POTŘEBA VYKROČIT UŽITEČNÝM SMĚREM

Ota Ulč 15:36 0 komentářů

Člen Českého PEN klubu Ota Ulč pro Národní kroniku SENSEN.

Teď již po dlouhou řadu let nás media zásobují zpravidla neveselými zprávami z Iráku a Afghánistánu. Mnohé zdroje nám závěrem před spaním servírují portréty prozatím nejposlednějších nešťastníků, jimž jejich život na tom kterém bojišti právě zhasl. Bez uvedení detajlů - pouze jméno, hodnost, druh služby - zpravidla armáda a marines čili námořní pěchota, méně často námořnictvo a letectvo, věk a poslední civilní adresa ze států od Alabamy po Wyoming. Občas čtyřicetiletý poddůstojník z povolání, před pár dny pohledná tvář devatenáctileté dívenky.
Ota Ulč
V současné době,  kdy povinně nikdo rukovat nemusí,  armádu dobrovolníků tvoří zhruba milion mužů a žen. Počet ztrát na životech je daleko menší  , snad jen desetiprocentní než v předchozí  válce ve Vietnamu, ale zásluhou vylepšené lékařské péče značně vzrůstá počet přeživších zraněných, zmrzačených,  s nejednou amputací. V mnohých případech víc než tělo, zasažena je  duše. Dočítám se, že v období 2002 až po začátek 2013,  víc než čtvrt milionu (261.998) veteránů ve vojenských nemocnicích je registrováno s diagnozou PTSD - Post-Traumatic Stress Disorder.  Odhadem postihuje až 40 procent všech veteránů po návratu z Iráku a Afghánistánu,. Bezkonfliktní neschopnost návratu do civilního života.  Nespavost, úzkosti, noční můry,
přemíra alkoholu, drogová závislost,  s následnými manželskými  konflikty a kolapsy.  Toť tedy úděl armádních dobrovolníků, tohoto jednoho procenta národa, se stoprocentním takovým břemenem. Nemohou překvapovat  jejich preference pro vzájemné porozumění ve vlastních řadách, druh přátelství, autentického kamarádství zřídka kdy postřehnutelného v jiných, válečným traumatem nezasažených kruzích.
Týdeník Time ve svém vydání  (vol.182, No.1, 2013) s titulkem HOW  SERVICE  CAN  SAVE  US  se věnoval této tématice, s níž započal už před šesti lety:  The Case for National  Service -  návrh na zavedení rok trvající celonárodní služby,  po ukončení povinné školní docházky (věk 18 až 28 roků).  Tehdy se idea neujala,  nyní v roce 2013  se začíná těšit přízni  v Aspen Institutu a jeho tzv.Franklin Projektu s předsedou generálem  Stanley McChrystalem (bývalý vrchní velitel v Afghánistánu, posléze uraženým Obamou odstraněný z funkce), ve spolupráci s osobnostmi kalibru jako Madeleine Albright a Condoleezza Rice). Záměrem je rozvinout aktivity v pěti směrech- školství, zdravotnictví, ekologie, chudoba  a reintegration veteránů zpět do civilního života.  Modelem  by  mohla být zkušenost s Corporation for National and Community Service, dohlížející na  výkony  organizací jako AmeriCorps, VISTA a Senior Corps, ty všechny se podílející  na projektech se společným cílem  "s malými náklady vyřešit velké problémy."
Zmíněná publikace Time se v podrobném pojednání věnuje  takovému záměru: Na Středním Západě veteráni kontaktovali organizaci jménem  Mission Continues. Započali   zvelebováním  Edgewood Children's Center ve St.Louis. Značných příležitostí se naskýtá po dopadu  přírodní nepohody. Například ony série  devastujících tornád v Oklahoma City, kdy živly řádily tak bizárním způsobem, že třeba vymrštily automobily s takovou vehemencí, že  se obtočily kolem stromů. O spoušť značně mohutnějšího rozsahu se postaral hurikán Sandy. Zdecimoval  pobřežní oblasti zejména států New Jersey a New Yorku, se škodami ve výši mnoha set miliard dolarů.
Nejen veteráni se pustili do práce, jíž ještě zůstává habaděj.  Výtečný způsob,  jak se zásluhou okolní katastrofy zbavovat  hanebných mohamedánských démonů.
Leckdo  připomíná zářný precedent   PEACE  CORPS Johna F. Kennedyho již víc, než před půl stoletím.
     -    -    -
Peace Corps,  tento vládní program dobrovolníků, započal v březnu 1961 a až do letošního roku 2013  se na něm podílelo  přes 210.000 převážně mladých lidí v  celkem 139 zemích. Časem přibývaly výjimky v podobě   značně letitých odvážlivců. Účel úsilí byl trojí: 1. technická pomoc všeho druhu, s mnoha úspěchy například v zemědělství. 2. pomáhat v cizích zemích  k porozumění americké kultury. 3. totéž opačným směrem, aby Američané porozuměli cizím kulturám.
Poprvé jsem měl příležitost se seznámit se skupinou asi šedesáti  takových idealistů na  ostrůvku Moen atolu Truk v Mikronésii. Ti se tam sjeli k seznámení  s novým koordinátorem pro dotyčnou oblast.  Velmi sympatický typ mládeže.  Bez arogance a fňukání,  jejich idealismus nekončil pouze jejich slovy,  proto se rozjeli  učit křováky abecedu, sázet mrkev, křížit slepice.
V průměru padesát procent uchazečů je odmítnuto a druhá půlka  jde na školení  v řeči a mravech vybrané či přidělené končiny. Po tříměsíčním přípravném tréningu podepisují dvouletou smlouvu a mohou  ji prodloužit nejvýš na pět roků. Prý se nezřídka stane , že navrátilci  reagují na západní  styl života tak, že se otočí a jsou zpátky do divočiny.
Dívky to nemají lehké.  Ono přeci jenom pro středostavovskou Američanku kadit někde pod chlebovníkem, bez papíru k dispozici, aby byla zcela nová životní zkušenost. Víc si ale stěžovaly, že domorodci  si na ně příliš dovolují a tak v některých oblastech ze tří dobrovolnic bývá jedna dezertérka. Počet příslušníků Peace Corpsu v Mikronésii jsem odhadoval na tři stovky  a občas docházelo ke komplikacím.  Slečna z Oregonu , došlo k jejímu oplodnění  primitivem  na otrově Yapu a s plodem uprchla domů přes Pacifik.  Yapan či Yapec se notně nakvasil, že to tak nenechá, zalarmoval náčelníky a hrozil mezinárodním incidentem.
V houfu jsem se pustil do rozprávky s pěknou dívčinou. "Já jsem z Dublonu," ukázala do tmy.
Odvětil jsem, že zrovna právě tam máme zítra namířeno..
"To je prima, pojedeme spolu. Ale hned ráno nemůžu, musím k soudu a mohlo by se to protáhnout."
"A copak jste provedla?" zvídal jsem.
"Znásilnění," bez váhání takto zpřesnila.
"A kohopak jste znásilnila?"
"Vy  Češi jste ale legrační," ocenila nám národ. "Slovutný profesore, já byla oběť!", ukazovala si na tělo bez viditelných pohmožděnin.
Posléze na ostrově  Ponape,  několik set mil vzdáleném, ponapští frajeři byli vůči  tomuto druhu amerických vetřelkyň  zvlášť vtíraví a štípaví. V diplomatické službě, jmenování třeba do Jemenu či Somálska znamenalo pobyt v tak zvané hardship area, za takové nepohodlí inkasovali příplatky. Peace Corps měl podobné tabulky, ale bez příplatků..
Navštívil jsem jednoho z veteránů, který se na  Ponape znaturalizoval. V domku měl domorodou družku a neméně domorodé útulné prostředí. Tehdy poprvé v životě jsem viděl psací stroj, politý marmeládou.
Nadšenci z této armády míru se učili obludně  komplikované domorodé jazyky miniaturní důležitosti. Lidem Truku začali tisknout první noviny a knihy v jejich řeči.
Řada studentů  v Americe se  přeptávala na mé hodnocení tohoto Kennedyova programu.  Velmi jsem nápad jakož i jeho realizaci chválil, doporučoval a aspoň tucet zájemců jsem ponoukl k podání přihlášky. Když se po letech ukázali, této své zkušenosti - ať to byly Filipíny, Korea, Irán, Řecko -  nikdo z nich nelitoval . Někteří z nich  se pak zdárně uplatnili v diplomacii. .
     -     -     -
Nyní zpět k onomu návrhu na zavedení  jednoroční služby  buď vojenského či výlučně mírumilovného zaměření: Průzkumy veřejného  mínění se téměř blíží  k 70 procentům  souhlasu - ale za podmínky, že by to byl závazek dobrovolný.  Snadno si lze představit slast patriotických rodičů při představě , jak jejich korektně politicky a tudíž  antiamericky  zakalené potomstvo  někdo prohání po cvičišti,  šup s nimi do bláta a plazit se, plazit se!
Taková novinka v současné Americe,  v níž neexistuje ani jednotný systém  občanské identifikace, přece by nemohla uspět. Zvadla by v zákonodárných  výborech  všech stupňů, uondána  juristickými námitkami, nekonečnými protesty, soudními iniciativami s odvoláváním  na ústavu.
KONEC


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.