ČLÁNKY AUTORA
Dopis z roku 1938Byla jsem na Pražském hraděPandemie r. 2020Mít kde bydletKouřim roku 1930Co bylo a co nebyloJaromír Šmíd - učitelZvonyLitovická tvrz ožíváProfesor latinyNerozlučná dvojiceDopis od pravnučky v roce 2010Rozpad republikyBratrNe jeden strom, ale sto dvacet lipZe vzpomínek staré generace.Stříbrný JosefRodinné a dělnické domyPo MnichovuPečení chleba v roce 1922Papíry na vodě mramorovanéOsud sochy T.G. MasarykaLetiště HájekVzpomínka na tátuZákaz kouření vyšel už v roce 1860Profesor HajnVrátil se z Kounicových kolejíKdyž jsem se narodilStáříJeden den staré ženy1. Babička žurnalisty Ivana Kytky žijícího od roku 1992 v Anglii2. Babička žurnalisty píše svému vnukoviDopis prababičce z vojny v roce 198513 sjezdKnížka z roku 1866Opuštění PrachaticZe vzpomínek pamětniceK článku Josefa Hofmana z Horního BezděkovaJak přišly domky k hanlivému názvuLenostDopis z USA roku 1998Rakouští úředníciVelikonoceDědeček ZábranskýZemědělství po roce 1989 Třetí a poslední město v mém životěKamarád Karel BočekZmatek nad zmatek, kdo se v tom může vyznatKouřim - město mého dětstvíJe listopad 1989Josef Brousek - celokožená vazba Z válečných dopisůSignál 1968Na studiích v PrazeTak se čas pomalu dokulil k roku 1968Šefčík 19683. Nemoce - operace2. Nemoce – operace1. Nemoce – operace3. Ze zápisků J. Pergla.2. Ze zápisků J. Pergla.1. Ze zápisků J. Pergla.Kaldoun1. máj v roce 1961MUDr. Josef Daníček Protistranická kampaň sílíPřes dva kontinenty, po sedmi mořích.Bály - plesyPřed osmdesáti létyMilánekRod Karplesů - Karsů na zámku v Unhošti1887 založen Sokol v UnhoštiO církviOmnipol a AnglieNejvětší letadlo světaZemský ráj to na pohledZačátek rokuPsí sádloNepřestávám žasnout J.P.Rodokmen Slánských z Unhošťska.Omnipol 1Zážitky z válkyDomov důchodcůProfesor ŠolínRecept na dobré vdolky s rozvařenými jablkyBabička Kytková a její rodyŘemeslaJak se vyšetřovaloRod KarpelesůPadesátá létaHaváriePokus o historickou studii našeho pomýleníStalo se v jednom městěTaké nepůjdete k volbám?Jak se volil tajemník obce - r. 1970Trempská osada RujanaTrempink v roce 1930 blízko UnhoštěVojna v padesátých létechPrvní máj v roce 1914 v KyškovicíchMVDr. Antonín Šnobl – zvěrolékařVzpomínky na staré časyLetecký provozZ činnosti 11. Stlp v ChebuProfesor ŠolínGenerál PateraVagony bez kolejí, nouzová obydlí v Unhošti3. Pokračování. Pokus o studii našeho pomýleníToníkStanovisko k německé otázceJaro v UnhoštiRybníky dílo lidských rukouChvála léta, chvála domova, chvála životaZemědělství v UnhoštiExekutor v roce 1924- 1940.Trdlo makovéPrvní světováVzpomínka na květen 1945Tenkrát v pětačtyřicátémJiný světAni gram uranu.Dubček r.1968 Jak to bylo v Moskvě.Pokus o historickou studii našeho pomýleníKonec armády2. Pokus o historickou studii. Profesor Hajn2. Pokus o historickou studii.Vyrůstal jsem ve vsiŽivé snyPřišla za mnou vnučka.Slavnost 500 let bitvy u LipanVzpomínky na rok 1968.Dopis ŠrámkoviMarketing - polovina 19 století.Viděli jsme prvně letadlo nad Unhoští, Jaromír Šmíd vzpomíná r.1916PRIMAÚryvek z novin Motorletu, rok 1968 - 1970.Karel SlánskýKantořiČeské vdolkyKAPLIČKY DO HÁJKUČEŠI ŽIJÍ V PRAZEROK NA VSIRozhlas po drátě
DALŠÍ ČLÁNKY ZE STEJNÉHO OBDOBÍ
Bez časového vymezení
Co pro nás znamenᚎivotní poznatekŽivot ve VídniVzpomínkyŠkola zapoměníRande

Pandemie r. 2020

Naďa Malá 12:15 0 komentářů

Celý svět je zamořen velmi nakažlivou nemocí - koronavirem. V té době jsem se dožila úcty hodného věku 95 let. Slavit se nedalo a tak od rána samé gratulace po mobilu. Trvaly do večera, několik ještě druhý den.. Nevím, jak se to lidé dozvěděli.

V té době jsem  se dožila úcty hodného věku 95 let. Slavit se nedalo a tak od rána samé gratulace po mobilu. Trvaly do večera, několik ještě druhý den.. Nevím  jak se  to lidé dozvěděli.
Není to lehké být stará. Mám to štěstí, že se o mne stará dcera Svatava, zeť František, Když j potřeba, vnučka, pravnučka. O mé myšlení se stará Národní kronika.
 
Horší je slábne zrak. Jiné brýle už nepomohou  Mám si zvykat. Pak čekám na různý dopad světla, které se běhen dne a počasí mění.

Na klávesnici, kterou mám černo žlutou, zatím vidím, šipku v  počítači hledám stále.
 
Co mně bolí každou chvíli něco jiného, snažím se bolest odstranit cvičením. Nebo studenými zábaly. Jakmile sedím a nic nedělám, hladím kolena a tím si cvičím dlaně, které mně stále brní. Při dívání na televize cvičím, v vše co se cvičit dá. Ráno začnu ve sprše, na dvou kartáčích cvičim nohy. Každou nohu protáhnu 40x a pak 40x  jakýsi podřep. Už se mi na zpáteční cestě jde lépe. Potom vše namažu konopkou. Z rukou mi vše vypadne. Na vaření nevidím a na jídlo také ne.  Píši v čísle 18 jak dlouho nevím. Ještě záda mlčí, mohu se ohýbat, ze schodu chodím pozadu, zapomněla jsem, že ještě slyším.e. Pořady na které se dívám. První je Prostřeno. Všechno party. Kraus. Máte slovo. Zázraky přírody a některé soutěže. Na Barrandově se dozvíte všechny zprávy, které za celý den byly.
     
Pořady na které se dívám, jsou až po dva  a dvacáté hodině. Jen záda  mlčí  mohu se ohýbat. Jinak stojím na vratkých nohách, kde mám  už dvacet let endoprotézy.
 
V noci se nejméně třikrát přehodím ze západu na východ a obráceně. Spím, nespím, poslouchám  noční linku.
 
Jak Svaťa říká.  „Mami, co chceš“ Jen si nechci uvědomit, že za pět let mi  bude  100 let.
Tak vlastně – co chci.



Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.