Pozvánka na Pražský hrad

Josef Kverek 09:57 0 komentářů

Životní příběh Josefa Kverka

Je vidět, že veškeré modlitby a přímluvy za kohokoliv se nemíjí účinkem. Psal se rok 1998 a den 15.01., den, kdy jsem se zrovna narodil.  Neboť v prosinci minulého roku se nám dostal do kritického zdravotního stavu,ne tak starý tatínek a pomocí přímluv i modliteb za něj nemíjí účinkem.Neboť náš pán Ježíš začal okamžitě působit a jednat s jeho uzdravením. V benešovské nemocnici na JIP ho kolektiv lékařů a sester skrze Boží moudrosti z toho nejhoršího dostal a od jeho smrti dostal.Díky všem  tedy i na jihu Moravy za vytrvání modliteb za jeho uzdravení.

Jednoho krásného odpoledne těsně po obědě, kdy uléhám ke krátkému denním odpočinku, mne vyrušil telefon, a z jeho sluchátka se ozval milý ženský hlas a já jen poloprobuzen vnímaje jen pouhé oslovení a tedy kancelář prezidenta republiky. Hnedle jsem zbystřil a rychle si připravujíc blok s papírem, co se bude dít dále.Zpočátku jsem si myslel, že si  ze někdo dělá legraci.A proto jsem si ověřil, že kdo to volá?Ale znovu se ozvalo, co jsem předtím slyšel s tím, zda-li jsem Kverek Josef. Odpověděl jsem ,že ano.Pomalu mi diktovala termínovanou neplánovanou  schůzku s Kancléřem prezidenta republiky Václava Havla, s Ivanem Medkem. Termín schůzky mi akorát vycházel v den svých narozenin,tedy 15.01.Stejně jsem svoje narozeniny slavil velmi skromně.
Snažil jsem se opět se modlit našeho pána Ježiše, aby mi dal moudrost a sílu, jak zajistit dopravu do  Prahy a na koho se obrátit, protože jsem chodil za pomocí dvou francouzských holích. Vyšlo to jako z čistého nebe a objednal jsem si pracovní schůzku u pana starosty města Benešova u prahy, ing .Mojmíra Chromého. Velice ochotně mne přijal ve své kanceláři a já jsem mu vznesl, jaký mám problém.A věřte, že se ani nerozmýšlel dlouho a přislíbil mi tuto situaci vyřešit a vyšel mi vstříc.A mne spadl kámen ze srdce. Byl to také termín, kdy jsem byl již třetí den práce neschopen , protože jsem pracoval na Okresním úřadě v Benešově a musel jsem se ještě dovolit jeho pana přednostu Okú, pana Miroslava Rohela, který mne samozřejmě pustil a popřál mi hezké pořízení v Praze.
Nastal den D a já pomalu šel k městskému úřadu, kde jsem čekal na pana starostu, který objednal služební auto s řidičem.Byl to krásný zážitek.Pan starosta znal bohatou historii Prahy a tak mi všechno ochotně ukazova a vyprávěl mi k tomu i své zážitky s tím spojené. Autem jsme přijeli na třetí nádvoří Pražského hradu, kde jsme vystoupili, ale ještě před vjezdem na nádvoří jsme prošli kontrolou. Vše bylo v pořádku.měl jsem jakýsi strach a respekt. Zapsali jsme se do návštěvní knihy a s kontrolou našich občanských průkazů kontrola zavolala z recepce do prezidentské kanceláře, že jsme tady a sám pan kancléř si pro nás došel a jeli výtahem do patra. Nastalo slavnostní přijetí u pana Kancléře ,Ivana Medka, který nám objednal šampaňské víno a vzájemně jsme si popřáli i na moje narozeniny.tak to byli první a snad i poslední takhle prožít svoje narozeniny s blahopřáním z úst pana kancléře i pana starosty.je to můj neopakovatelný zážitek. Pan Kncléř chtěl vědět všechno mých aktivitách mezi zdravotně handicapovanými a v domě s pečovatelskou službou v Benešově, kde jsem byl takovým mluvčím za naše spolubydlící v DPS a panem starostou, Ing.Mojmírem Chromým, který mi a nám spoluobčanům velice pomáhal a byl nám příznivě nakloněn. Pan Kancléř měl již sice o mých aktivitách už předem k dispozici a byl již také předem dobře informován.tak že jsem mluvil velice pomalu,protože jsem se také musel učit dlouho mluvit, jelikož jsem jeden čas i problémy s mluvením. Musel jsem si hlasitě předčítat do mikrofonu a sám si to pouštět, abych se vyvaroval chyb. Ale zvládl jsem to, byť ne úplně.Také nás s panem starostou Kancléř provedl historickou částí prezidentské kanceláře i samotnou kancelář pana prezidenta s výstupem na slavný balkon na třetí nádvoří,  z kterého již hovořilo mnoho prezidentů předchůdců  k lidem.
Naše jednání s panem kancléřem bylo v duchu odškodněné minulostí, projevené úcty k mým předešlým  a tehdejším  mým humánním a humanitárním aktivitám jako sám zdravotně postižený i přes pomocí nadace Konta Bariéry až po současnost. Před volbu pana prezidenta Václava Havla jeho nadaci Olgy Havlové až ke komunální politice ve svém místě s panem starostou Benešova i mé další plány.Rozhovor se prolínal i s panem starostou a to na špičkové úrovni a na závěr  řekl, že se jistě opět setkáme  na podzim na půdě městského úřadu  u pana starosty.Pan kancléř nám oběma popřál, a že jsme vhodnými kandidáty pro komunální politiku. Přiznal také, že často jezdíval pan kancléř do Benešova a to v době,než-li odešel pracovat do exilu Radia svobodné Evropy. V současné době vyjádřil  svůj údiv nad tím, nad zcela nově tvořícím se městě Benešov, že rád přijímá návštěvu pana starosty do Benešova. A tak jsme se rozloučili a na třetím nádvoří pod balkonem nám již stále zaparkované služební autoa jeli směrem z prahy pln zážitků domů do Benešova.
Musím ale moc poděkovat panu starostovi, mojmíru Chromému,který mne takhle pomohl zajet na Pražský hrad a že jel se mnou.To je můj další celoživotní zážitek

Zpracoval :

Kverek Josef
Dům s pečovatelskou službou
Čechtice


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.