Pomíjivost

Libuše Münsterová 13:42 0 komentářů

Úvaha o pomíjivosti života

Pan profesor češtiny na střední škole  si jednou vynutil naši pozornost a pravil,že je tolikátého a tolikátého, takový a takový rok. Poprosil nás,abychom zpozorněli, vychutnali si tento okamžik,protože ten se již nikdy nevrátí.Žádná minuta, ba ani sekunda.  Vidím se, jak sedím v lavici,mladá, tenkrát docela pohledná blondýnka,hledím z okna do přírody a říkám si,co to ten pan profesor má za divné řeči.
Dnes, s přibývajícím věkem  více a více vnímám pomíjivost času, který letí, ba přímo uhání tryskem. Proč je vše tak pomíjivé? Proč?
Tak třeba  zamilovanost. Nádhera..Jako bych do sebe cpala celý den nějakou drogu. Vznáším se, všechno kolem je fajn, mám ráda celý svět, povídám si sama se sebou,spřádám dialogy, které chci uskutečnit , až se opět setkám se svým milovaným. Také chci,aby všichni ostatní se mnou sdíleli. Jenže bohužel,(bohudík), tento stav je nesdělitelný.
Avšak!
 Časem se pan Úžasný začne měnit a nebo já snad vidím jinak, bez růžových brýlí?
Zkrátka a dobře, láska pomalu vyprchává.Statisticky dokázáno- dva roky,ani o fous více.  Jistěže existují vyjímky, kdy láska trvá celý život. Ale ta úskalí a nástrahy!

Nedávno jsem zaslechla v rádiu píseň s chytlavou melodií i textem. Mimochodem posloucháte rádio? Když naladíte správnou stanici,která je vám blízká,je to super. Jste stále v centru dění.
Takže:"Včera mi bylo málo, dneska je mi dost". Zpívám  doma, na zahradě, při vaření, a kdoví při čem ještě. Jsem přesvědčena,že to snad každý někdy zažil.
Včera jsem měla chlapa,dnes  přichází lhostejnost,včera jsem se musela předvádět na divadelních prknech,dnes se mi nechce,protože vlastně proč.
 Moje babička říkávala:" Všechno trvá,až se strhá." Moje kamarádka zase tvrdí,že už je v jiném levelu. No,nedávno zdolala vysoké hory v Peru,tak asi ano.
 
Jedna věc mne ale vážně fascinuje. Moc,sláva,peníze. Co lidstvo existuje,hrají tyto tři věci velkou roli v každém společenství.Ať už se běhalo v kožešinách z ulovené zvěře,spíchnuté kostěnou jehlou a kyjem v ruce nebo drahém obleku, při ruce mobil, tablet či Google Glass na očích.
.Všechno v dějinách se vlastně opakuje, jen lidé a kulisy se mění. Možná v ubližování ostatním jsme daleko rafinovanější a vynalézavější, než jen tak někoho praštit palicí po hlavě.
Jejda,to jsem se do toho zamotala.
.A opět musím citovat babičku."Kdo chce víc,nemá nic". S tím bych tak dalece nesouhlasila, ale faktem je, že mnoho takových lidí zmizelo v propadlišti dějin.
A tak se vrátím na začátek. Proč je vše tak pomíjivé a co je dnes,není zítra. Asi tomu na kloub nepřijdu a nechám to tedy raději hlavám chytřejším.
Ještě do třetice jedno přísloví..Jak by řekli staří latiníci:".Carpe diem".Užívej dne.
 A tak běžím ven, do toho krásného srpnového léta, užívat si. Sice ještě nevím jak,ale určitě mě něco smysluplného napadne,protože za tak nádherného dne je radostí být na světě.


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.