Podzim začíná 23. září.

Marie Ženatova 10:33 0 komentářů

Podzim začíná 23. září - je to den podzimní rovnodennosti. Dny se zkracují, noci prodlužují. Venku se ochlazuje, fouká vítr... Bývají častěji mlhy a deště. Děti na podzim pouštějí draky, trhají šípky a sbirají kaštany...

A já bych nejdříve chtěla trochu připomenout minulost mé babičky, jak si ji já pamatuji a uchovávám ve své paměti.

Narodila se v roce 1890, zemřela v roce 1972 - takže se dožila 82 let.

Jaké ona měla podzimy života? Byla téměř 20 let vdovou, její důchod byl něco kolem 100 Kč měsíčně, takže až téměř do konce života chovala kozu a několik slepiček a tím si přilepšovala k důchodu. Na podzim svoji kozičku přivazovala venku, aby se dobře napásla, sklízela brambory, řepu, zeleninu na zahrádce malé jako dlaň. Celý její život byl práce a každodenní návštěva bohoslužby v blízkém kostelíčku. Bydlela na vesnici a tu opustila jen jednou, když jela na promoci svého syna do Brna - byl veterinárním lékařem - a to se až bála ruchu velkého města.

Po druhé opustila svoji rodnou vesničku na kratší dobu, když jela na návštěvu ke svému již ženatému synovi v Čechách, to jela i s dědečkem a se mnou - mě bylo v té době 5 let a byl to můj první delší výlet vlakem a poprve jsem spala mimo svůj rodný dům.

Od té doby svoji vesničku nikdy neopustila, žila spokojeně ve svém malém světě, obklopena dobrými sousedy, známými, všichni se dobře znali a pomáhali si, babičku měli všichni pro její dobrosrdečnou, milou, laskavou a klidnou povahu moc rádi a také když zemřela tak se na posledním rozloučení s ní sešla snad celá vesnice.

Moje maminka se narodila v roce 1919, zemřela v roce 2011, takže se dožila 92 let, byla 17 let vdova. Celý svůj život také žila v této vesničce na Drahanské vrchovině a celý její  život byl těžká práce - řídila se heslem - Modli se a pracuj.

 I ona až téměř do konce života chovala zase kozu a několik slepiček, vždy když jsem za ní přijela na návštěvu tak jsem jí hodně pomáhala tak jako dříve mé babičce a moc jsem ji obdivovala, jak dokáže tolik práce ve svém vysokém věku zvládnout. A ona vždy říkala - někdo cvičí a já zase raději dělám - to byla odpověď na moje doporučení, aby více odpočívala - to ona nechtěla. Maminka už přece jen se víc podívala mimo svůj rodný dům i dále do světa, ale přesto se moc ráda vracela domů a říkala - doma je mi nejlépe - a já chci zemřít ve své posteli a doma - dá se říct, že se jí to dobře podařilo.

Dnešní důchodci žijí jinak - víc cestují, víc se věnují kulturním aktivitám, víc sportují a i když někteří  pracují na zahrádkách mají dost času i pro jiné aktivity.

Já jsem začátek letošního krásného podzimu prožila s EXODEM Blansko  - je to sekce seniorů - učitelů  v hotelu Petr Bezruč v Malenovicích pod Lysou Horou přímo v srdci Beskyd - byl to jeden celý nádherný týden.

Navštívili jsme Soláň, Satinské vodopády a jízdárnu, hrad Hukvaldy, absolvovali krásný výlet i když v dešti na Pustevny. Kdo měl odvahu tak si vyšel pěší vycházkou na Lysou Horu a zpět  - bylo to náročné, mnoho metrů převýšení, hodně kilometrů, ale zážitek pro nás všechny nezapomenutelný i když mnozí z nás docházeli na vrchol jen tak tak.

Měli jsme i velmi vydařený výlet do Ostravy - muzeum miniatur na Černé Louce, prohlídka Vítkovických železáren...
Poslední den jsme navštívili Technické muzeum Tatry Kopřivnice a překrásnou Kroměříž i její zahrady.

Celý týden jsme měli skutečně nádherný program - bylo to pro nás všechny ohromné a velmi obohacující a přímo nás to nabíjelo novou energií  i proto, že jsme mohli poznat nové známé a i v autobuse si hodně popovídat s novými sousedy - hlavně my co jsme seděli  vzadu na 5 místném sedadle. Ale všechno má svůj konec, tak i šťastný návrat domů ke svým rodinám, vnoučatům, svým povinostem i práci v domácnosti, na zahrádkách.

   Marie Ženatová