Práci s dětmi jsem vnímala jako poslání......

Květa Pokorná 09:06 0 komentářů

Dětská bezprostřednost, upřímnost mi stále chybí,zejména v mém seniorském věku,..... Děti se mi staly pohonem v životě, mojí živou vodou. Z tohoto prostého důvodu se věnuji dětské literární tvorbě, ilustracím pro ně určeným,.....

"Tak se měj a užívej si to,...",špitám si s Jarčou, jednou z mých nejmilejších spolužaček. Při stisku rukou orosené oči se setkávají.
"Gaudeámus igitur.." zní slavnostně vyzdobenou síní pedagogické školy v Kroměříži.

Ještě s mokrým maturitním vysvědčením vyběhnu z budovy.
Před ní čeká máma s kyticí poupat růží světle zelenkavé barvy.
"Máš volno, jdi..", dodá. Obě miluji.
Společně ruku v ruce mně doprovází do nové etapy "života".
Je červen roku 1962.

Letmá vzpomínka mi proběhne před očima.
Před osmi léty s nepříjemnou nemocí upoutána tři měsíce na domácí lůžko.Každé dopoledne jsem z něj u okna očekávala procházející děti
předškolního věku kroměřížským náměstím, do blízké Podzámecké zahrady

Vzpomínka se nyní stala skutečností, splněným snem po dobu čtyřiceti let.
Práce s dětmi se mi stala posláním.
Ještě dnes, v seniorském věku miluji přirozený pohled dítěte, jeho smích, křik, projevenou radost, někdy i pláč.Každodenní rytmus pracovního dne
s nimi mi zůstal i do dnešního dne.
Při pedagogické činnosti jsem si každodenně podávala ruku s dětskou
pr'ozou, poezií, rozvíjela jejich vnímání krátkých povídek, pohádek,
básniček,  říkadel, jejich samstatného vyprávění S oblibou sledovaly děj
při mojí barevné kresbě na tabuli...
Ve volných ranních hrách dle zájmu pak kresliy postavičky, pomocí špejlí
a lepidla jim pomáhaly k pohybu. Malovaná krabice plná takto vyrobených zvířátek, postaviček, stromů, kytiček, broučků, motýlů,...........
sloužila jako improvizované divadélko. Střídáním herců, diváků hravou
formou jim poskytovalo počátky společenského chování.
Ani v jednom případě jsem se nesetkala s třídou bez piana, dětských
hudebních nástrojů / ozvučnými dřívky,trianglem,rumbakoulemi.../.
Zpěv s pohyby za doprovodu hudebního nástroje nám poskytoval
radost, pohodu, stejně jako rytmizující slovíčka, posléze i poslech jednoduchých dětských skladbiček.

V té době internet neexistoval, slůvko "kopírka", neznámé..Nelenila jsem.
Dvacet grafických listů ve stejném provedení nečinilo potíže. Děti se v jejich různorodosti seznamovaly s prostorovou, barevnou, početní,....
představivostí.

Malba a kresba?
Byla výchozí realitou získaných poznatků, představ a pocitů.
Při výtvarném projevu jsem vycházela z dětského čmárání. Jednalo se
o uvolnění ruky, správného držení tužky, pastelky,... Motivační cviky
rozvíjely myšlení, cit, barevnost, jenž se vyjadřoval postupně v konkretizaci, fantazii v kresbě a malbě.
Střídáním velikosti formátů dávalo dítěti uplatnění své, naprosto bez-
prostřední představy. Já jiu milovala!
Tak vznikaly dílka kolektivní, individuální s využitím různých výtvarných
technik,....
Těmito jsme se představily veřejnosti výstavou v Měst. kulturním středisku
v Adamově roku 1988 pod názvem "Povídání se sluníčkem ".

A příroda? Nám byla dobrou mámou. Využívaly jsme kouzla každého ročního období pozorováním, posloucháním i sběrem plodů, které
nabízela.
V pracovní výchově pak vyráběly předměty, kterými si děti doma zdobily své pokojíčky, kolektivními pracemi pak interiér školy.
Nejen nimi, také kresbami i malbou pod skly na stěnách tříd,  chodeb,
šaten.'Učastnily jsme se vyhlášených výtvarných  soutěží s velmi dobrými výsledky.Jen tak mimochodem vyhrály plavbu lodí za umístnění 1.místa.
Nebyl opomenut také kulturní život v obcích, při společných návštěvách dětských divadelních, hudebních představeních i výstavách obrazů s
dětskou tematikou. Zde se seznamovaly s výt. díly malířů,p.Z.Milera,
J.Trnky, J. Lady,....
Jediná záležitost mi činila potíže. Špatná výslovnost dětí.
Požádala jsem o doplnění kvalifikace, logopedickým studiem.Bylo mi
umožněno.
Závěrečnou prací, zkouškou, doplněno praxí u kvalifikovaného logopeda
byl potvrzen výkon u dětí předškolního věku.
Byla to práce zajímavá i když mnohdy nelehká. Ovšem přinášela ovoce!
S radostí jsem sledovala své malé klienty i s rodiči při různých besídkách
pro ně určených.


Závěrem nutno podotknout. Prošla jsem různými mateřskými školami.
Dvacetosm let jako učitelka, posléze dvanáct let ve funkci ředitelky
mateřské školy. V žádném případě se nesetkala s nedostatkem materiálu
ke hraní, vybavením hracích koutů ve třídách, špatně  vybavenými plochami k pobytu venku na zahradách, doplněných nejen kočárky,
panenkami, náčiním vhodným na pískovištích,plastickými kolečky,auty,
koloběžkami,trojkolkami, odrážedly, míči, švihadly,........hracími kouty.
Při pobytu dětí nejen ve třídách i na zahradách nebyl opomenut "pitný režim"

S lítostí jsem odcházela v roce 2000 do seniorského věku.Jelikož mi děti stále chybí, píši pro ně veršované pohádky, říkanky, hádanky,rozpočítadla
s vlastními ilustracemi. Mám za sebou několik výstav pro veřejnost  
s textilními hračkami "hajánkami", které jsem pro děti vyráběla k odpolednímu odpočinku.....pod různými názvy, např. "Vánoce s pejskem a kočičkou",,"Dětem",...apod.

Děti a jejich tvořivost jsou stále se mnou,...!
Staly se mi pohonem v životě, mojí živou vodou