Poklad na chaloupce - třetí díl

MUDr. Antonín Mikolášek 07:11 0 komentářů

Poudačka třetí: SMETANOU ZDOBENÉ vyprávění o zaujetí vesnické dívky pro zpěv před 60 i více lety.

ZA PRVÉ: KDYŽ MĚ MAMINKA ZA VÁLKY POSÍLALA S BANDASKOU DO SOUSEDNÍHO STATKU, ABY NÁM HOSPODYNĚ NOVÁKOVÁ POSLALA TROCHU MLÉKA, DONUTIL JSEM NEJČASTĚJI SVOU NETEŘINKU, ABY TO VZALA ZA MĚ. MOŽNÁ, ŽE SI MYSLÍTE, ŽE TO BYLO Z MÉHO NÁHLE VZNIKLÉHO STAVU LENOSTI, KTERÝ MI VŽDY BRÁNIL VYKONAT SVĚŘENÉ ÚKOLY. INU. TAK TROCHU ANO, ALE HLAVNĚ JSEM CHTĚL, ABY MÁ NETEŘINKA UVIDĚLA - I KDYŽ SE VZPOUZELA - JAK PANÍMÁMA NABERE Z HLINĚNÉHO KRAJÁČE PLNÉHO MLÉKA, PRÁVĚ TU SVRCHNÍ VRSTVU NAŽLOUTLÉ SMETANY A NALIJE JI DO HRNÍČKU, ABY SI PAN DOKTOR, MŮJ TATÍNEK, MOHL PRAVOU SMETANOU OZDOBIT SVOU SIESTOVOU KÁVU. MOHL - NETEŘINKA VŠE S ÚSPĚCHEM PŘINESLA A KÁVA S OZDOBNÝM SMETANOVÝM ČEPEČKEM SE OBJEVILA NA STOLE.

A PRÁVĚ TA ZKRÁŠLUJÍCÍ FUNKCE SMETANY MI NĚCO PŘIPOMÍNÁ.

ZA DRUHÉ: NYNÍ VÁS ZAVEDU NA NĚKTERÁ MÍSTA SLOUPNICKÝCH VRŠKŮ NAD DOLCEMI, ODKUD PŘES POLE A ZA KONČINSKÝM LESÍKEM TROCHU VYČNÍVAJÍ VĚŽIČKY LITOMYŠLSKÉHO ZÁMKU. VE SVĚTNICI ZÁMECKÉHO PIVOVARU SE NARODIL GENIUS ČESKÉ HUDBY A NA ZÁMECKÉM ATRIOVÉM NÁDVOŘÍ A V PARKU SE UŽ DLOUHÁ LÉTA A TAKŘKA KAŽDOROČNĚ POŘÁDAJÍ SLAVNÉ OPERNÍ A HUDEBNÍ FESTIVALY, KTERÉ JSOU SPOJENY - VĚŘTE NEVĚŘTE - SE SMETANOU! ZDE OVŠEM JDE O BEDŘICHA A JÁ BYCH RÁD UKÁZAL, JAK ON DUCHEM SVÉ HUDBY A ZPĚVU DOKÁZAL ZA MÝCH MLADÝCH LET OZDOBIT JAK ZPĚV, ALE I PŮVAB DÍVEK Z MÉ RODNÉ VSI - LÉPE NEŽ TA SMETANA KÁVU MÉHO OTCE.

TA TŘETÍ: V POKLADU NA CHALOUPCE JSOU UCHOVÁNY DOPISY JARMILY, NETEŘE TETY ŽOFIE. TREFNÝMI SLOVY ČASTO PÍŠE SVÉ SESTŘE ALENĚ O SVÉ LÁSCE K HUDBĚ A ZPĚVU. NA TOM NEMUSÍ BÝT NIC ZVLÁŠTNÍHO, OBĚ PILNĚ ZPÍVALY VE SBORU. AVŠAK ALENA ODEŠLA DO PRAHY A JARMILA - PROSTÁ SELSKÁ DÍVKA - BYLA PLNĚ ZAMĚSTNANÁ PRACÍ V DOMÁCNOSTI VELKÉHO STATKU I NA POLI. ZÁROVEŇ PEČOVALA O SVÉ MLADŠÍ SOUROZENCE - DVOJČATA. PŘI TOM VŠEM BYLA VŽDY ZAUJATA ZDOBNÝMI PROJEVY LIDSKÉHO DUCHA A PILNĚ SLEDOVALA LITERATURU, HUDEBNÍ A PĚVECKÁ VYSTOUPENÍ A NEVYNECHALA ZKOUŠKY, KONANÉ AŽ DVAKRÁT I VÍCKRÁT TÝDNĚ. NETAJILA, JAKÉ S TÍM VŠÍM BYLY RADOSTI I POTÍŽE A O TOM VŠEM INFORMOVALA SVOU SESTRU, PROTOŽE I ONA STÁLE ŽILA V DUCHU SE SVÝMI VZDÁLENÝMI KAMARÁDKAMI - ZPĚVAČKAMI, A NEDOČKAVĚ VYŽADOVALA NOVINKY, I KDYŽ UŽ MĚLA V PRAZE JINÉ STAROSTI A ZÁBAVY. JARMILA JÍ VŽDY VYHOVĚLA.
*
Včera večer jsem poslouchala rádio. Vysílali zahájení hudebního festivalu a hráli "Vyšehrad, Vltavu a Šárku". Znám to z výkladu ve škole a vysvětlovala jsem to Pavle. Děti také seděly jako pěny a poslouchaly a ještě dnes Petřík vypravuje, jak poslouchal, že teče vodička a jak ta Šálka tloubila a koně dupali.
*
ZA VÁLKY VEDLA ANNA HOSTOMSKÁ V ROZHLASE SERIÁL "SVĚTEM OPERY". PRAVIDELNĚ VYKLÁDALA O SLAVNÝCH SKLADATELÍCH A JEJICH OPERÁCH A PŘEHRÁVALA RŮZNÉ ÁRIE. DÁVALA POSLUCHAČŮM HÁDAT Z JAKÉ OPERY A OD KOHO JSOU. PŘIZNÁM SE PO LETECH, ŽE JSEM OBDIVOVAL, JAK JARMILA VŽDY PŘESNĚ UHODLA OČ BĚŽÍ A PROTOŽE JSEM S NÍ SOUTĚŽIL, MĚL JSEM ČASTO MRZENÍ, ŽE JÁ - STUDENT STAROSLAVNÉHO GYMNÁZIA - UHODNU MÉNĚ NEŽ ONA.
*
Odpoledne jsem vzala maminku sebou na operu. Viděla jsem to v Praze, ale tady v zámecké zahradě to bylo ještě krásnější. Hlediště krásně do kopce a moře lidí. Úžasné nadšení, spousta kytic. Zanechalo to ve mně silný dojem. Zpíval také Žídek, což přispělo k zvýšení mé radosti.
*
JARMILA BYLA V HRADCI A S TETOU ANNOU A SESTŘENICÍ VLASTOU NAVŠTÍVILY PO ÚNORU 1948 STRÝČKA STRATÍLKA.
*
Měl trochu chřipku a ležel. Teta si POSTĚŽOVALA, že lituje, že nic lepšího neuvidíme, než to kino, protože nic jiného právě není. Strýček řekl: "Vždyť je přece dnes koncert britské hudby." Vlastě se se mnou nechtělo a šla s tetou do kina a já sama na koncert. Bylo to v museu. Chvátala jsem, bylo už za 10 minut osm. Měla jsem obavu, že budu muset stát, ale bylo poloprázdno. Sál poměrně malý, a to bylo na Hradec velmi málo. Strýček říkal, že lidé asi budou mít strach jít na anglickou hudbu. Bylo to nádherné. Na housle hrál Ivan Romanoff, původem Rus a klavír Frank Turner. Byly to také sonáty, co hráli, ale je to mnohem lepší než v rozhlase.
*
V SOKOLOVNĚ POŘÁDALI KONCERT POZVANÝCH UMĚLCŮ A JARMILA NEMOHLA SCHÁZET.
*
Večer na koncertě jsem se měla hezky. Celou cestu pršelo, ale nevadilo mi to, střevíce jsem si přezula a cítila jsem se oblečena dobře. Čekaly jsme s Ančou P. podle plakátů Smetanu apod., ale oni hráli Ofenbacha, Fučíka, "Kdybych byl králem" od Adamira apod. Bylo plno a všichni tleskali jako diví. V orchestru hrály také 3 dámy druhé housle. Po koncertě bylo něco podobného jako tenkrát, když tu byl "Zvukobor", ale já jsem šla s Ančou domů, protože jí nebylo dobře.
*
PODSTATNOU NÁPLNÍ ČASU, VYTRŽENÉHO Z CHODU DENNÍ PRÁCE NA STATKU, BYL JARMILE SBOROVÝ ZPĚV. MĚLA ŠTĚSTÍ, ŽE PO VÁLCE PŘIŠEL DO SLOUPNICE PAN UČITEL SIMON. HNED PO PŘÍCHODU DO SLOUPNICE VYUŽIL ZÁLIBY SLOUPNICKÝCH MLADÝCH DÍVEK I CHLAPCŮ VE SBOROVÉM ZPĚVU A NACVIČOVAL S NIMI VEDLE SMETANOVÝCH TAKÉ DVOŘÁKOVY PÍSNĚ. JARMILA I JEJÍ SESTRA ALENA PILNĚ DOCHÁZELY DO ZKOUŠEK. PŘI ZKOUŠCE PAN UČITEL RÁD VYPRÁVĚL ZPĚVÁKŮM O SVÝCH ŽIVOTNÍCH ZÁŽITCÍCH A BRNKAL JIM TÍM NA NERVY, PROTOŽE ZPÍVAT ZAČÍNALI DOST POZDĚ. JEHO NÁROČNOST A ZDRŽOVACÍ SCHOPNOSTI DOKLÁDÁ ZMÍNKA V DOPISE ALENKY SVÉMU MILÉMU O ZÁŽITKU JEJÍ KAMARÁDKY LÍDY, S KTEROU SE MĚLY OBĚ SESTRY SETKAT PO ZKOUŠCE ZPĚVU.

Ve zpěvu nám Simon vyprávěl, jak se za okupace ulejval. Když bylo 10 začaly jsme zpívat z Moravských dvojzpěvů "Hraj, muziko, hraj!". Lída mohla venku zmrznout. Pořád se jí zdálo, že tam mají zkoušku na pohřeb.
*
VEŘEJNÁ VYSTOUPENÍ SE SETKÁVALA S ÚSPĚCHEM. LIDÉ RÁDI NASLOUCHALI LÍBEZNÝM HLÁSKŮM DÍVEK. NEMUSELO VŠAK VŽDY VŠE DOPADNOUT TAK, JAK SI SBORMISTR PŘEDSTAVOVAL. NĚKDY VEŘEJNÉ VYSTOUPENÍ JEHO ZPĚVAČEK ZRÁTKA KIKSLO. PAN UČITEL VŠAK UMĚL SVÉ SBORISTKY VYVÉST ZE SMUTKU PO NEPODAŘENÉM VYSTOUPENÍ.
*
Po neúspěchu v sokolovně nebyla zkouška zpěvu nikterak radostná. Vůbec jsme nezpívaly a pan učitel nám začal podrobně vykládat "Dalibora", abychom z toho měly co nejvíce, až půjdeme na operu. Přečetl nám celé libreto. Zpíval nám ukázky a přehrál gramofonové desky. Prospělo nám to opravdu velice.
*
V sobotu byla doma honička jen což, ale tím více jsem se těšila na večer do Litomyšle. Jela jsem na kole s děvčaty z hůry. Místo jsem ale měla se Zdenou Č. a ostatními dolňáky. Dalibor v noci na zámeckém nádvoří byl nádherný. Počasí si nebylo lepší přát (ovšem za předpokladu, že byl každý dobře oblečen proti zimě). Krále nezpíval Otava, nýbrž Bednář. Jinak bylo obsazeno, jak jsi říkala Ty. Petrovou jsem znala pouze z rozhlasu a překvapila mně. Zpívala velmi krásně a jasně, že jí bylo rozumět každé slovo. Podvalovou jsem ovšem očekávala krásnou, ta mně nemohla překvapit. Při dnešním představení jsem jí rozuměla mnohem lépe. V nádvoří se její hlas moc rozléhal. Árie Daliborovy se mi líbily snad ze všeho nejvíce a budu je mít dlouho v hlavě. "Když Zdeněk můj..." "Slyšel´s to, příteli, tam z nebes kůru..." a árie v žaláři. Trvalo to od 9 hodin do 11, takže jsem usnula ve 2 hod.
*
Ráno jsem brzy vstávala a šla zpívat do kostela. Měli jsme hezkou píseň a zazpívali jsme jí dobře. Paní farářová zpívá s námi a v altu Anča Rozlívková.
*
A ZDE JE TA OZDOBA SMETANOU. MELODIE JEHO PÍSNÍ SKUTEČNĚ PROJASŇUJE TVÁŘ SLOUPNICKÝCH DĚVČAT, TŘPYTÍ SE V JEJICH RADOSTI ZE ZPĚVU, V JEJICH TRPĚLIVOSTÍ A KÁZNI PŘI ZKOUŠKÁCH A TOUZE PŘÁTELSKY SE SETKÁVAT, I KDYŽ DOMA MUSÍ POČKAT NA NĚJAKOU CHVÍLI VIDLE ČI DOJAČKY ČI VAŘEČKY, UCHOPOVANÉ DENNĚ PILNÝMA RUKAMA MLADÝCH VENKOVANEK.
*
Letos se zase budou pořádat Smetanovy oslavy. Učíme se ve zpěvu Smetanovy trojzpěvy. Pan učitel chtěl všechny tři, ale myslím, že se to do oslav všechno nenaučíme. Začaly jsme se učit "Západ slunce" a pokračujeme velmi pomalu. Zbývá ještě "Má hvězda" a "Přiletěly vlaštovičky". Jezdily bychom po větších vesnicích na okrese zpívat.
*
Ve třetím hlase je nás zoufale málo. Teď přestala chodit Milena Kuřová a Žofka Veselá zase chodí na zkoušky na divadlo, protože budou hrát 5. a 6. února "Souboj talárů", režie J. Šibrava. 5. února je také u Chlebounů hasičský ples, divím se, proč to udělají zároveň. Mně osobně je to lhostejné, protože bych na ples stejně nešla.
*
PĚVECKÝ SOUBOR VYSTUPOVAL TAKÉ NA RŮZNÝCH VEŘEJNÝCH AKCÍCH. NAPŘ. POHŘBECH, CÍRKEVNÍCH SLAVNOSTECH, ALE I NA SVATBÁCH. JEDNOU JSEM JEL S NIMI JAKO DOPISOVATEL MÍSTNÍHO MLÁDEŽNICKÉHO PLÁTKU DO PARDUBIC NA NĚJAKOU KRAJSKOU SOUTĚŽ. JELI JSME V NÁKLADNÍM VOZE POD PLACHTOU. DO TOHOTO MĚSTA JE TO ZE SLOUPNICE KOLEM 50 KM - A CELOU CESTU TAM I ZPĚT ZNĚL Z TOHOTO POVOZU ZPĚV DÍVČÍCH HRDÉLEK. POROTA SOUTĚŽE UMÍSTILA DĚVČATA NA PRVNÍ MÍSTO. VŠICHNI JSME MĚLI VELKOU RADOST, NEVĚDĚLI JSME ALE, ŽE V JEJICH ŽÁNRU BYLY JEDINÉ. TROCHU NÁM TO POKAZIL REDAKTOR STANDA, KDYŽ JSEM MU PŘEDÁVAL REFERÁT. TROCHU ZLOMYSLNĚ PODOTKL, ŽE DÍVKY BYLY SICE JEDINEČNÉ, ALE VLASTNĚ POSLEDNÍ, PROTOŽE BYLY NA SOUTĚŽI JEDINÉ A ZA NIMI UŽ NIKDO NEBYL. PRVNÍ ČI POSLEDNÍ, ROZHODNĚ ÚSPĚŠNĚ UKÁZALY CELÉMU KRAJI SVŮJ VZTAH KE ZPĚVU. A TO PO NUCENĚ ZAMLKLÝCH VÁLEČNÝCH LETECH BYLO HLAVNÍ.
A CO VŠECHNO SE ALENKA Z DOPISŮ JARMILY JEŠTĚ NEDOZVĚDĚLA O SVÝCH ZPÍVAJÍCÍCH RODAČKÁCH?
*
Učily jsme se "Prijdi ty šohajko". Právě jsme zpívaly jen my -3. hlas- od slova "krávy napájám". Pan učitel, ABY ZKRÁTIL ZKOUŠENÍ povídá: "Tak zpívejte - "krávy". Všechny jsme se daly do smíchu. My přece nejsme krávy. Máme zpívat na Smetanových oslavách v Litomyšli. Budeme asi nacvičovat Smetanovy písně.
*
Dnes je u Chlebounů oslava svátku matek. Pořádají to hasiči. Školní děti budou recitovat, bude hrát nově vytvořený orchestr - pánové Kurz, Paukrt, Slabý a nevím kdo ještě a my budeme zpívat jen národní písně, "západ" si necháme do sokolovny. Zdena Čapková už 2x ve škole nebyla, ale sedím teď vedle Anči Hájkové a ta zpívá dobře. Chodí nás teď mnoho, asi 37.
*
Večer byl ve škole zpěv. Tento týden jsme denně na zpěvu. Ne-li ve škole, zase na faře. Ta svatba nám dá pod nohy. Včera jsme dostali od Matyášů plný koš koláčů. Dívky to přinesly do zpěvu. Byla skvělá nálada, to si můžeš myslet.
*
Na svatbě ve Džbánově přišla teta S. nás zvát k dalšímu jídlu a řekla, že určitě musíme jít zpívat do statku, že to bude velmi hezké - a také bylo. Zpívali jsme až už jsem měla krk naběhlý. Když jsme vyčerpali národní písně, přidali jsme jiné - Černý muž a Hercegovinu. Sklidili jsme velký úspěch, když jsme ji zazpívali se všemi poctami. Přijeli jsme domů v 14. Byla to opravdu krásná svatba.
*
Na faře už zpíváme píseň na velikonoce. Pořád čekáme, kdy budeme zpívat NA SVATBĚ Růženě Krškové, ale nemá prý ještě na kostým.
*
Kino máme 2x týdně. Těšila jsem se na film "Kdybych žila znovu", ale musela jsem ve středu a ve čtvrtek na zpěv. Je to k zlosti, když je v týdnu hezký film. My, zpěvačky, se na něj nedostaneme, nechceme-li zanedbávat svou povinnost.
*
STÍN SMUTKU JE V JEJÍCH SLOVECH O SBORMISTROVI.
*
Zpěv ve škole nemáme. Pan učitel je vážně nemocen. Leží v nemocnici, snad má něco s pohrudnicí a dokonce na plicích, ale nevím nic jistě. Raději doufám, že se zase uzdraví.
*
JE TOMU PRÁVĚ PADESÁT LET, KDY V BLESKU DRÁTŮ VYSOKÉHO NAPĚTÍ V ŠEDÉM ÚNOROVÉM RÁNU NEČEKANĚ DOZNĚL JARMILIN ALT VINOU TRAGICKÉHO AKUTNÍHO VYVRCHOLENÍ PROVLEKLÉ A NEPOZNANÉ NEMOCI. CHTĚL JSEM PROTO UCTÍT JEJÍ PAMÁTKU ASPOŇ JEJÍM VLASTNÍM ZOBRAZENÍM LÁSKY VENKOVSKÉ DÍVKY KE ZPĚVU A HUDBĚ, JAK SE PROJEVILO V JEJÍ KORESPONDENCI; OBRAZEM POZORUHODNÉHO CITOVÉHO VZTAHU, OZDOBENÉHO ODKAZEM SPOLURODÁKA - DÍTĚTE ZE SVĚTNIČKY V ZÁMECKÉM PIVOVARU - TÍM PRAVÝM SMETANOU. CHTĚL JSEM TAKÉ UKÁZAT, JAK DÍVKY ZE SLOUPNICE UMĚLY TEHDY KULTURNĚ ŽÍT.
 
GALYBARDY TÁHNE NA SLOUPNICI
 
VE SLOUPNICI RÁDI ZOBRAZUJÍ POSTUP A KONEČNÝ DOPAD LOKÁLNÍCH  INFORMACÍ TAKTO: KDYŽ NA HORNÍM KONCI VZNIKNE FYZIOLOGICKÝ ÚKAZ, OBECNĚ ZVANÝ PŠOUK, ALE I JINAK, NA DOLNÍM SE Z NĚHO URČITĚ STANE KONZISTENTNÍ VŠEM DOBŘE ZNÁMÝ NEVONNÝ ÚTVAR. INU, KAŽDÁ LOKALITA MÁ SVŮJ ZPŮSOB ŠÍŘENÍ INFORMACÍ A VE SLOUPNICI  JE ODVISLÝ NA DÉLCE TÉTO VSI, NA ROZDÍLU NADMOŘSKÉ VÝŠKY A NA SEVŘENOSTI ÚDOLÍ POTOKA, PO JEHOŽ BŘEZÍCH SE INFORMACE ZESHORA DOLŮ MOHOU JEDINĚ SEVŘENĚ A JEDNOSMĚRNĚ VALIT. NENÍ DIVU, ŽE  K TOMUTO ÚKAZU MNOHÁ SOUSEDSKÁ SDĚLENÍ PŘÍMO VEDOU.
 
V TĚCHTO POUDAČKÁCH SE VŠAK MAJÍ VĚCI JINAK, JAK UKÁŽI NA DŮSLEDCÍCH ZVĚSTÍ O ITALSKÉM ČERVENOKOŠILATÉM RISORGIMENTU, VYVOLANÉM V POLOVINĚ 19. STOLETÍ GIUSEPPEM GARIBALDIM A VEDOUCÍM PO LETECH JAK K SJEDNOCENÍ ITALIE, TAK I K ODCHODU RAKUŠANŮ Z LOMBARDIE. JAKOUSI ASOCIACÍ VYVOLALY VE SLOUPNICI OBNOVA ITALIE A  PORÁŽKA RAKUŠANŮ PRUSY V ŠESTAŠEDESÁTÉM A JEJICH ÚSTUP PŘES VÝCHODNÍ ČECHY K VÍDNI, PŘEDSTAVY, ŽE SE OBÁVANÝ BOJOVNÍK ZA SVOU VLAST GIUSEPPE GARIBALDI VYDAL PRONÁSLEDOVAT RAKUŠANY A NEMŮŽE TEDY VYNECHAT LID ODDANÝ CÍSAŘI PÁNU I VE SLOUPNICI.
 
UPŘÍMNĚ PODEZÍRÁM NĚKTERÉHO KOSMOPOLITNÍHO ČTVERÁKA Z DOLNÍHO KONCE, ŽE PŘEDAL ÚSTŮM LIDU TUTO FÁMU A TA DÍKY NEPOMINUTELNÝM SCHOPNOSTEM MLUVIDEL SLOUPNIČANŮ RYCHLE DORAZILA Z DOLNÍHO KONCE NAHORU, A TO ZCELA NETYPICKY - PROTI PROUDU POTOKA. ŠPRÝMAŘ KUPODIVU NEPORUŠIL ZÁSADU, ŽE VODA TEČE VŽDY DOLŮ, ALE DODRŽEL JEDEN Z PARAGRAFŮ PARKINSONOVÝCH ZÁKONŮ, ŽE ŘEČI PROUDÍ KDYKOLI VŠEMI SMĚRY, I KDYŽ TO NEMUSÍ BÝT JEJICH POVINNOSTÍ. STARÝ HÁJEK VZPOMÍNÁ NA ROZRUCH, KTERÝ VYVOLALA NA HORNÍM KONCI  SLOUPNICE JASNÁ  HLÁŠKA O PŘÍCHODU SLAVNÉHO GARIBALDIHO.
 
Dostálíček byl starej voják. V Metálii byl 12 let.
 URČITĚ TEDY DOBŘE VĚDĚL, CO UMÍ GARIBALDI A VE SLOUPNICI BYL PROTO VEDEN JAKO EXPERT NA ITÁLII.
Dyš bylo slyšet, že za Prajzama de Galybardy, tak se taky lek. Ve spěchu neveděl, co dříu vzít do ruky. I vzal faldovačky, nasypal do nich jáhlový nadivajny, boty přes rameno a takto vyzbrojen, upaloval k lesu. Pobyl tam dlouho skrytě, dokuď nadivajnu neslup. 
 
DOSTÁLÍČEK PŘEŽIL NÁPOR GARIBALDIHO VE VŠÍ VÁŽNOSTI, A TO AŽ DO SMRTI, COŽ DOKLÁDÁ HÁJKOVO DOPLŇUJÍCÍ KONSTATOVÁNÍ – funus měl slaunej, střelby bylo – veteráni se vycajchnovali.
*
Smolíčkova, vyděšená poplachem, že Galybardy už táhne vod Hermanic, sebrala se a hajdy k lesu. Veděla vo hromadě kameni, šikovně si z  ní vyklenula jeskyňku, vlezla do ní, zazdila z vnitřku vchod a nechala si vokýnko jen pro voči. Když jí začalo bejt smutno a po vojácích ani památky, vylezla a domu. HÁJEK DÁLE DOKLÁDÁ: Zahynula cestou z lesa,  raněna mrtvicí, ALE až 1925.
*
Chamasovi při tom šturmu, že Galybardy jede, zapřáhli do vozu, naložili uvařenou slepici v hrnci a nudlovou poliuku a vydali se na Malou stranu do lesa. V Dostálově ulici je zastavili, že to nejni prauda, ať ještě počkaj, jak budou mluvit lidi, co pudou z důli. Při tom čekání vyložili nudlouku a slepičí maso a na Faltysově zahradě pojedli a když bylo všude ticho, vobrátili vůz a domu. Babička, která se nenamáhala vydat se s nimi z domu, protože měla v díži chleba (A TO MUSÍ UZNAT I GALIBARDI, ŽE PŘI PEČENÍ CHLEBA NELZE NA NIC ČEKAT!), se podivila, že uprchlíci už jedou.
 
JINÁ BABIČKA SI PŘI HÁJKOVĚ VYPRÁVĚNÍ O CHAMASOVĚ BABIČCE U DÍŽE JAKSI ODTAŽITĚ, ALE HRDĚ VZPOMNĚLA, ŽE JAKO BABIČKA HÁJKOVÁ NEOPUSTILA TAKÉ SVOU POVINNOST CHLEBODÁRNÉ HOSPODYNĚ
 
„Když na Šuráňkově kopci spadl éroplán, měla jsem v díži chleba“). A ANI NEŠLA SE PODÍVAT NA ZAJÍMAVÝ TECHNICKÝ ÚKAZ NA ŠURÁŇKOVĚ KOPCI. KDOVÍ, JESTLI OD TÉ DOBY NENÍ TEN MILÝ SLOUPNICKÝ KOPEČEK O NĚJAKÝ TEN DECIMETR KRATŠÍ!
*
Mladej Chamas byl s kobylou v Končinách. Zrouna u louky byl houštíček, tam byl celej den skovanej před Garybaldym. Kobyla smutně řehtala a tu jí musel hoch dát proutkem přes hlavu. Byla by lehko prozradila úkryt.
*
Zavřelka-Pagatelka jako děti také utíkala do lesa. Na voze měli mezi jiným také puclák s medem. Přes vejmoly v lese vůz tak hrkal, že se puclák s medem rozbil. Děti měly práci s voblizováním střepů z pucláku. Poslaly schválního posla z lesa domů, esli jim někdo neukrad uzený maso v komíně. Tak se o něj lekly. Maso v komíně bylo jïstěji skovaný než med v lese. Když děti vyblízaly med ze střepů, jely domů.
*
TAK TAKHLE NAKONEC DOPADL CHUDÁK GALYBARDY VE SLOUPNICI. OSTATNĚ - NEMOHL BY STEJNĚ NIČEHO DOSÁHNOUT U OBČANŮ, TAK SKVĚLE NA VÁLKU PŘIPRAVENÝCH.
 
HA, HA, ZASMÁLA SE HISTORIE. ON TEN GARIBALDI STEJNĚ DOSÁHL SVÉHO I VE SLOUPNICI. SICE JEN IDEOVĚ, ALE DOSÁHL!  PO PADESÁTCE LET, KDY SKONČILY JEHO BOJE, SE TOTIŽ I ZDE OBJEVILY ČERVENÉ KOŠILE, VE KTERÝCH BYLI PŘI SJEDNOCOVÁNÍ ITALIE JEHO PŘÍVRŽENCI OBLEČENI. DO SLOUPNICE TOTIŽ PŘIŠLI AGITOVAT V ČERVENÝCH KOŠILÍCH SOKOLÍCI Z OKOLNÍH MĚST A ŽÁDNÝ PŘED NIMI NEUTÍKAL! JEDINĚ SNAD ORLOVÉ, PROTOŽE MĚLI MODRÉ KOŠILE – TAK ABY SE TO NEPOPRALO.
 
V TĚCHTO POUDAČKÁCH SE VŠAK MAJÍ VĚCI JINAK, JAK UKÁŽI NA DŮSLEDCÍCH ZVĚSTÍ O ITALSKÉM ČERVENOKOŠILATÉM RISORGIMENTU, VYVOLANÉM V POLOVINĚ 19. STOLETÍ GIUSEPPEM GARIBALDIM A VEDOUCÍM PO LETECH JAK K SJEDNOCENÍ ITALIE, TAK I K ODCHODU RAKUŠANŮ Z LOMBARDIE. JAKOUSI ASOCIACÍ VYVOLALY OBNOVA ITALIE A  PORÁŽKA RAKUŠANŮ PRUSY V ŠESTAŠEDESÁTÉM A JEJICH ÚSTUP PŘES VÝCHODNÍ ČECHY K VÍDNI, PŘEDSTAVY, ŽE SE OBÁVANÝ BOJOVNÍK ZA SVOU VLAST GIUSEPPE GARIBALDI VYDAL PRONÁSLEDOVAT RAKUŠANY A NEMŮŽE TEDY VYNECHAT LID ODDANÝ CÍSAŘI PÁNU I VE SLOUPNICI.
 
UPŘÍMNĚ PODEZÍRÁM NĚKTERÉHO KOSMOPOLITNÍHO ČTVERÁKA Z DOLNÍHO KONCE, ŽE PŘEDAL ÚSTŮM LIDU FÁMU A TA DÍKY NEPOMINUTELNÝM SCHOPNOSTEM MLUVIDEL SLOUPNIČANŮ RYCHLE DORAZILA Z DOLNÍHO KONCE NAHORU, A TO ZCELA NETYPICKY - PROTI PROUDU POTOKA. ŠPRÝMAŘ KUPODIVU NEPORUŠIL ZÁSADU, ŽE VODA TEČE VŽDY DOLŮ, ALE DODRŽEL JEDEN Z PARAGRAFŮ PARKINSONOVÝCH ZÁKONŮ, ŽE ŘEČI PROUDÍ KDYKOLI VŠEMI SMĚRY, I KDYŽ TO NEMUSÍ BÝT JEJICH POVINNOSTÍ. STARÝ HÁJEK VZPOMÍNÁ NA ROZRUCH, KTERÝ VYVOLALA NA HORNÍM KONCI  SLOUPNICE JASNÁ  HLÁŠKA O PŘÍCHODU SLAVNÉHO GARIBALDIHO.
 
Dostálíček byl starej voják. V Metálii byl 12 let. URČITĚ TEDY DOBŘE VĚDĚL, CO UMÍ GARIBALDI A VE SLOUPNICI BYL PROTO VEDEN JAKO EXPERT NA ITÁLII. Dyš bylo slyšet, že za Prajzama de Galybardy, tak se taky lek. Ve spěchu neveděl, co dříu vzít do ruky. I vzal faldovačky, nasypal do nich jáhlový nadivajny, boty přes rameno a takto vyzbrojen, upaloval k lesu. Pobyl tak dlouho skrytě, dokuď nadivajnu neslup.  DOSTÁLÍČEK PŘEŽIL NÁPOR GARIBALDIHO VE VŠÍ VÁŽNOSTI, A TO AŽ DO SMRTI, COŽ DOKLÁDÁ HÁJKOVO DOPLŇUJÍCÍ KONSTATOVÁNÍ -  funus měl slaunej, střelby bylo – veteráni se vycajchnovali.
*
Smolíčkova, vyděšena poplachem, že Galybardy už táhne vod Hermanic, sebrala se a hajdy k lesu. Veděla vo hromadě kameni, šikovně si v něm vyklenula jeskyňku, vlezla do ní, zazdila z vnitřku vchod a nechala si vokýnko jen pro voči. Když jí začalo bejt smutno a po vojácích ani památky, vylezla a domu. HÁJEK DÁLE DOKLÁDÁ: Zahynula cestou z lesa,  raněna mrtvicí, ALE až 1925.
*
Chamasovi při tom šturmu, že Galybardy jede, zapřáhli do vozu, naložili uvařenou slepici v hrnci a nudlovou poliuku a vydali se na Malou stranu do lesa. V Dostálově ulici je zastavili, že to nejni prauda, ať ještě počkaj, jak budou mluvit lidi, co pudou z důli. Při tom čekání vyložili nudlouku a slepičí maso a na Faltysově zahradě pojedli a když bylo všude ticho, vobrátili vůz a domu. Babička, která se nenamáhala vydat se s nimi z domu, protože měla v díži chleba (A TO MUSÍ UZNAT I GALIBALDI, ŽE PŘI PEČENÍ CHLEBA NELZE NA NIC ČEKAT!), se podivila, že uprchlíci už jedou.
JINÁ BABIČKA SI PŘI HÁJKOVĚ VYPRÁVĚNÍ O CHAMASOVĚ BABIČCE U DÍŽE JAKSI ODTAŽITĚ, ALE HRDĚ VZPOMNĚLA, ŽE JAKO BABIČKA HÁJKOVÁ NEOPUSTILA TAKÉ SVOU POVINNOST CHLEBODÁRNÉ HOSPODYNĚ „Když na Šuráňkově kopci spadl éroplán, měla jsem v díži chleba“). A ANI NEŠLA SE PODÍVAT NA ZAJÍMAVÝ TECHNICKÝ ÚKAZ NA ŠURÁŇKOVĚ KOPCI. KDOVÍ, JESTLI OD TÉ DOBY NENÍ TEN MILÝ SLOUPNICKÝ KOPEČEK O NĚJAKÝ TEN DECIMETR KRATŠÍ!
*
Mladej Chamas byl s kobylou v Končinách. Zrouna u louky byl houštíček, tam byl celej den skovanej před Garybaldym. Kobyla smutně řehtala a tu jí musel hoch dát proutkem přes hlavu. Byla by lehko prozradila úkryt.
*
Zavřelka-Pagatelka jako děti také utíkala do lesa. Na voze měli mezi jiným také puclák s medem. Přes vejmoly v lese vůz tak hrkal, že se puclák s medem rozbil. Děti měly práci s voblizováním střepů z pucláku. Poslaly schválního posla z lesa domů, esli jim někdo neukrad uzený maso v komíně. Tak se o něj lekly. Maso v komíně bylo jïstěji skovaný než med v lese. Když děti vyblízaly med ze střepů, jely domů.
*
TAK TAKHLE NAKONEC DOPADL CHUDÁK GALYBARDY VE SLOUPNICI. OSTATNĚ - NEMOHL BY STEJNĚ NIČEHO DOSÁHNOUT U OBČANŮ, TAK SKVĚLE NA VÁLKU PŘIPRAVENÝCH.
 
HA, HA, ZASMÁLA SE HISTORIE. ON TEN GARIBALDI STEJNĚ DOSÁHL SVÉHO I VE SLOUPNICI. SICE JEN IDEOVĚ, ALE DOSÁHL!  PO PADESÁTCE LET, KDY SKONČILY JEHO BOJE, SE TOTIŽ I ZDE OBJEVILY ČERVENÉ KOŠILE, VE KTERÝCH BYLI PŘI SJEDNOCOVÁNÍ ITALIE JEHO PŘÍVRŽENCI OBLEČENI. DO SLOUPNICE TOTIŽ PŘIŠLI V ČERVENÝCH KOŠILÍCH SOKOLÍCI A ŽÁDNÝ PŘED NIMI NEUTÍKAL! JEDINĚ SNAD ORLOVÉ, PROTOŽE MĚLI MODRÉ KOŠILE – TAK ABY SE TO NEPOPRALO.
 
PODLE „POUDAČEK ZE SLOUPNICE“ ŽOFIE MIKULECKÉ
PŘIPRAVIL ANTONÍN MIKOLÁŠEK
 
VÁNOCE VE STARÉ SLOUPNICI
JEDNOU DROBNŮSTKOU POKLADU NA CHALOUPCE JE OBJEMNÁ KNIHA "PAMĚTNICE" S POPISEM UDÁLOSTÍ A PÍSEMNÝCH DOKLADŮ ZE STARÉ SLOUPNICE. ŽOFIE MIKULECKÁ V NÍ UVÁDÍ DOSLOVNĚ TAKÉ VYPRÁVĚNÍ FRANTIŠKA KROULÍKA, RODÁKA ZE SLOUPNICE, HOSTINSKÉHO NA "SKLÍPKU" V LITOMYŠLI, ("který sobě sbýral a psal") A ZANECHAL KNIHU O OBYČEJÍCH A POVĚRÁCH OBECNÉHO LIDU SLOUPNICKÉHO O ŠTĚDRÉM DNU V 50. - 60. LETECH XIX. STOLETÍ, JAK JE ON SÁM VIDĚL, SLYŠEL, PROŽIL BĚHEM SVÉHO MLÁDÍ V SEDMDESÁTÝCH LETECH PŘEMINULÉHO STOLETÍ.
KNIHA JE NEZVĚSTNÁ, ALE ZŮSTALY PŘÍPRAVNÉ SEŠITY S POZNÁMKAMI. Z NICH ŽOFIE VYDOLOVALA TOTO VYPRÁVĚNÍ.

Štědrý den

Štědrý den zove ten den před hodem Božím vánočním a večer jeho co vigilie čili bdění před svátkem Narození Páně. Štědrý večer sluje od obyčeje obdarovávati se v ten čas vzájemně na radostnou památku velké milosti, udělené člověčenstvu sesláním mu Vykupitele. Pověry, zvyky a obyčeje tyto jsou původu prastarého, sahají až do doby předkřesťanské. Tehdy slavily se v čase našich vánoc svátky zimní, že zima dostoupila nejvyššího vrchole a po nich počala ubývati. Obrození, nový rok. Štědrý den byl proto ověnčen pestrými přívěsky pověr i poezie. Každý kraj měl něco zvláštního ve zvycích a obyčejích. Pamatuji, co jsem v mládí viděl, slyšel, prožil do 70. let století Ve Sloupnici...
Už tři dny před Štědrým dnem ustalo mlácení obilí cepy ve stodolách a všude se poklízelo, mylo, drhlo a čistilo.
Kolovraty se vynesly, cívky ale nesměly zůstat úplně prázdné, nechával se zápřadek a na kůželích opřadek. Motovidlo a jeden naditý kůžel s přeslicí zůstal ve světnici i přes svátky.
Ráno o Štědrém dnu rozetřel hospodář stroužku česneku na skývu chleba a dal jej domácímu psu-hlídači, aby byl přísnější na cizí lidi a nepustil domů zloděje. Hospodyně dala též kousek česneku kohoutovi, aby bedlivě hlídal svěřené mu kury před dravci a nepřáteli. Česnek, snědený na Štědrý den činí totiž zvíře, ale i člověka zlostným a přísným. Podle toho, zda první vstoupí do domu muž či žena se soudilo, kolik bude v příštím roce přírůstků stejného rodu v chlévě, maštali i v ovčíně. Neplatilo to však pro pernatou drůbež.
Na Štědrý den bylo v domácnosti práce dost a dost. Hospodář chystal na svátky píci a nápoj pro dobytek, hospodyně pekla pečivo nejen pro domácí, ale i pro četné koledníky. Jizba a celý dům se pečlivě vymetly a vyklidily, neboť tak nebude o celý rok hmyz a neplechy. Pro celý den byl půst a oběd se nevařil. V poledne se podávalo něco včera uvařené studené ovocovky s chlebem. Dětem se slibovalo, že když se budou postit uvidí zlaté prasátko na protější zdi. A tak v samém chvatu míjí hodina za hodinou až se už stmívá. Brzy budou zvonit klekání a do té doby musí být všecky práce hotové. Kdo by při klekání ještě něco ďál, ochromne na ruce, anebo do něho příští léto uhodí hrom.
Úderem zvonu prvního klekání se sejdou všichni domácí a čeleď ve světnici a modlí se, někde hlasitě, jinde potichu a soukromě Anděl Páně. Všichni stojí a posvátná nálada všech trvá do posledního úderu zvonů. Ty zvony zvoní jinak ke klekání než jindy, slavnostně, zvoní střídavě od nejmenšího až po největší, nato všechny najednou a to se opakuje třikrát. V domě se nesmí rozsvítit dříve než zvonění skončí, jinak by z takto provinilého stavení vyšel napřesrok oheň.

Štědrovečerní večeře
Po klekání se již vše chystá k hojné štědré večeři. Její přípravě věnovala hospodyně zvláštní péči, navařila pokrm ze všech plodin, co jich pole a les rodí a snesla vše, co se vešlo na stůl, aby - až sama zasedne - nemusela vstávat.
Drůbež by totiž špatně seděla na hnízdech. Má-li se co přinésti, musí děvečka nebo dcera.
Na stůl se staví nejméně patero veskrze postních jídel, někde sedmero, ale i devatero. Nesmí mezi nimi chybět houbová nadivajna a hrst vařené pšenice syrobem slazené, které od hospodáře pořadem několik zrnek na lžíci vezme a sní. Celá ta večeře nesmí se dělit na jednotlivé talíře, nýbrž společně z jedné mísy, či pekáče smí se nabírati lžící. Po všem tom přijde ještě na stůl ovoce všeho druhu a ořechy, hospodyně sama vezme jablko a rozkrojí ho a z množství jader, pak z barvy jich a uzrání hádá na příští úrodu a plodnost dobytka a drůbeže.
Nato vezmou ostatní domácí po jablku a překrojí je napříč. Ne po délce, pak z voštinové hvězdy též vyzvídají svůj osud. Kdo v ořechu, jejž si sám béře, má černé jádro, do roka zemře. Kdo má prázdný ořech, osiří nebo ovdoví. TÍM VLASTNĚ JIŽ ZAČÍNÁ NÁSLEDNÝ PROGRAM VEČERA - ŘEKL BYCH - ŽÁDOSTIVĚ PROGNOSTICKÝ.
AVŠAK ŠTĚDROVEČERNÍ POHOSTINSTVÍ JEŠTĚ NEKONČÍ. Od každé krmi na stůl přinesené, dává se na stranu a po večeři zanese hospodář koňům a ovcím, které již dříve pokrmeny byly hojnější pící. Část zbytku od všech krmí taktéž i hospodyně vezme na vošatce do nádora a nese kravám i drůbeži, rozmlouvajíc s nimi; ten den i ta němá tvář rozumí lidské řeči. Pes, jako strážce domu, taktéž i kočky musí být zavolány do světnice ke svým hodům. Co hospodyni ubylo v nádoře drobtu, vynese je na zahradu a tam rozhází, aby i zahrada hojného užitku nesla. Když po večeři jest ze stolu uklízeno, nesmí se až do Štěpána umývat, jen do sucha otřít. Chasa se rozeběhne se zbytky jídel, ku kterým hospodyně přidá ještě koláče do chaloupek k chudým sousedům se vzkazem hospodáře a hospodyně veselého štědrého večera, a tu i ta podruhyně vezme nadrceného koláče a nese jej své kozičce do chlévka a vypravuje jí, že jí to posílá tetička ta a ta, aby hodně dojila.
NA VESNICKOU FAUNU SE PAMATUJE I DRUHÝ DEN NA HOD BOŽÍ. Kolem košů a mísy se sype zrní drůbeži, aby se nerozbýhala, holubům se dává hrstka vratičky, aby našli svůj domov a nezbloudili do cizích krbů, když vylétnou do polí.
FRANTIŠEK KROULÍK ZHODNITIL V TŘICÁTÝCH LETECH MINULÉHO STOLETÍ SVÁ POZOROVÁNÍ TAKTO:
Než však dnes bysme matně hledali byť jen nepatrné stopy po všem tomto. Od let 70. (tj. 1870!) dílem moderních škol, dílem vůbec střízlivějšího nazírání veškerá poezie života lidu začala mizeti a každým rokem a s každou generací jí ubývalo až nadobro zmizela.
MÁ PRAVDU! ANI TRANSPOZICE LIDOVÝCH VÁNOČNÍCH KOLED DO REKLAMNÍCH PRODUKCÍ KOMERČNÍCH ŘETĚZCŮ NIKDY NENAHRADÍ POEZII DÁVNÝCH VÁNOC, ZNĚJÍCÍ V TLUKOTU SRDCE ROZECHVĚLÉ DÍVKY, NASLOUCHAJÍCÍ POD HRUŠNÍ A JISKŘIVÝMI HVĚZDAMI ODKUD ZAŠTĚKÁ PES.
 
Kouzla a tajná přání
Po (JÍDELNÍ) proceduře této začne teprve rej svobodných děvčat, které se sejdou z několika rodin ku lití olova, při tom nesmí je žádný mužský vyrušovati nebo pozorovati. Mužští se vzdálí z domu a schází se opět jen tam, kde jsou sami spolu. Ten den, ale i na druhý Boží hod nesmí se mládež obojího pohlaví scházeti spolu, ale aťsi! Však oni vědí, že si to na sv. Štěpána opět dobře vynahradí. Na Štědrý den nesmí také žádná dívka, které záleží na kráse obličeje, podívati se do zrcadla, neboť dostala by osypky, lišej a podobné nemoci, jež by ji obličej zohavily.
Slévání olova děje se takto: Nad třemi rozžatými loučemi taví se na velké lžíci část olova, které když jest tekuté, vlije se do mělkého škopíčku neb mísy, kam byla dříve vlita trocha čisté vody. Jak vlije se roztavené olovo do vody, rozstřikne se pod vodou na velké množství rozličných byzarních tvarů. Z těch tvarů a figur hádají, schýlení nad nádobou, jakého to dostane ta, jež sama olovo vylila, ženicha. Tolika se lije, kolik je účastnic, do 3x u každé. Když již vypozorovaly, jakého zaměstnání bude její ženich, chtí ještě vědět, kdy to bude. To se dozvědí následovně:
Jedna po druhé sedne uprostřed světnice zády ku dveřím, zuje střevíc, hodí jím přes hlavu nazad. Dopadne-li střevíc na zem špičkou ke dveřím, jistě si ji milý ještě letos odvede, pakli opáčně, musí ještě rok počkati. Ještě jim zbývá zvěděti odkud, z které strany její ženich přijde. A tu je snadná pomoc - po druhém klekání, jež zvoní v 11 hodin, v noci před jitřním zvoněním sejdou na zahradu a poslouchají z které strany zaštěká pes, pastýř neb ponocný zatroubí, neb vyjde střelná rána. Z té strany přijde ženich.
Na půlnoční mši chasníci, hospodáři a starší ženy naplní kostel do všech prostor. Doma hlídá hospodyně, která nespí, ale při hořící louči říká si něco z nebeklíče, kancionálu neb postilly. Když přijdou domácí domů z půlnoční, vítá je hospodyně od slova Božího a rozejdou se na svá lože. Přejí si navzájem dobrou noc. Pak ještě přijde třetí zvonění, svolávající věřící lid na jitřní mši do chrámu Páně. Když mužští odešli na jitřní, jdou dívky spáti, aby se jim zdály pěkné sny o vyvolených srdce svého.
Ó, VÁNOCE DÁVNÝCH ČASŮ! 

Na fotografii níže je rodný dům Smetanův v zámeckém pivovaru v Litomyšli. Koláž Jaromíra Kováře
 





Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.