých ptaček, které jsem také trhala se vyráběly trnky - to bylo stromů a v lesích bylo tolik a tolik lesních jahod, malin, borůvek, kuřátek a ostatních hub - stihla jsem toho v prázdniny skutečně hodně...
Byla jsem stále mezi dětmi jako jejich vedoucí, vedla i Jiskřičky na škole, mojí touhou bylo stát se učitelkou. Jenže našich 18 ha polí a chození do náboženství způsobilo, že má přihláška i přes velmi dobrý prospěch byla shozena ze stolu a já se dostala jen na zemědělské učiliště - internátní školu a pak už na čtyřletou ekonomiku zemědělství - to jsem byla stále už jen na internátních školách...

A internátní školy byly pro mne zase tím krásným rájem - učit jsem se moc nemusela, měla moc kamarádek, i tam jsem vedla kroužky menších dětí - prostě ráj, kde jsem zase mohla hodně odpočívat...
Pochopitelně na učilišti jsme měli jen jeden týden školu, druhý týden praxi - vstávali ve 4 hodiny ráno, chodili dojit do kravína krávy, čistit chlévy, krmit zvířat, jezdili jsme překopávat kompost a dělali i meliorce, tak jako všech polní práce. Na 4leté ekonomické škole byla také praxe, ale už to nebyla tak veliká dřina...

I zde přikládám fotečky z bezstarostného života na internátní škole. po maturitě, která byla v roce 1965 jsme jeli všechny holky z našeho pokoje cvičit do Prahy na Strahov - byly jsme poprve v Praze a užili si to tam, jak krásného cvičení tak kulturních zážitků - třeba v Lucerně jsme viděli na vlastní oči a slyšeli naše mladé přední zpěváky...

Když jsem se vdala a odstěhovala se do města, kde jsme si sami s manželem vlastními rukami postavili menší domek tak se svými třemi dětmi jsem hodně jezdívala k rodičům na vesnici, ale byli jsme i dvakrát letecky v Bulharsku u moře - všechny naše děti závodně plavaly, jezdívali jsme každé prázdniny vždy alespoň týden všichni společně někam na dovolenou, aby si dětí užil i manžel - bývala to hodně Brněnská a Vranovská přehrada, Jeseníky - manželův podnik tam všude měl rekreační zařízení i v Bulharsku - takže to bylo pro nás velmi levné - takže prázdniny se svými dětmi jsem si už hodně užívala...
No a s vnoučaty - to už byla nádhera - to už bylo i několikrát Bibione v Itálii, Petříkov v Jeseníkách - to bylo s těmi staršími a teď když už jsem vdova tak víc jsem jezdila s menšími vnoučátky na kolách, chodíme na procházky, na pěší výlety i delší, děti dovádí i na zahradě - lezou po stromech a trhají i ovoce...

Ale teď už vnoučata nemám tak často, takže mám víc času na psaní i vzpomínky - což je moc dobře.
Ale ještě musím napsat, že můj úplně první výlet s babičkou a dědečkem byl v mých 5 letech a to k jejich ženatému synu - poprve jsem jela vlakem a byla několik dní v cizím prostředí  - bylo to také nádherné, ale bylo to v zimě, tak jsem fotečky z této doby nechtěla přikládat...

Vždy když jsem svým starším vnoučatům vyprávěla svoje zážitky z dětství - /nejstarší vnučka už měla před 14 dny druhou promoci na právnické fakultě, ale je už 4 roky zaměstnaná a studovala dálkově/ - tak mi nejdříve říkala, že jsem žila v době mamutů...?

Teď když už je starší tak mi říká, jaký jsem měla pestrý život...
A já jsem moc ráda, že jsem žila a prožila své dětství a mládí v době, kdy jsem se nemusela dívat neustále do chytrého telefonu, tabletu, počítače nebo obrazovky televize...
Protože my jsme jednak tyto vymoženosti vůbec neměli a tak byla naší velikou obrazovkou příroda, kde jsme byli neustále a chodili domů s roztrhanými tepláky, odřenými koleny a lokty - měli hodně kamarádů...
V té době nikdo nezamykal dveře, nikdo se nikoho nebál, mohli jsme jít všude a byli vítáni - tak jako zase jiné děti mohly jít k mým rodičům...

A znalosti o přírodě jsme měli veliké, byli jsme obratní, mrštní, šplhali po stromech jako veverky, neměli jsme oranžová hřiště s cvičebními prvky - naší velikou tělocvičnou byly hlavně lesy a celá naše vesnice, v které jsme žili i s menším obyčejným hřištěm...
A já proto moc a moc děkuji Vám, že jste vyhlásili toto téma a já si mohla trochu a od srdce zavzpomínat na svoje prázdniny...

PS. Nedostala jsem do Prázdninových zážitků všechny fotečky, které jsem si nachystala, tak je nahraji ještě do dalšího malého článečku...





Komentáře
Naďa Malá
Milá neznámá, ráda jsem přečetla Váš článek že života. Neměla jsem prarodiče ani z jedné strany, byli po smrti. Byla válka, bída o jídlo, vše zakázáno. Ale ano,dětství, deset let v Kouřimi bylo, hezkých. * 1925.Váš článek vyvolává vzpomínky.
1.9.2018 21:11:40

Marie Ženatova
Libuško moc děkuji za milá slova. Když bude nějaká akce Národní kroniky tak se určitě ráda zúčastním a moc ráda se uvidím se všemi známými...
20.7.2018 5:42:13

Libuše Münsterová
Maruško, moc hezky napsané, početla jsem si.Fotografie krásně dokreslují tu dobu.Přeji hezké dny, a třeba se uvidíme zase na nějaké akci Národní kroniky.
17.7.2018 21:37:46