"Poznání,...."

Květa Pokorná 10:57 0 komentářů

Vzpomínky jsou jako vytisknuté vykřičníky. Mnohdy tě z nich pálí oči a cítíš silnou touhu po poznání. Prohlubují pokoru k lidem, za které již vyprávějí osoby jim blízké. Pak...tiše, bez velkých ovací rozžehneš plamen svíce, s jednou růží pohladíš studený kámen posledního rozloučení. Poděkují několika barevnými podzimními listy. A ty cítíš krůpěje rosy na tvářích.

Vracím se domů se smíšenými pocity, v nichž převládá smutek. Chci s nimi být na chvíli sama. U voňavého moku listuji v útlé knize"Válka ve vzpomínkách". Je plná lidských osudů různého věku, kde slovo "válka" odkrývá utrpení nejen jedinců, ale i celých rodin, zkázu města Kroměříže i vesniček v její blízkosti. Pro mnohé, kteří se postavili na odpor, to nejhorší "smrt".
Sborník je sestavený ze vzpomínek občanů Kroměřížska ředitelstvím městské knihovny a muzea v Kroměříži. Vydán byl při příležitosti 70. výročí od ukončení 2. světové války. 

Je něčím víc, než prostým shrnutím příspěvků. Je unikátním artefaktem uchovávajícím historickou paměť v její esenciální podobě. Hloubku hrůzných  pocitů podtrhuje skutečnost, že řada z nich pro mě nebyla neznámá.

Vracím se k jednomu z příspěvků "Vzpomínám na návrat do osvobozené Kroměříže" od prof. Ing. Zoe Klusákové - Svobodové, dcery armádního generála, poté prezidenta čsl. republiky. Během války se jako studentka kroměřížského gymnázia zapojila do odbojového hnutí. Před zatčením za spoluúčast na ukrývání parašutistů z výsadku S/1R se zachránily i s maminkou útěkem z Kroměříže. Po zbytek války se musely skrývat na různých místech. Osvobození prožily v obci Džbánice. Do Kroměříže se již vrátily bez jejího bratra Mirka. Jeho mladý život byl ukončen v Mathausenu. Osudy celé rodiny pokračují ve "Výňatcích vzpomínek" paní Vlasty Benešové - Stratilové, které popisuje její dcera Jaroslava Stratilová - Antošová.
Při pročítání čtenář zjišťuje návaznosti v hloubce utrpení několika rodin.
Obdivuhodné!

Nemůžu opomenout příběh "I já mám nač vzpomínat" od Doc. PhDr. Páleníčka. Kroměřížský rodák zde během války učil na obchodní akademii a také působil jako organizátor a režisér ochotnického divadelního a dramatického spolku pokrokového studenstva Milič. 
/Publikováno se svolením rodiny Ludvíka Páleníčka, uloženo v archivu Švabinského kruhu přátel výtvarného umění v Kroměříži/.
Hloubku útlé knížky umocňují i dobové fotografie. Válku jsem prožívala jako tříleté dítě. Moje "Vzpomínka na vojenské boty"
v tomto věku byla pro mne mementem s hořící zámeckou věží. Bydleli jsme v té době v Baťově domě na náměstí.
Veškeré události nejsou jen hluboce vryté do paměti, prožívám je v celém svém životě  dodnes. Plně souhlasím se slovy starosty města Kroměříže Mgr. Jaroslava Němce v závěru jeho úvodu, kde píše, cituji :
"Budu velmi rád, když si tato kniha najde své čtenáře a stane se s učebním materiálem pro naše děti a studenty na kroměřížských školách."

Dopíjím voňavý mok , odkládám pero,...listuji dál s pokorou a touhou po poznání.Vždyť jedinec bez něho neví, co
v životě ztrácí.
Vzácnou chvíli umocňuje melodie a zpěv Mariky Gombitové "Novembrové chryzantémy".
Děkuji a tisknu ruku těm, kteří se na vzniku knihy podíleli.
/Celé redakční radě : Šárce Kašpárkové, Markétě Mercové, Jitce Zezulové - za grafickou úpravu paní Ivetě Vondráčkové/.